6 C 79/2025-121 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 31. 3. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 89.587,58 Kč s úrokem 9,9 % ročně z částky 86.812,58 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 86.812,58 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, kapitalizovaným úrokem ve výši 4.043,64 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 715,5 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout neúčelový úvěr ve výši 150.000 Kč a závazek žalovaného splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému, byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobkyně posouzena s odbornou péčí (k tomu viz také doplňující podání žalobkyně ze dne 4. 8. 2025). Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději k 25. 3. 2026 a doba trvání úvěru byla stanovena na 36 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 9,90 % p. a. Žalovaný vyčerpal částku úvěru dne 4. 4. 2023, dostal se však do prodlení s úhradou měsíčních splátek. V souladu s ustanovením všeobecných obchodních podmínek tak došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky a žalobkyně zaslala žalovanému dne 18. 12. 2024 výzvu k okamžitému splacení dluhu do 5. 2. 2025. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 89.587,58 Kč, přičemž tato částka zahrnuje nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 86.812,58 Kč a úvěrové poplatky ve výši 2.775 Kč (za zaslání upomínek a za 5 neuhrazených měsíčních poplatků za pojištění úvěru). Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný výpůjční úrok z dlužné nesplacené jistiny úvěru ode dne následujícího po dni poslední úhrady, tedy ode dne 26. 9. 2024, do vydání historického výpisu, tj. do 13. 2. 2025, ve výši 4.043,64 Kč. Nakonec žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné nesplacené jistiny v částce 715,50 Kč, přičemž byly reflektovány splatnosti jednotlivých splátek dle smlouvy. Žalovanému byla dne 7. 2. 2025 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do 14. 2. 2025.2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky a žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský osobní úvěr ve výši 150.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 9,90 % p. a. a výší anuitní splátky 4.952 Kč. Lhůta čerpání splátky byla dohodnuta do 14. 4. 2023, a to na specifikovaný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách do 25. 3. 2026. Současně žalovaný přistoupil k volitelnému kolektivnímu pojištění schopnosti splácet. Podle informací sdělených v rámci žádosti o úvěr, bylo ze strany žalovaného sděleno, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá vyživované děti, jeho příjmy činí , částka, , příjmy rodinných příslušníků v domácnosti , částka, , výdaje spojené s bydlením , částka, , pojištění , částka, a ostatní výdaje , částka, . Celková výše spotřebitelských úvěrů u jiných poskytovatelů byla uvedena 0, u , právnická osoba, , částka, .5. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z údajů od žalovaného o jeho poměrech (viz předchozí odstavec) a celkových „spočítaných“ měsíčních výdajů domácnosti 20.493 Kč. V systémech byly dále zjištěny dluhy žalovaného ze tří spotřebitelských úvěrů celkem 112.934,26 Kč s výší měsíčních splátek celkem 5.205 Kč. Z historie a komentáře případu se podává, že příjmy ze závislé činnosti a příjmy rodinných příslušníků žalovaný dokládal čestným prohlášením a příjmy ze závislé činnosti byly dále doloženy výpisem ve výši 17.718 Kč.6. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dále předložila výpisy z běžného účtu žalovaného za období od 26. 9. 2022 do 25. 4. 2023. Z nich soud zjistil, že žalovaný v období před uzavřením úvěrové smlouvy obdržel mzdu v říjnu 2022 ve výši , částka, , v listopadu 2022 ve výši , částka, , v prosinci 2022 ve výši , částka, , v lednu 2023 ve výši , částka, , v únoru 2023 ve výši , částka, , a v březnu 2023 ve výši , částka, , průměrně tedy , částka, . Pokud jde o výdaje na bydlení, v lednu 2023 žalovaný uhradil s popisem nájem + voda částku , částka, a v dubnu 2023 částku , částka, společnosti Innogy Energie. Dne , datum, žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, . Konečný zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni , datum, ve výši , částka, .7. Z historického výpisu z úvěrového účtu a periodických výpisů pak soud vzal za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 150.000 kč dne 4. 4. 2023 a dosud z titulu posuzované úvěrové smlouvy uhradil částku celkem 91,016,75 Kč, včetně poplatků, pojištění splátek, úroků či pokut z prodlení.8. Z výzvy ze dne 18. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžitému splacení dluhu po splatnosti z úvěrové smlouvy ve výši 117.149,09, nejpozději do 5. 2. 2025. Podle dodejky byla zásilka uložena dne 23. 12. 2024.9. Dále byla doložena předžalobní upomínka žalobkyně adresovaná žalovanému ze dne 7. 2. 2025 s výzvou k úhradě do 14. 2. 2025. Podle potvrzení o sledování byla zásilka odeslána dne 7. 2. 2025.10. Soud ještě provedl dokazování některými dalšími listinami, z nich však s ohledem na dále učiněné závěry nezjistil žádné skutečnosti, které by mohly mít vliv na konečné rozhodnutí, a proto je pro stručnost neuvádí.11. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.12. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. V posuzované věci soud na základě provedených důkazů uzavřel, že žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, avšak ne zcela dostatečně a na základě informací o poměrech žalovaného neměl být úvěr ani poskytnut. Z podkladů, které v této souvislosti žalobkyně předložila bylo předně prokázáno, že žalobkyně měla doložené příjmy žal