8 C 157/2025-74 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 4. 2025 se žalobce domáhal vůči žalované (dále jen „žalovaný“) zaplacení částky 34.898 Kč s úrokem a úrokem z prodlení ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobcem a žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s dohodnutými poplatky a úrokem ve 40 měsíčních splátkách po 1.150 Kč. Žalovaný svůj dluh řádně nesplácel, žalobce proto dluh zesplatnil v souladu se smluvními podmínkami ke dni 27. 2. 2025. Žalobce uvedl, že zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.3. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“ věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:4. Podle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu o úvěru. Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 27.500 Kč převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal uhradit 40 měsíčních splátek po 1.150 Kč. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že částka 27.500 Kč byla žalovanému poskytnuta dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, . Z přehledu splátek (bonita smlouvy) ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.5. Při uzavírání smlouvy o úvěru byly žalobci známy následující skutečnosti, podle kterých provedl posouzení úvěruschonosti žalovaného. Žalobce vycházel z čestného prohlášení žalovaného o závazcích, z čestného prohlášení o příjmech a výdajích a dovodil, že žalovaný má příjem ve výši 35.000 Kč měsíčně, příjem domácnosti 78.000 Kč, výdaje ve výši 9.500 Kč na bydlení a 4.900 Kč na splátky jiného úvěru. Dále žalobce disponoval výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 26. 9. 2024 do 23. 10. 2024. Podle tohoto výpisu výdaje žalovaného (59.395,10 Kč) přesahovaly jeho příjmy (58.891,07 Kč) a splácel nejméně 3 úvěry v celkové výši 4.919,24 Kč měsíčně. Dále žalobce disponoval výplatními lístky žalovaného, podle kterých příjem žalovaného činil za období 7/2024 49.444 Kč, 8/2024 38.842 Kč, 9/2024 43.490 Kč a 10/2024 36.037 Kč. Informace žalobce ověřoval z informací získaných z insolvenčního rejstříku, kontrolou občanského průkazu, z výpisu z účtu a centrální evidence exekucí. Žalobce při vyhodnocování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z normativních nákladů na bydlení podle zákona č. 117//1995 Sb. o státní sociální podpoře a z aktuální výše existenčního a životního minima podle zákona č. 110/2006 Sb.6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.15. Žalobce jako věřitel však neučinil všechny potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálnost a úplnost příjmů a výdajů tvrzených žalovaným. Věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, jaké jsou jeho reálné majetkové poměry, zejména jaké byly jeho pravidelné měsíční příjmy a výdaje (na bydlení, domácnost, výživné zdravotní stav apod.), když i z výpisu z účtu žalovaného za necelý kalendářní měsíc vyplývá, že jeho výdaje překračovaly jeho příjmy. Výpis z účtu za necelý kalendářní měsíc neumožňoval žalobci získat dostatečně široký a podrobný přehled o finanční situaci žalovaného. Žalobce dostatečně nezohlednil, že žalovaný v době poskytnutí úvěru splácel další 3 úvěry a přesto žádal o další finanční částku ve výši, která nedosahovala ani jeho měsíčního příjmu. O nedostatečně pečlivě šetřených majetkových poměrech svědčí i to, že žalovaný neuhradil žádnou dohodnutou splátku. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 27.500 Kč a uhradil 0 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 27.500 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta.17. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny ve lhůtě, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve poté, co nastane splatnost dluhu, která je odvislá od osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalovaného. V daném případě bylo soudem zjištěno, že byly dohodnuty splátky ve výši 1.150 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyly zjištěny aktuální majetkové a výdělkové poměry žalovaného a žalovaný na svůj dluh po podání žaloby ničeho neuhrad