6 C 38/2025-96 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 9. 1. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 15.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15.000 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 % a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.000 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15.000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen. Úroky úvěru měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách 3.000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 7. 2024 (z doplňujícího podání žalobkyně ze dne 21. 5. 2025 se k tomu podává, že žalovaná dosud z titulu úvěrové smlouvy uhradila částku celkem 9.000 Kč). Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované upomínku ze dne 20. 7. 2024. Protože však žalovaná přesto své splatné závazky neuhradila, zaslala žalobkyně žalované druhou upomínku ze dne 5. 8. 2024, kde ji opětovně vyzvala k úhradě dlužné splátky. Na upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyni nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovanou s k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení, jak je patrné ze zesplatnění ze dne 21. 12. 2024. Před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované.2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila.3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Žalobkyně se z jednání omluvila.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky dne , datum, a žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč s měsíční úrokovou sazbou 20 % na dobu 12 měsíců (se splatností ke dni 15. 3. 2025). Žalovaná se pak zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3.000 Kč. Podle čl. 5.5. smlouvy bylo sjednáno pro případ prodlení, že ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě celé dlužné částky, oprávnění žalobkyně zesplatnit jistinu úvěru a požadovat po žalované rovněž zákonný úrok z prodlení a náklady za předchozí upomínky.5. Z detailu na účtu žalobkyně ze dne 21. 3. 2024 bylo zjištěno, že na účet žalované, uvedený v úvěrové smlouvě byla převedena částka 15.000 Kč.6. Pokud jde o plnění dohodnutého splátkového kalendáře žalovanou, soud při absenci jiných dokladů vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosud z titulu úvěrové smlouvy uhradila částku celkem 9.000 Kč (3 splátky po 3.000 Kč). Žalovaná v průběhu řízení netvrdila, ani neprokázala jiné platby.7. Žalobkyní byly dále předloženy upomínky, odeslané jako příloha e-mailů (viz č.l. 23, 24 spisu), ze dne 20. 7. 2024 a 5. 8. 2024, v nichž byla žalovaná upozorněna na dlužné platby a vyzvána k jejich úhradě spolu se sankcí za jejich zaslání (vždy 500 Kč) ve stanovené lhůtě.8. Z přípisu ze dne 21. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru pro porušení platební povinnosti i přes předchozí upomínky a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celé dlužné částky 35.660,65 Kč nejpozději do 4. 1. 2025. Podle podacího lístku byla písemnost odeslána žalované na adresu trvalého bydliště dne 21. 12. 2024.9. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně předně předložila Přílohu č. 1 k úvěrové smlouvě (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), ze které bylo zjištěno, že žalobkyně měla čerpala z informací o žalované, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, příjmy z pracovního poměru činí 15.371 Kč, náklady na bydlení 3.000 Kč a lustracemi v různých databázích nebyly zjištěny negativní údaje. Z výplatních lístků za listopad 2023 až leden 2024 k tomu soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalované činil necelých 13.412 Kč. Podle potvrzení zaměstnavatele ze dne 18. 3. 2024 pak činil její čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce průměrně částku 15.371 Kč. Z výpisů z běžného účtu žalované za období od 1. 12. 2023 do 29. 2. 2024 bylo zjištěno, že počáteční a konečné měsíční zůstatky na účtu byly minimální (řádově stovky ne nízké tisíce korun), a to i přes vyšší příjmy v rozpětí od cca 76.000 Kč do cca 120.000 Kč. Z výpisů se k tomu podává opakované čerpání různých převážně drobných úvěrů a zápůjček žalovanou a vysoké výdaje mj. na sázky u různých společností (Forbescasino, Sazka, Synot tip, Tipsport, Bonvercasino, Kaizen Gaming, Betano). Platby nájemného činily 9.000 Kč měsíčně, výživné na dítě 3.500 Kč a přídavek na dítě 1.470 Kč.. Na konec žalobkyně doložila výsledky lustrací v různých registrech (Cribis, insolvenční rejstřík, kontrola neplatných dokladů MVČR, Solus, REPI) bez negativních záznamů.10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.11. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. V posuzované věci soud na základě provedených důkazů uzavřel, že žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, úvěr však neměl být poskytnut. Z podkladů, které v této souvislosti žalobkyně předložila bylo předně prokázáno, že žalobkyně měla doložené průměrné příjmy žalované ve výši 15.371 Kč měsíčně a výdaje na nájemné podle výpisů z účtu žalované ve výši 9.000 Kč měsíčně (otázka je, zda tyto výdaje zahrnovaly i platby za energie a služby a kdo a proč do přílohy č. 1 k úvěrové smlouvě uvedl podstatně nižší částku – 3.000 Kč), z čehož lze dovodit částku zbývající na uspokojování ostatních potřeb dvoučlenné domácnosti ve výši cca 6.000 Kč měsíčně. Žalovaná měla dále ve prospěch dítěte výživné a přídavek na dítě. I pokud by uvedenou zbývající částku bylo možné považovat za dostačující k úhradě ostatních potřeb a hrazení závazků z posuzované úvěrové smlouvy, nelze vša