8 C 257/2025-56 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobcem a žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10.000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s dohodnutými poplatky a úrokem ve lhůtě do , datum, . Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobce uvedl, že zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.3. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“ věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:4. Podle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu o úvěru. Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal uhradit dluh do 21 dnů.5. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že na účet č. na účet č. , č. účtu, byla dne , datum, poukázána částka 10.000 Kč pod variabilním symbolem č. , var. symbol, .6. Při uzavírání smlouvy o úvěru byly žalobci známy následující skutečnosti, podle kterých provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce vycházel z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 12/2024 do 3/2025. Podle tohoto výpisu žalovaný čerpal nejméně tři další půjčky, a to u věřitele , právnická osoba, ve výši 50.000 Kč v 2/2025, u věřitele , právnická osoba, ve výši 27.000 Kč v 3/2025 a u věřitele , právnická osoba, ve výši 10.000 Kč v 3/2025. V měsíci 12/2024 činily příjmy žalovaného 52.751,70 Kč a výdaje 51.962,76 Kč, v měsíci 1/2025 činily příjmy žalovaného 611.694,89 Kč a výdaje 612.643,03 Kč, v měsíci 2/2025 činily příjmy žalovaného 1.083.881,72 Kč a výdaje 1.078.507,80 Kč a v měsíci 3/2025 činily příjmy žalovaného 51.600 Kč a výdaje 46.970,73 Kč.7. Žalobce dále zjišťoval informace o závazcích žalovaného v registru EUCB, podle kterého měl žalovaný k datu , datum, tři zamítnuté žádosti o úvěr a z registru REPI, podle kterého měl žalovaný k , datum, další dvě půjčky ve výši 12.000 Kč a 15.000 Kč.8. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.17. Žalobce jako věřitel však neučinil všechny potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálné a úplné údaje o příjmech a výdajích žalovaného. I z podkladů, kterými žalobce disponoval, je zřejmé, že výdaje žalovaného se téměř rovnaly jeho příjmům v jednotlivých měsících, a to za situace, kdy žalovaný průběžně čerpal úvěry u výše uvedených společností. Žalobce dostatečně nezkoumal povahu příjmů a výdajů žalovaného, zejména které jeho příjmy byly pravidelné a předvídatelné a jaké byly jeho pravidelné měsíční výdaje (na bydlení, domácnost, výživné zdravotní stav apod.). O nedostatečně pečlivě šetřených majetkových poměrech svědčí i to, že žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 10.000 Kč a uhradil 0 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 10.000 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta.19. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny ve lhůtě, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve poté, co nastane splatnost dluhu, která je odvislá od osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalovaného. V daném případě bylo soudem zjištěno, že byla dohodnuta splatnost dluhu ve lhůtě 21 dnů. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyly zjištěny aktuální majetkové a výdělkové poměry žalovaného a žalovaný na svůj dluh po podání žaloby ničeho neuhradil, soud při stanovení lhůty k plnění vycházel z ujednané splatnosti akceptované věřitelem i dlužníkem a určil povinnost žalovaného k plnění ve lhůtě 21 dnů.20. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 65 % (10.000 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 35 % (5.300 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 30 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady řízení vzniklé žalobci jsou tvořeny následujícími č