6 C 51/2025-64 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 19. 12. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky částku 30.803,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26.186,63 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně prostřednictvím mandatáře a žalovaný jako dlužník spolu uzavřeli, na základě žádosti žalovaného ze dne , datum, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Úvěr byl poskytnut ve výši 31.990 Kč a částka byla dne 20. 12. 2022 převedena na účet prodejce. Žalovaný se zavázal částku splácet ve formě 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.083 Kč od 15. 1. 2023 splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. V průběhu trvání smlouvy žalovaný přestal hradit pravidelné splátky, a to od splátky splatné 15. 12. 2023. Žalovaný tak porušil svou povinnost řádně a včas splácet předepsané splátky a dostal se do prodlení s úhradou splátek 2.083 Kč splatných v říjnu 2023 až dubnu 2024 včetně. K úhradě dluhu byl žalovaný upomínán, avšak bezvýsledně. Žalobkyně proto sdělila žalovanému dopisem ze dne , datum, , že v souladu s ustanovením čl. 5. odst. 3. a 5. podmínek došlo k zesplatnění všech pohledávek, a to ke dni 16. 4. 2024. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou, aby nejpozději do 7 dnů ode dne jejího odeslání dlužnou částku s příslušenstvím uhradil. Požadovaná částka sestává ze splátek splatných do zesplatnění 13.062 Kč, dlužné jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy 13.124,63 Kč, smluvní pokuty v důsledku zrušení úvěrové smlouvy 3.234,57 Kč (v sazbě 0,1 % denně z částky 13.124,63 Kč od 20. 5. 2024 ke dni podání žaloby), úroku z prodlení 824 Kč, účelně vynaložených nákladů na odeslání upomínky , částka, , účelně vynaložených nákladů na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou jednotlivých splátek 208 Kč, celkem 30.803,20 Kč.2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.3. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručeno podle § 50m o. s. ř. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní (zastoupené prodejcem společností , právnická osoba, ., k čemuž byla doložena smlouva o obchodním zastoupení uzavřená mezi žalobkyní a firmou , právnická osoba, . dne , datum, ) a žalovaným dne , datum, . Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 31.990 Kč na zakoupení zboží (černé elektro). Žalovaný se pak zavázal úvěr vrátit a zaplatit úroky s roční úrokovou sazbou 34,32 % ve 24 měsíčních splátkách po 2.083 Kč včetně pojistného 224 Kč měsíčně (celkem částku 44.616 Kč).5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný z titulu předmětné úvěrové smlouvy dosud uhradil částku celkem 22.132 Kč (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal úhradu dalších částek)6. Z přípisu ze dne 30. 4. 2024 pak soud zjistil, že žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami zesplatnila dluh ze smlouvy včetně příslušenství a žalovaného vyzvala k jeho úhradě do 20. 5. 2024. Podle dodejky byla písemnost odeslána na adresu žalovaného, vyplývající ze smlouvy o úvěru.7. Z potvrzení banky ze dne 20. 12. 2022 bylo zjištěno, že společnosti , právnická osoba, . byla částka 31.990 Kč proplacena.8. Z upomínky ze dne 22. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky z předmětné smlouvy o úvěru do 7 dnů. Podle poštovního podacího archu a dokladu o úhradě byla výzva odeslána žalovanému dne 22. 10. 2024.9. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. V posuzované věci žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti doložila pouze úvěrovou smlouvu, v níž žalovaný uvedl obecné informace o svých poměrech tak, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, jeho příjmy činí , částka, čistého měsíčně, výdaje na bydlení , částka, a měsíční příjem domácnosti , částka, . Jiné důkazy žalobkyně v tomto směru nenabídla.13. Soud pak uzavřel, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně (příp. jejího zástupce při uzavření úvěrové smlouvy) nebylo dostačující, neboť žalovaným poskytnuté informace nebyla podle obsahu spisu nijak ověřovány. Nebyly tedy např. předloženy alespoň základní doklady k ověření příjmů žalovaného (výplatní lístky, potvrzení zaměstnavatele či výpis z účtu) a jeho pravidelných výdajů (na bydlení apod.).14. K tomu lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani případná skutečnost, zda dlužník v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.15. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjiště