8 C 222/2025-63 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 9. 2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému úhrady peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobcem a žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s dohodnutými poplatky a úrokem ve 24 měsíčních splátkách po 2.276 Kč. Žalovaný uhradil na svůj dluh pouze 3 splátky, celkem částku 4.552 Kč. Žalobce proto dluh zesplatnil v souladu se smluvními podmínkami ke dni 23. 1. 2025. Žalobce uvedl, že zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.3. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“ věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:4. Podle návrhu smlouvy a oznámení o schválení smlouvy , právnická osoba, jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25.000 Kč převodem na účet , č. účtu, a žalovaný se zavázal uhradit 24 měsíčních splátek po 2.276 Kč. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že částka 25.000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, . Z Karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na smlouvu č. , hodnota, uhradil celkem 4.552 Kč (3 x 2.276 Kč).5. Při uzavírání smlouvy o úvěru byly žalobci známy následující skutečnosti: Podle listiny – Hodnocení klienta byl žalovaný zaměstnán a z pracovního poměru měl příjem 24.890 Kč měsíčně. Žalovaný měl výdaje 9.870 Kč měsíčně (z toho na bydlení 5.010 Kč). Podle výpisu ze registru SOLUS nebyly u žalovaného zjištěny žádné skutečnosti. Podle výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 7. 6. 2022 do 18. 7. 2022 měl žalovaný měsíční příjmy ve výši 82.977 Kč. Z potvrzení vydaného , název banky, k bankovnímu účtu žalovaného č. , č. účtu, měl žalovaný příjem k 30.5.2024 (nemocenská) ve výši 20.520 Kč.6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.15. Žalobce jako věřitel však neučinil všechny potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálnost a úplnost příjmů a výdajů žalovaného. Věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, jaké byly jeho aktuální a reálné majetkové poměry, zejména jaké byly jeho pravidelné měsíční příjmy a výdaje (na bydlení, domácnost, výživné zdravotní stav apod.), když vycházel z příjmu žalovaného za 1 měsíc v roce 2022 a z údaje o příjmu žalovaného v měsíci květnu 2024 (nemocenská), přestože poskytoval úvěr v červenci 2024. O nedostatečně pečlivě šetřených majetkových poměrech svědčí i to, že žalovaný uhradil pouze 3 splátky. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 25.000 Kč a uhradil 4.552 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 20.448 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta.17. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy, Anonymizováno, o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny ve lhůtě, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve poté, co nastane splatnost dluhu, která je odvislá od osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalovaného. V daném případě bylo soudem zjištěno, že byly dohodnuty splátky ve výši 2.276 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyly zjištěny aktuální majetkové a výdělkové poměry žalovaného a žalovaný na svůj dluh po podání žaloby ničeho neuhradil, soud při stanovení lhůty k plnění vycházel z ujednané splatnosti akceptované věřitelem i dlužníkem a určil povinnost žalovaného k plnění ve splátkách po 2.000 Kč a 200 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 56,8 % (20.447 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 43,2 % (15.574,39 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 13,6 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.804 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 4.680 Kč (3 x 700 Kč, 1 x 2.580 Kč § 7, 11 odst. 1, písm. a/ 1x, d/ 2x, g/ 1x, § 14b odst. 1 písm. c/ podle vy