6 C 71/2024-136 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 7. 11. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 78.394,33 Kč s úrokem 23,8 % ročně z částky 78.394,33 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 78.394,33 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení ve výši 15 % a s kapitalizovaným úrokem ve výši 11.244,8 Kč od 6. 7. 2015 do 12. 8. 2022. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 6. 7. 2015 byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena listinnou cestou/elektronicky smlouva č. , Anonymizováno, o používání kreditní karty , Anonymizováno, ve znění dodatku ze dne , datum, , kterým došlo k navýšení kreditního limitu z původní částky 50.000 Kč na 79.000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěrovou schopnost žalované. Dle smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ke kreditní kartě s čerpáním až do limitu 50.000 Kč a ode dne 16. 10. 2015 ve výši 79.000 Kč a ten byl žalovanou postupně čerpán. Žalovaná se v souladu se smlouvou zavázala splnit své závazky z čerpaného úvěru a uhradit čerpané částky spolu s částkami poplatků, na něž vznikne žalobkyni nárok. Podle smlouvy byla sjednána úroková sazba za poskytnutí úvěru 23,80 % p. a. Dále bylo dohodnuto, že v případě, že nebude provedena minimální splátka ve lhůtě stanovené ve výpisu, může žalobkyně odstoupit od smlouvy, což byl právě případ žalované. Vzhledem k opakovanému porušování smlouvy žalovanou, zejména z důvodu opakovaného prodlení s plněním smluvených splátek, žalobkyně vyzvala dopisem žalovanou k doplacení smluvených splátek po splatnosti. Žalovaná dlužné splátky neuhradila a žalobkyně odstoupila dopisem od smlouvy, odstoupení nabylo účinnosti dne 12. 8. 2022 a k témuž dni se celý dluh stal splatným. Dlužná částka ke dni odstoupení od smlouvy sestává z nesplacené jistiny 78.394,33 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru 4.721,88 Kč, zákonného úroku z prodlení 6.522,92 Kč, celkem 89.639,13 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 23,80 % p. a. z částky 78.394,33 Kč (jistina úvěru) od 13. 8. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78.394,33 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení. Po odstoupení od smlouvy žalovaná neuhradila ničeho.2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila.3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o vedení účtu č. , Anonymizováno, soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako bankou a žalovanou jako majitelkou účtu a žalobkyně se v ní zavázala zřídit a vést žalované účet. K tomu byla doložena žádost žalované o zřízení účtu ze dne 20. 12. 2012. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Přípisem ze dne 20. 12. 2012 bylo žalované potvrzeno zřízení účtu č. , č. účtu, .5. Ze smlouvy o používání kreditní karty , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou jako klientem dne , datum, . Žalobkyně se zavázala vydat žalované kreditní kartu, poskytnout jí úvěr, který může čerpat opakovaně prostřednictvím platebních transakcí prováděných v souvislosti s využitím karty až do výše stanoveného úvěrového limitu, a žalovaná se zavázala úvěr splácet. Úvěrový limit byl sjednán v částce 50.000 Kč a úroková sazba 23,80 % p. a. Ke smlouvě byl doložen sazebníky poplatků a podmínky pro vydávání a používání kreditních karet.6. Z dodatku ke smlouvě o používání kreditní karty se podává, že smluvní strany se dohodly na změně úvěrového limitu tak, že od účinnosti dodatku činí 79.000 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta na 23,80 % p. a.7. Z výzvy ze dne 24. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky z titulu smlouvy o používání kreditní karty do sedmi dnů s tím, že nedojde-li k zaplacení dlužné pohledávky, je výzva zároveň i vypovězením smlouvy, přičemž k zániku smlouvy dojde 60 dnem následujícím po marné uplynutí sedmidenní lhůty. |Podle dodejky byla výzva odeslána žalované dne 25. 5. 2022.8. Předžalobní výzvou ze dne 25. 9. 2023 byl žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky celkem 104.398,15 Kč s příslušenstvím do 10 dnů. Z podacího archu k tomu soud zjistil, že zásilka byla odeslána dne 25. 9. 2023.9. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 tohoto zákona, podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Již na tomto místě je potom potřeba poukázat na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č 43/2013 Sb., podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 9 odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.12. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení doložila informace o žalované k datu 6. 7. 2015, z nichž soud zjistil, že žalobkyně evidovala údaje o posledním průměrném příjmu žalované za tři měsíce 18.804,78 Kč, disponibilní příjem 9.315,43 Kč a limit na kreditních kartách 0 Kč. Z informací o žalované k datu 14. 10. 2015 pak bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala údaje o posledním průměrném příjmu žalované za tři měsíce 21.232 Kč, disponibilní příjem 10.772 Kč, částku zatížení disponibilního příjmu 2.709 Kč a limit na kreditních kartách 50.000 Kč. Z žádosti o vydání kreditní karty soud dále zjistil, že žalovaná uvedla, že je registrovaná partnerka, bydlí v obecním bytě, má jednu vyživovací povinnost a čistý měsíční příjem 18.000 Kč (hlavní příjem ve formě rodičovského příspěvku). Z žádosti o navýšení limitu kreditní karty bylo zjištěno, že žalovaná v ní mj. uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost a její čistý měsíční příjem činí 18.000 Kč. Jiné doklady i přes výzvu soudu a poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně v této souvislosti nenabídla.13. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalované úvěr splácet však soud považuje za neprůkazný a nedostatečný. Z uvedených zjištění je zřejmé, že žalobkyně se sice schopností žalované úvěr splácet zabývala, vycházela však převážně jen z údajů poskytnutých žalovanou (v žádostech o vydání karty nebo o navýšení limitu), tyto však podle obsahu spisu, alespoň pokud jde o příjmy, pravidelné výdaje a celkovou osobní a finanční situaci žalované, nijak neověřovala. Nebyly totiž předloženy žádné doklady, z nichž by vyplývalo, že údaje uvedené žalovanou v žádostech odpovídaly skutečnosti a že žalobkyně si tyto informace od žalované jakkoliv prověřovala. To se týká jak příjmů žalované (byť zde by bylo možné vycházet z pravidelné výše rodičovského příspěvku, pokud jej žalovaná pobírala), tak zejména i jejích pravidelných výdajů, které nepochybně ovlivňovaly celkový rozpočet domácnosti žalované. Takto není především z provedených důkazů patrné, zda a s kým žalovaná žila ve společné domácnosti, jak to ovlivňovalo její poměry, jaké byly konkrétně výdaje a náklady spojené s bydlením (v obecní bytě) či jak se do poměrů žalované promítala uváděná vyživovací povinnost. Přitom se jedná o skutečnosti, které se mohou výrazně dotýkat celkové osobní, finanční a majetkové situace dlužníka a žalobkyně se jimi měla důkladně a hodnověrně zabývat. Vzhledem k absenci příslušných dokladů potom ani soud neměl možnost náležitě ověřit, zda všechny údaje uváděné žalovanou odpovídaly realitě či nikoliv.14. Lze dodat, že citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnost