8 C 50/2025-82 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 5. 12. 2024 domáhal vůči žalované (dále jen („žalovaný“) peněžitého plnění na základě smlouvy o překlenovacím úvěru uzavřené dne , datum, , podle které byl žalovanému právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, poskytnut úvěr ve výši 250.000 Kč za dohodnutých podmínek. Žalovaný se zavázal úvěr, včetně poplatků a dohodnutých úroků splácet ve splátkách, které však řádně nehradil. Právní předchůdce žalobce proto prohlásil úvěr za splatný ke dni 22.5.2024 v souladu se smluvními podmínkami. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil celkem 94.130 Kč. Žalobce uvedl, že právní předchůdce zkoumal před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.3. Ve věci se dne , datum, a , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, se zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 250.000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. , hodnota, bylo zjištěno, že úvěr byl žalovanému ve výši 250.000 Kč dne , datum, vyplacen na účet č. , č. účtu, a žalovaný na úvěr uhradil celkem 94.130 Kč. Žalovaný se mimo jiné zavázal úvěr ve fázi překlenovacího úvěru splácet ve splátkách po 1.070 Kč měsíčně na účet č. , č. účtu, a ve splátkách 750 Kč na účet č. , č. účtu, , poté ve fázi úvěru ve splátkách po 1.250 Kč na účet č. , č. účtu, , a to do 25.6.2042.5. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že žalobce při uzavírání smlouvy disponoval informacemi o žalovaném podle žádosti o úvěr, podle které činil jeho příjem 18.408 Kč ze závislé činnosti, pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a neměl vyživovací povinnost. Podle interního šetření věřitel prověřil žalovaného v rejstřících bankovních a nebankovních úvěrů s negativním výsledkem, stanovil minimální životní výdaje žalovaného ve výši 8.500 Kč a provedl další doplňující šetření (platnost dokladů, databáze SOLUS, existující exekuce, insolvenční rejstřík).6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byl nárok vůči žalované postoupen z původního věřitele na žalobce.7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“16. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“17. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.18. V daném případě bylo z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobce neprovedl dostatečně pečlivé šetření o aktuální majetkové situaci dlužníka a z údajů, kterými disponoval, učinil nesprávné závěry. Věřitel tvrdil, že vycházel z historie spořícího účtu, který pro žalovaného vedl. Tyto informace však nemohly poskytnout komplexní přehled o skutečné majetkové situaci žalovaného. O výdajích žalovaného, zejména jejich skladbě, pak věřitel neměl dostatečný informační podklad, když se spokojil pouze s předpokládanou výší nákladů na výdaje žalovaného a nezjišťoval jejich reálný rozsah. I přesto poskytl žalovanému úvěr na dobu 25 let. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná.19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 ods