8 C 143/2025-151 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2025 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru a kreditní karty ze dne , datum, č. , hodnota, do úvěrového limitu 15.000 Kč, kterou uzavřel s žalovaným právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil smluvní podmínky, zejména splatit poskytnutý kontokorent ve splátkách ve výši 2 % měsíčně z vyčerpané částky, bylo přistoupeno k ukončení smlouvy ke dni 1. 9. 2024. Žalobce proto požadoval úhradu částky 15.908,04 Kč, úroku a úroku z prodlení. Žalobce uvedl, že právní předchůdce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř.3. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:4. Právní předchůdce žalobce se zavázal smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet celý vyčerpaný úvěr včetně úroků a poplatků z účtu č. , č. účtu, ve splátkách ve výši 2 % měsíčně z vyčerpaného úvěrového rámce.5. Podle výpisu z úvěrového účtu č. , hodnota, za období od 3. 12. 2019 do 30. 11. 2024 a z vyjádření žalobce bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal úvěr ve výši celkem 45.594,82 Kč a uhradil celkem částku 59.562,90 Kč.6. Při uzavírání smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru dne , datum, žalobce disponoval informacemi o žalovaném z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, podle kterých byl žalovaný zaměstnán s příjmem 20.443 Kč měsíčně na dobu neurčitou, žil v domácnosti s příjmem 30.000 Kč a neměl jiné příjmy. Žalovaný neměl vyživovací povinnost a bydlel u rodičů. Podle interních údajů banky žalovaný splácel dluh splátkami ve výši 5.648,61 Kč a neměl žádné výdaje. Z listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že jeho právní předchůdce ověřoval skutečnosti uvedené žalovaným v žádosti o úvěr. Podle tvrzení žalobce jeho právní předchůdce vycházel z běžného účtu žalovaného a dále prověřil insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací a databázi neplatných průkazů totožnosti.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce.8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“15. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“16. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.17. V daném případě bylo z provedených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce neučinil dostatečně pečlivé šetření o aktuální majetkové situaci dlužníka. Právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy nepožadoval doložení skutečné výše příjmů žalovaného, případně jeho domácnosti, rovněž nezkoumal jaké další dluhy žalovaného zatěžují a neměl zjištěnou a doloženou skutečnou výši výdajů žalovaného. Pokud žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce vycházel z běžného účtu žalovaného, pak z provedených důkazů takové tvrzení nebylo prokázáno. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná.18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě by mohlo být vyhověno v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 45.594,82 Kč a postupně uhradil celkem 59.562,90 Kč. Žalovaný tak svůj dluh tvořený bezdůvodným obohacením již uhradil a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením