8 C 314/2025-75 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 3. 10. 2025 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřel právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , reg. č. , hodnota, (dále „žalobce“) s žalovaným dne , datum, . Podle této smlouvy žalobce poskytl žalovanému opakovaně úvěr ve výši celkem 116.649,50 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s dohodnutými poplatky a úrokem v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně a včas a žalobce proto požadoval splacení všech pohledávek ke dni 31. 12. 2024. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 114.833 Kč. Žalobce uvedl, že zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Smlouva o postoupení pohledávky za žalovaným byla uzavřena dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou do datové schránky žalovaného.3. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“ věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:4. Podle návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a přijetí návrhu ze dne , datum, se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 50.000 Kč z úvěrového účtu č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal úvěr žalobci splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, a z výpisu z úvěrového účtu č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný za období od uzavření smlouvy o úvěru do postoupení pohledávky čerpal postupně celkem 116.649,50 Kč a uhradil celkem 114.833 Kč (80.500 Kč původnímu věřiteli + 34.333 Kč po postoupení pohledávky na žalobce).5. Ke dni uzavření smlouvy o úvěru žalobce disponoval informacemi o žalovaném z žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný uvedl své identifikační a kontaktní údaje, že bydlí v nájmu, měl 2 vyživovací povinnosti, měl příjem z pracovního poměru ve výši 30.000 Kč měsíčně, výdaje ve výši 5.000 Kč měsíčně a splácel další úvěr ve splátkách po 8.000 Kč měsíčně.6. Podle výpisu z notářského zápisu ze dne , datum, sepsaného notářem , tituly před jménem, , jméno FO, , se sídlem v , adresa, pod č. , spisová značka, byla dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“15. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“16. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.17. K námitce žalobce opírající se o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 soud odkazuje na argumentaci uvedenou v rozhodnutí např. Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 42 ICm 3899/2023, podle kterého „závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Cdo 1819/2023 jsou překonány nejnovější judikaturou Soudního dvora Evropské unie, když Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 spis. zn. C-755/22 uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách a spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky“.18. V daném případě bylo z provedených důkazů bylo zjištěno, že