8 C 156/2025-63 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 3. 2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 55.654,58 Kč s úrokem a úrokem z prodlení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č., Anonymizováno, , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobcem a žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 28.516 Kč při uzavření smlouvy a 33.401 Kč dne , datum, . Žalovaný uhradil na svůj dluh pouze 10 splátek ve výši celkem 17.577,97 Kč. Žalobce proto dluh zesplatnil v souladu se smluvními podmínkami ke dni 29. 11. 2024. Žalobce uvedl, že zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě uvedl, že úvěr nejprve na ledničku a poté na úhradu oprav bytu skutečně čerpal. Žalovaný rovněž nerozporoval, že uhradil žalobci celkem částku 17.577,97 Kč. Ke svým aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaný uvedl, že není schopen uhradit dlužnou částku najednou a požádal o možnost hradit dluh ve splátkách. Žalovaný uvedl, že s ohledem na své příjmy a výdaje je schopen hradit splátku ve výši 1.300 Kč měsíčně, neboť má příjem ve výši 32.000 Kč a měsíční výdaje ve výši 2.000 Kč na bydlení, 500 kč na výživné a nejméně 4.000 Kč na splátky dalších dluhů.3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:4. Žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru , hodnota, . Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 28.516 Kč na úhradu produktu u společnosti , právnická osoba, a žalovaný se zavázal uhradit 36 měsíčních splátek po 1.294 Kč. Žalobce poskytl žalovanému úvěr prostřednictvím úhrady prodejci , právnická osoba, dne , datum, ve výši 28.516 Kč. Dále žalovaný čerpal úvěr ve výši 33.401 Kč, když tato částka byla převedena na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, . Z historie pohybů ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 17.577,97 Kč.5. Při uzavírání smlouvy o úvěru byly žalobci známy identifikační a kontaktní údaje, žalovaný byl s negativním výsledkem prověřen v databázi SOLUS, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a v registru CRFI. Žalobce vycházel z informací od žalovaného, podle kterých činil jeho měsíční příjem 30.000 Kč, splácel úvěr ve výši 900 Kč měsíčně, neměl výdaje na bydlení ani na výživné. Z listin předložených věřitelem nebylo zjištěno, že žalobce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet opakovaně (v obou případech poskytnutí úvěru) a ani že by vyzval žalovaného k doložení jím uváděných údajů o příjmech a výdajích.6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.15. Žalobce jako věřitel však neučinil všechny potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálnost a úplnost informací o příjmech a výdajích žalovaného. Věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, jaké jsou jeho skutečné majetkové poměry, zejména jaké byly jeho pravidelné měsíční příjmy a výdaje (na bydlení, domácnost, výživné zdravotní stav apod.) a nezohlednil, že žalovaný v době poskytnutí úvěru splácel nejméně jeden úvěr. Žalobce žádným způsobem neprověřil informaci žalovaného, že nemá žádné výdaje na bydlení ani vyživovací povinnost. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 61.917 Kč a uhradil 17.577,97 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 44.339,03 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta.17. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny ve lhůtě, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve poté, co nastane splatnost dluhu, která je odvislá od osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalovaného. V daném případě bylo soudem zjištěno, že žalovaný je schopen splácet svůj dluh ve splátkách po 1.300 Kč měsíčně. Soud proto určil povinnost žalovaného k plnění podle výroku I ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 80 % (44.359,03 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 20 % (11.295,55 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 60 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.227 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 16.700 Kč (5x3.340 Kč, § 7, 11 odst. 1, písm. a/ 1x, d/ 2x, g/ 2x podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou hotových výdajů ve výši 2.250 Kč (5 x 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996