Okresní soud v Prostějově 9 C 13/2023-285 – Určení nabytí vlastnictví k pozemku vydržením

Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 12. 1. 2023 se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada, o výměře 40 m² (správně 140 m2; k tomu viz dále) a pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada, o výměře 90 m2 v obci a katastrálním území , adresa, , které vznikly oddělením z pozemku parc. č. , hodnota, , ostatní poloha, ostatní komunikace, zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, a jsou vymezeny geometrickým plánem pro změnu hranic pozemků, průběh vlastníky zpřesněné hranice pozemků č. , hodnota, vyhotoveným , právnická osoba, , , tituly před jménem, , jméno FO, , IČO , IČO, , úředně ověřeným oprávněným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, pod číslem , hodnota, (dále též jen „geometrický plán“) a odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro , územní celek, , Katastrálním pracovištěm , adresa, dne , datum, pod číslem PSG , hodnota, (správně však PGP , hodnota, ; „PGP“ znamená potvrzení geometrického plánu).2. Soud v odůvodnění u žádného z pozemků dále neuvádí katastrální území; všechny jsou v k. ú. , adresa, . Pozemky parc. č. , hodnota, a , hodnota, soud dále označuje společně též jen jako „sporné pozemky“. Vyjadřují-li se účastníci či svědci k přední části, horní části či části směrem k cestě/u cesty, je tím míněn sporný pozemek parc. č. , hodnota, , vyjadřují-li se k části směrem k lesu/u lesa, je myšlen pozemek parc. č. , hodnota, . Pozemek parc. č. , hodnota, označuje soud dále též jen jako „pozemek žalobkyně“ (jde o pozemek s původním parc. č. , hodnota, v hranicích tak, jak jej žalobkyně nabyla v roce 1941), a to přesto, že jej již převedla v roce 2021 darovací smlouvou na svoji dceru , jméno FO, . Pozemek parc. č. , hodnota, označuje soud dále též jen jako „pozemek žalované“ nebo „obecní pozemek“.3. Již na tomto místě soud uvádí, že pokud žalobkyně v žalobě tvrdila, že výměra pozemku parc. č. , hodnota, činí 40 m2 (sporný pozemek v přední části), jednalo se o chybu v psaní. Dle geometrického plánu přiloženého k žalobě (resp. jeho výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí) je výměra tohoto sporného pozemku 140 m2. Ze strany žalobkyně mohlo dojít k přehlédnutí čísla „1“ uvedeného ve výkazu v jiném sloupci než číslo „40“. Soud na uvedené účastníky upozornil na jednání konaném , datum, (č. l. 259 verte). Součet výměr sporných pozemků, k nimž žalobkyně žádala určit vlastnické právo v tomto řízení, tedy není 130 m2 (40 + 90), nýbrž 230 m2 (140 + 90). Účastníci přitom ve svých podáních až do upozornění soudem vycházeli z celkové výměry sporných pozemků 130 m2, porovnávali-li výměru pozemku žalobkyně a sporných pozemků (žalovaná ve vyjádření k žalobě uvádí dokonce 120 m2). Právní zástupce žalobkyně reagoval na poučení soudem sdělením, že v tomto směru opravuje žalobu. Soud to vzal na vědomí s tím, že se nejedná o změnu žaloby (sporné pozemky byly od počátku jednoznačně vymezeny geometrickým plánem), ale toliko o opravu chyby v psaní či počtech.Tvrzení žalobkyně4. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že byla vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , pastva, který nabyla od žalované na základě kupní smlouvy ze dne , datum, sepsané , jméno FO, , notářem v , adresa, (dále též jen „kupní smlouva“). Pozemek je nyní zapsán pod parc. č. , hodnota, na LV č. , hodnota, . Darovací smlouvou ze dne , datum, převedla žalobkyně pozemek parc. č. , hodnota, na svoji dceru , jméno FO, (dále též jen „dcera žalobkyně“). Právní účinky vkladu vlastnického práva pro dceru žalobkyně nastaly ke dni , datum, . Žalovaná je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. , hodnota, , ostatní poloha, ostatní komunikace. Dcera žalobkyně obdržela dne 20. 6. 2022 dopis, v němž jí žalovaná sdělovala, že plot budovaný dcerou žalobkyně zasahuje na obecní pozemek, a požadovala jeho odstranění. Žalobkyně tvrdí, že oplocení je v původních historických hranicích. Pozemek dostala od rodičů (nabývacím titulem je však kupní smlouva – viz výše), po jejich smrti tak nebyl předmětem dědického řízení, nebyl nikdy veden žádný spor. Pozemek je nerovný, má nepravidelný tvar, nachází se ve značně svažitém terénu. Proto je obtížné odhadnout jeho rozlohu. Nachází se zcela na konci obce, ze dvou stran je obklopený lesem. O pozemek ve stále stejných hranicích vymezených oplocením se po celých 80 let, kdy pozemek parc. č. , hodnota, vlastnila, starala, resp. činili tak její předci a nyní dcera s manželem. Pozemek si pamatuje vždy ve stávajících hranicích. Její rodiče neměli počítač ani internet, nezkoumali katastrální stav a ani to nebylo třeba. Na pozemku pracovali, přičemž práce na něm je s ohledem na jeho umístění těžká a nekonečná, pěstovali na něm zeleninu, nechali zde vyvrtat studnu, zajistili si vybudování elektrického vedení i se sloupem, vše na své náklady. Dcera žalobkyně s manželem pouze vyměnili pár sloupků v jeho přední části, zbytek plotu porovnali a zpevnili. Žalovaná nikdy nic nenamítala, a to ani v rámci digitalizace; paní , jméno FO, , která byla u vyměřování v rámci digitalizace na pozemku přítomna, žalobkyni sdělila, že je vše v pořádku. Žalovaná se poprvé ozvala až zmíněným dopisem z června 2022. Žalobkyně považuje od počátku za součást pozemku i sporné pozemky. Má za to, že vlastnické právo k nim nabyla v důsledku řádného vydržení, případně v důsledku vydržení mimořádného. Zdůraznila, že v době uzavření kupní smlouvy byla dítětem. Výměra sporných pozemků je menší než 50 % výměry pozemku žalobkyně (žalobkyně zde vychází z nesprávné výměry sporných pozemků). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodnila tím, že bez deklarování jejího vlastnického práva ke sporným pozemkům nelze provést zápis jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí.5. V podání doručeném 23. 10. 2023 (č. l. 77–82) žalobkyně zásadně odmítla, že by docházelo k posunování plotu mimo historickou hranici. Původní dřevěný plot, který se již rozpadal, byl vyměněn za nový (ve spodní části zahrady za dřevěný z latí, v horní části zahrady za drátěný, který byl později z důvodu velkého větru taktéž předělán na dřevěný z latí), vše však stále v historických hranicích dle původního oplocení. Nyní se plot stářím opět rozpadá. Před šesti lety se vyvrátila boční část plotu v místě vstupu na zahradu, což bylo opraveno zabudováním nového sloupku a použitím drátěného pletiva. Dále žalobkyně argumentovala pro vydržení vlastnického práva postupně dle právních úprav účinných na našem území od uzavření kupní smlouvy ze dne , datum, .6. V podání doručeném 10. 12. 2025 (č. l. 185–190) žalobkyně reagovala na písemnou výzvu soudu (č. l. 171) ke sdělení, jak a kdy došlo k tomu, že pozemek žalobkyně začal být užíván nikoli v hranicích dle kupní smlouvy ze dne , datum, a geometrického plánu z roku 1940, na který kupní smlouva odkazovala, ale v hranicích dle geometrického plánu připojeného k žalobě. Uvedla, že v době uzavření kupní smlouvy měla 3 roky a 2 měsíce. Od doby, kdy začala tyto skutečnosti vnímat (ve věku 8 až 10 let), si pamatuje užívání pozemku ve stávajících hranicích. Je-li v geometrickém plánu z roku 1940 uvedeno, že hranice byly v přírodě omezníkovány kameny, není jasné, o jaké kameny se mělo jednat. Neplyne z toho, že na místě skutečně byly. Na jednání konaném , datum, žalobkyně uvedla (č. l. 209), že není schopna přesně specifikovat, kdy došlo k uchopení držby v rozsahu dle žaloby. Byla válka, ustupovaly zde německé jednotky a v tomto zmatku zřejmě došlo k tomu, že pozemek začal být užíván v hranicích, v nichž je užíván dosud.Tvrzení žalované7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě doručeném 15. 3. 2023 (č. l. 28–31) a shodně v podání doručeném 30. 1. 2024 (č. l. 91–93) uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Zejména rozporovala, že by žalobkyně se spornými pozemky nakládala jako se svým vlastnictvím a že by byl plot v původních historických hranicích. Od roku 1941 bylo oplocení opakovaně opravováno a měněno, a přitom byl plot posouván mimo historickou hranici. S odkazem na snímek z pozemkové mapy žalovaná tvrdí, že hranice pozemku žalobkyně tvoří přímou linii navazující na hranice sousedního pozemku, avšak oplocení výrazně zasahuje do pozemku žalované. Neoprávněný zábor činí dle k žalobě připojeného geometrického plánu 120 m2, což odpovídá více než 1/3 výměry pozemku žalobkyně (žalovaná zde vychází z nesprávné výměry sporných pozemků). Prostý zábor nepostačuje ani k mimořádnému vydržení. Žalobkyně jednala v nepoctivém úmyslu. Rozdíl ve výměře pozemku žalobkyně a sporných pozemků je natolik výrazný, že si ho nelze nevšimnout. Svažitý terén ani sousední les nepředstavují důvody pro to, aby žalobkyně nerozpoznala, že užívá pozemek, který není její. Žalobkyně s manželem posouvali plot do současné pozice s plným vědomím, že zabírají část pozemku žalované. Ke způsobu a době záboru žalovaná uvedla, že k tomu se mohou vyjádřit navržení svědci. Dcera žalobkyně s manželem mají nyní v úmyslu posunout plot opět dále do pozemku žalované, jak se podává z výkopových prací pro plotové pilíře a nově vybudovaného sloupku. Sporné pozemky netvoří s pozemkem žalobkyně jeden celek, protože k němu byly připloceny. Docházelo k tomu postupně. Žalovaná dále poukázala na listiny pořízené v souvislosti s komplexními pozemkovými úpravami v katastrálním území , adresa, , v nichž je připlocení zakresleno; žalobkyni bylo tehdy doporučeno řešení této situace s vlastníkem, tj. s žalovanou.8. V podání doručeném 13. 12. 2024 (č. l. 161–162) žalovaná uvedla, že pokud vlastníci pozemků sousedících s pozemkem žalobkyně užívají část obecního pozemku v přední části, obvykle jako tzv. předzahrádku, činí tak s vědomím, že nejsou vlastníky užívané části pozemku žalované. Užívají ji jako vjezd, přístupový chodník, v některých případech zde mají studnu či okrasnou zeleň. Předzahrádky jsou prakticky v celé původní části obce. Vždy se nachází před domy, nikoli před nezastavěnými pozemky. V roce 2007 žalovaná v souvislosti s legalizací studní s některými vlastníky (na jejich žádost) uzavřela smlouvy o pronájmu; v posuzované lokalitě je takto upraveno užívání předzahrádky před domem č. p. , hodnota, , jehož vlastníkem je , jméno FO, .9. Na jednání konaném , datum, žalovaná na dotaz soudu, zda je schopna konkretizovat, kdy mělo dojít k tvrzeným posunům plotu, uvedla, že nikoli, jelikož „každý uvádí něco jiného“. V obci , adresa, se říká, že k posunům docházelo průběžně při každé výměně plotu. Sdělila, že se k této otázce mohou vyjádřit svědci (č. l. 209).10. Na jednání konaném , datum, poskytl soud žalované poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř.; měla doplnit tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že na straně žalobkyně byl dán tzv. nepoctivý úmysl bránící mimořádnému vydržení dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná zopakovala dosavadní tvrzení a zdůraznila zejména rozsah sporných pozemků, který činí více než 50 % výměry pozemku žalobkyně. Nové důkazní návrhy neoznačila.Nesporná tvrzení11. Na jednání konaném , datum, žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně v závěrečném návrhu uvedla, že nezpochybňuje, že užívání pozemku žalobkyní trvá „dlouhá, dlouhá desetiletí“ a že jde o „dlouhodobou záležitost“. Na následný doplňující dotaz soudu, zda tím žalovaná rozumí užívání sporných částí pozemků po dlouhá desetiletí ve stávajících hranicích, její právní zástupkyně odpověděla kladně a upřesnila, že má na mysli „stávající stav, jak je to teď“. Soud tak mohl vyjít ze shodného skutkového tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), že žalobkyně a její rodina užívaly sporné pozemky v rozsahu odpovídajícím stávajícímu oplocení po dobu několika desetiletí. Tato shoda se týká délky a rozsahu faktického užívání, nikoli jeho právního posouzení jako vlastnické držby ani splnění ostatních předpokladů mimořádného vydržení, které žalovaná nadále popírala s tvrzením, že žalobkyně jednala v nepoctivém úmyslu. Přesto soud z opatrnosti založil své skutkové závěry o délce a rozsahu, Anonymizováno, faktického užívání nejen na tomto shodném tvrzení účastníků, ale také na výsledcích provedeného dokazování.12. Žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně při ohledání na místě samém dne , datum, uvedla (viz č. l. 118): „Naprosto nesporné je, že část směrem do rokliny a část, na které stojí chatka paní žalobkyně, je její, to my nezpochybňujeme, nicméně tvrdíme, že uliční čára navazující na níže ležící objekty bydlení je hranicí nejen níže ležících pozemků, ale vede tak, jak to je i zakresleno, stejně i u žalobkyně. Proto je přední část pozemku při vstupu na oplocený pozemek celá sporná. Hraniční čára sporných pozemků je shodná s uliční čárou stejnou jako u níže položených domů.“ Soudu nebylo s ohledem na toto vyjádření zřejmé, zda žalovaná zpochybňuje rovněž vlastnické právo žalobkyně k pozemku označenému v geometrickém plánu jako parc. č. , hodnota, , tedy ke sporné části směrem k lesu. Žalovaná své procesní stanovisko upřesnila při inventuře skutkových tvrzení na jednání konaném , datum, , kdy nakonec uvedla, že „sporuje hranici i směrem k lesu“ (č. l. 209). Při druhém ohledání na místě samém dne , datum, ještě žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně uvedla, že v části směrem k lesu má vést hranice v úrovni latí (vykloněného plotu – k tomu viz např. fotografie IMG_, hodnota, pořízená při zmíněném ohledání, která je součástí spisu na datovém nosiči), nicméně navazující dřevěná bouda již dle žalované zasahuje do obecního pozemku.Provedené důkazy13. Soud provedl dokazování listinami, výslechem svědků, výslechem žalobkyně jako účastníka řízení a ohledáními na místě samém. Vzhledem k tomu, že ke dni 1. 1. 2025 došlo ke změně v obsazení soudu, postupoval soud na jednání konaném , datum, dle § 119 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na dodržení zásady bezprostřednosti a ústnosti svědky i žalobkyni opětovně vyslechl (k povinnosti zopakovat dokazování výslechy při změně v obsazení soudu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. 14 Cmo 141/2022), ledaže na tom účastníci netrvali a ani soud to po seznámení se s (první) výpovědí svědka nepovažoval za potřebné [k uvedenému viz též přípis soudu účastníkům na č. l. 171 a jejich vyjádření na č. l. 176 (žalovaná) a č. l. 179 (žalobkyně)].14. Namítala-li žalovaná na jednání konaném , datum, (poté, co žalobkyně předložila k důkazu fotografie založené na č. l. 192–202), že řízení již bylo koncentrováno, soud se s tímto názorem neztotožnil, což účastníkům též sdělil (č. l. 208). Z předchozích protokolů o jednání totiž nebylo zjištěno, že by se účastníkům dostalo poučení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. nejen v předvolání k jednání, ale též před skončením prvního jednání ve věci. V takovém případě dle Nejvyššího soudu již nemůže koncentrace nastat (rozsudek ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 26 Cdo 443/2025, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2026).15. Z kupní smlouvy ze dne , datum, (č. l. 12–16) soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou obcí , adresa, jako prodávající a tehdy nezletilou , jméno FO, (žalobkyní), která byla při uzavření smlouvy zastoupena „otcovským opatrovníkem“ , jméno FO, (dále jen „otec žalobkyně“). Předmět koupě byl specifikován tak, že prodávající převádí do výhradního vlastnictví kupující „z kn. vl. č. , hodnota, kat. území , adresa, z pastvy kat. čís. , hodnota, plochu na geometrickém plánu pa. , tituly před jménem, , jméno FO, v , adresa, ze dne , datum, čj. , spisová značka, blíže ohraničenou, poznačenou novou podčásticí kat. čís. , hodnota, ve výměře 3a 45m2, prodávající obci do vlastnictví knihovně připsanou z Kat. výtahu ze dne , datum, spolu se vším knihovním příslušenstvím dle knihy pozemkové a berného katastru, se všemi právy a povinnostmi, v těch mezích a hranicích, jak ona sama nebo předchůdcové její nemovitost tuto drželi a užívali, nebo držeti a užívati oprávněni byli“. Kupní cena činila 345 K (zkratka pro protektorátní korunu), tj. 1 K za 1 m2. V čl. VII se otec žalobkyně jako otcovský zástupce zavázal za sebe a své právní nástupce, že na pozemku, který je předmětem koupě, bude do konce roku 1942 postaven rodinný domek; v opačném případě byla prodávající oprávněna pozemek převzít za cenu nabývací zpět. Lhůta mohla být na žádost kupující za určitých podmínek prodloužena. Rovněž bylo sjednáno předkupní právo prodávající. V čl. VIII smluvní strany žádaly, aby bylo v knihovní vložce č. , hodnota, ) poznamenáno rozdělení pastvy kat. čís. , hodnota, (…) na pastvu kat. čís. , hodnota, ve výměře 2ha 84a 72m2 a pastvu kat. čís. , hodnota, ve výměře 3a 45m2, 2) knihovně odepsána pastva kat. čís. , hodnota, ve výměře 3a 45m2 do nové knihovní vložky a do ní se vložilo vlastnické právo kupující a předkupní právo prodávající. Smlouva byla schválena Okresním úřadem v , adresa, a dále „nadopatrovnicky“ Okresním soudem v , adresa, . Notář , jméno FO, prohlásil, že ji před ním otec žalobkyně vlastnoručně podepsal.16. Z geometrického (polohopisného) plánu ze dne , datum, , č. j. 1382/40, zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , Zeměměřická kancelář v , adresa, (č. l. 173), na nějž odkazuje kupní smlouva ze dne , datum, , soud zjistil, že předmět koupě je v něm zakreslen jako obdélník o rozměrech 15 × 23 m, tedy o výměře 345 m2, přičemž hranice pozemku v přední části je ve stejné úrovni (v jedné přímce) jako hranice sousedních pozemků. V pravé dolní části listiny je uvedeno, že „nové hranice byly v přírodě omezníkovány kameny“ a že k měření došlo dne 6. 7. 1940.17. Žalobkyně k této listině na jednání konaném , datum, uvedla (č. l. 220), že nezpochybňuje, že geometrický plán byl přílohou kupní smlouvy.18. Z listiny nazvané „Soupis nemovitostí č. , hodnota, “ ze dne , datum, (č. l. 52–55, 95–97) soud zjistil, že ve , adresa, proběhlo komisionální šetření při zjišťování hranic pro obnovu katastrálního operátu podle § 13 a 14 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, a § 54 až 58 vyhlášky č. 26/2007 Sb. (katastrální vyhláška). Komise sestávala z předsedy , tituly před jménem, , jméno FO, , starosty , jméno FO, a paní , jméno FO, jako dalšího člena (ta byla v tomto řízení slyšena jako svědkyně). V soupisu je uvedeno, že „všechny vlastnické hranice byly vyšetřeny a shledány jako nesporné, s výjimkou těch, o nichž je to v soupisu nemovitostí, jako součásti tohoto protokolu, výslovně uvedeno“. U pozemku žalobkyně zapsaného na LV č. , hodnota, pod tehdejším parc. č. , hodnota, s výměrou 345 m2 je v kolonce nazvané „Zjištěné změny, výzvy, poučení, poznámky“ ručně napsáno: „Připloceny část parcely , hodnota, a parcela , hodnota, LV , hodnota, . Doporučeno k řešení o změně právního vztahu s vlastníkem LV , hodnota, .“ Dále je před předtištěný text „v terénu neznatelná, bude převzata z mapy“ ručně dopsáno „západní a jižní část hranice“. Následuje předtištěný text ve znění: „Vlastník souhlasí se zjištěným průběhem a označením hranic v terénu a s ostatními uvedenými výsledky.“ Jako vlastník je uvedena žalobkyně. Pod těmito zjištěními (o připlocení) a prohlášením je ručně doplněno datum , datum, a podpis „, jméno FO, “. U pozemku žalované zapsaného na LV č. , hodnota, pod tehdejším parc. č. , hodnota, je v kolonce nazvané „Zjištěné změny, výzvy, poučení, poznámky“ ručně napsáno: „Část parcely připlocena vlastníky LV , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, .“ U pozemku žalované zapsaném na LV č. , hodnota, pod tehdejším parc. č. , hodnota, je v téže kolonce ručně dopsáno: „Připloceno LV , hodnota, .“ Přílohou soupisu nemovitostí č. , hodnota, je náčrt k protokolu č. , hodnota, (č. l. 56, 94) vyhotovený , tituly před jménem, , jméno FO, , předsedou komise. Z náčrtu se podává, že zjištěné připlocení parcely č. , hodnota, nesouvisí s předmětem tohoto řízení (netýká se přední části ani části směrem k lesu, ale spodní části pozemku). S předmětem řízení naopak zjevně souvisí připlocení části parcely , hodnota, . Z náčrtu je zřejmé, že v době jeho vyhotovení byly sporné pozemky připloceny k pozemku žalobkyně (viz v soupisu uvedené připlocení), byť není uvedena výměra těchto částí pozemku. Dále je na náčrtu zakreslena kůlna nacházející se na úrovni hranice sousedních pozemků.19. Žalobkyně k podpisu „, jméno FO, “ na listině na č. l. 53 uvedla, že „by mohl být její, ale není si vědoma, že by něco takového podepsala“ (vyjádření ze dne 23. 10. 2023, č. l. 79). Na jednání konaném , datum, uvedla, že si není jistá, zda jde o její podpis, proto „listiny popírá“ (č. l. 127 verte). Za této procesní situace by důkazní břemeno ohledně pravosti soukromé listiny nesla žalovaná, která z ní pro sebe dovozovala příznivé důsledky, a to vědomost žalobkyně o připlocení sporných pozemků. Ačkoli byla listina pořízena před 1. 1. 2014, uvedené pravidlo o rozložení důkazního břemene platilo již podle dřívější judikatury; nyní je výslovně vyjádřeno v § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3489/2023). Pro rozhodnutí ve věci však nebylo nutné pravost podpisu žalobkyně na této listině postavit najisto. I kdyby žalobkyně listinu podepsala a byla tak v době jejího vyhotovení a podpisu seznámena s nesouladem mezi evidovanou hranicí a oplocením, nemělo by to z níže uvedených důvodů vliv na závěr soudu o mimořádném vydržení sporných pozemků.20. Ze smlouvy o pronájmu ze dne , datum, (č. l. 163–164) soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou jako pronajímatelem a panem , jméno FO, jako nájemcem. Žalovanou zastupoval starosta , jméno FO, . Žalovaná pronajala panu , jméno FO, část obecního pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 96 m2 před domem s č. p. , hodnota, . Účelem nájmu byla tzv. předzahrádka a umístění studny k zásobování rodinného domu pitnou vodou. Nájemce byl povinen o pozemek řádně pečovat. Nájem byl sjednán jako bezplatný (z tohoto pohledu tedy spíše nejde o nájem, který je úplatný) na dobu 50 let. Ke smlouvě o pronájmu je připojena katastrální mapa s vyznačením tzv. předzahrádky (č. l. 164). Z ní plyne, že dům pana , jméno FO, se nachází ve stejné ulici jako pozemek žalobkyně, a to přibližně v jejím středu.21. Ze srovnávacího sestavení parcel ze dne , datum, (č. l. 98) soud zjistil, že v něm je pod označením „Pův. parcela“ uvedena parcela č. , hodnota, o výměře 345 m2 podle původního stavu evidence a pod označením „Parcela OO“ parcela č. , hodnota, o výměře 350 m2 podle stavu po obnově katastrálního operátu. Jde tedy o pozemek žalobkyně podle původního a současného označení.22. Z darovací smlouvy ze dne , datum, (č. l. 18–19) soud zjistil, že žalobkyně jako dárkyně převádí na svoji dceru jako obdarovanou vlastnické právo k pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 350 m2 s jeho součástmi, příslušenstvím a vybavením a obdarovaná dar přijímá. V čl. I je jako příslušenství uvedena studna a jako součást elektroměrový rozvaděč. Z výpisu z katastru nemovitostí dle stavu ke dni 1. 8. 2022 (č. l. 9) soud zjistil, že právní účinky vkladu vlastnického práva k pozemku parc. č. , hodnota, ve prospěch dcery žalobkyně nastaly ke dni , datum, .23. Z listiny nazvané „Výzva k odstranění plotu z obecního pozemku“ ze dne 13. 6. 2022 (č. l. 10–11) soud zjistil, že žalovaná, za niž jednala starostka , tituly před jménem, , jméno FO, , vyrozuměla dceru žalobkyně o tom, že obec šetřením zjistila, že nově budovaný plot se nachází na pozemku žalované. V listině je dále konstatováno, že na zasedání zastupitelstva obce konaném , datum, bylo dohodnuto zaslání výzvy k odstranění plotu z obecního pozemku.24. Na fotografii na č. l. 99 (předložené žalovanou) je zachycen nový betonový sloupek nacházející se přibližně v místě, kde se podle zobrazení na fotografii protíná pomyslné prodloužení stávajícího oplocení v přední části s pomyslným prodloužením zadní strany kůlny, resp. boudy. Tato nezaplocená část však není předmětem řízení, neboť žalobkyně se k ní určení vlastnického práva nedomáhá. To vyplývá z geometrického plánu připojeného k žalobě, v němž je v místě kůlny zakreslen „odskok“ hranice části pozemku, k níž se žalobkyně určení vlastnického práva naopak domáhá.25. Na snímku letecké mapy (č. l. 102) a snímku pozemkové mapy (č. l. 103), pořízených žalovanou při internetovém nahlížení do katastru nemovitostí, je zejména červenou barvou ohraničen pozemek žalované, který obklopuje pozemek žalobkyně ze tří světových stran. Na snímcích jsou znázorněny i sporné pozemky. Obdobně jako sporné pozemky jsou znázorněny tzv. předzahrádky před (nikoli bezprostředně) sousedícími pozemky parc. č. , hodnota, a , hodnota, . V katastru nemovitostí evidovaná hranice pozemku žalobkyně je ve stejné úrovni (v jedné přímce) jako hranice sousedních pozemků parc. č. , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, a , hodnota, .26. Na fotografii na č. l. 100 (předložené žalovanou), která byla pořízena na portálu mapy.cz a zobrazuje stav ke dni 30. 10. 2017 (datum uvedeno v levé dolní části fotografie), je zachyceno zejména oplocení sporného pozemku v přední části a „odskok“ kůlny v části směrem k lesu. Zachycuje stav oplocení před vybudováním betonových sloupků v přední části. Z této fotografie však neplyne, že by bylo oplocení v jiné poloze, než z jaké vycházel geometrický plán připojený k žalobě a jakou také zjistil soud při ohledání na místě samém. Jinými slovy – z fotografie při porovnání se současným stavem se nepodává, že by od data jejího pořízení dosud došlo k posunu oplocení.27. Na leteckém snímku na č. l. 101 (předloženém žalovanou), který byl pořízen na portálu mapy.cz a zobrazuje stav ke dni 2. 7. 2015 (datum uvedeno v levé dolní části fotografie), je zřetelné ohraničení sporného pozemku v přední části i kůlna; ve zbytku je pozemek překryt korunami stromů. Rovněž je zřetelné ohraničení předzahrádek před (nikoli bezprostředně) sousedícími pozemky parc. č. , hodnota, a , hodnota, . Ani z této fotografie při porovnání se současným stavem se nepodává, že by od data jejího pořízení dosud došlo k posunu oplocení.28. Žalobkyně předložila v listinné podobě 11 černobílých fotografií založených na č. l. 192–202. Na fotografie propisovací tužkou dopsala tvrzený rok jejich pořízení, a to v pěti případech rok 2022, ve třech případech rok 2000 a ve třech případech rok 1993. Tvrdila, že fotografie mají prokazovat, že od roku 1993 dosud nedošlo ke změně v umístění plotu (č. l. 220). Žalovaná (kromě toho, že namítala jejich předložení po nastalé koncentraci řízení, k čemuž se soud vyjádřil výše) tvrdila, že fotografie nemají žádnou vypovídací hodnotu, neboť z nich není zřejmé, kdy byly pořízeny (č. l. 208). Soud fotografie, na nichž není vyobrazen stávající plot, ale plot původní (č. l. 199–202), hodnotil pouze jako podpůrný důkaz pro závěr, že žalobkyně držela sporné pozemky v rozsahu vymezeném oplocením v nezměněných hranicích po dlouhou dobu. Z porovnání těchto fotografií se současným stavem zjištěným na místě samém nevyplynulo, že by došlo k posunu plotu; posun tvrdila žalovaná, kterou ohledně tohoto tvrzení tížilo břemeno tvrzení i břemeno důkazní.29. Soud provedl k důkazu též geometrický plán pro změnu hranic pozemků, průběh vlastníky zpřesněné hranice pozemků č. , hodnota, vyhotovený , právnická osoba, , , tituly před jménem, , jméno FO, , IČO , IČO, , úředně ověřený oprávněným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, pod číslem , hodnota, a odsouhlasený Katastrálním úřadem pro , územní celek, , Katastrálním pracovištěm , adresa, dne , datum, pod číslem PGP , hodnota, (č. l. 17). Odkazem na něj žalobkyně vymezila sporné pozemky. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že „toto zaměření neakceptuje, neboť k němu nebyla přizvána a nemohla se vyjádřit“ (č. l. 29). Na jednání konaném , datum, se proto soud žalované dotázal, zda má proti zaměření podle geometrického plánu konkrétní výhrady. Žalovaná prostřednictvím právní zástupkyně uvedla, že proti geometrickému plánu jako takovému ani proti samotnému technickému zaměření žádné výhrady nemá. Z připojeného spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. , spisová značka, (k předmětu uvedeného řízení viz dále) soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, byl dotázán na způsob zaměření hranic zachycených v geometrickém plánu (dotaz na č. l. 28 připojeného spisu). Podle jeho vyjádření ze dne 20. 1. 2023 (č. l. 57 připojeného spisu), jímž soud provedl důkaz dne , datum, , byl zaměřen skutečný stav oplocení přístupný z pozemku parc. č. , hodnota, ; z opačné strany se nacházel křovinatý porost ve zmole a terén byl pro zaměřování nepřístupný. Soud nemá pochybnost o tom, že geometrický plán v rozsahu rozhodném pro toto řízení, tedy v rozsahu vymezujícím sporné pozemky, zachycuje skutečný průběh oplocení na místě samém. Tento závěr vyplývá z písemného vyjádření jeho zpracovatele, z absence námitek žalované a rovněž z porovnání geometrického plánu se stavem, který soud osobně zjistil při ohledání na místě samém. Geometrický plán proto představuje způsobilý podklad pro jednoznačné vymezení sporných pozemků. Z geometrického plánu je současně zřejmé, že se žalobkyně nedomáhá určení vlastnického práva k další části pozemku, kterou by oplocení zahrnovalo, pokud by bylo vedeno až k samostatnému betonovému sloupku zachycenému na fotografii na č. l. 99, o němž ve svých výpovědích hovořili zejména svědci , jméno FO, a , jméno FO, (viz dále). Tento sloupek se nachází mimo průběh stávajícího oplocení zachyceného geometrickým plánem, a jím naznačená další část pozemku proto není předmětem řízení.30. Soud provedl dle § 130 odst. 2 o. s. ř. ohledání na místě samém dne , datum, (protokol na č. l. 117–118) a opakované ohledání po změně v obsazení soudu dne , datum, (protokol na č. l. 235–238). Při druhém ohledání se nyní rozhodující soudce osobně seznámil s polohou, tvarem a terénními poměry pozemku žalobkyně i sporných pozemků, s průběhem oplocení i s jejich vztahem k okolním pozemkům, komunikaci a zástavbě. Z průběhu obou ohledání byla pořízena fotodokumentace založená na datových nosičích ve spise. Pozemek žalobkyně i sporné pozemky se nachází na konci obce , adresa, ve výrazně svažitém a místy obtížně přístupném terénu. V přední části směrem ke komunikaci je terén rovinatější, následně se prudce svažuje směrem do rokliny a k lesnímu porostu. Ke svažitosti viz např. fotografie IMG, hodnota, a IMG_, hodnota, pořízené z místa u opěrné zdi v dolní části pozemku. Na pozemku se nachází kůlna (případně lze označit jako boudu či zahradní domek), studna a zbytky dřívějšího zahradního osázení. V dolní části byla mezi oběma ohledáními vybudována opěrná zeď, která se však nachází mimo části pozemků rozhodné pro toto řízení. Zahrada je v rozsahu sporných pozemků ohraničena oplocením různého materiálového provedení a stáří. Tvoří je převážně staré kovové sloupky a dřevěné latě či kůly, na straně směrem k sousednímu domu pletivo, dále vstupní brána a několik novějších betonových sloupků v přední části. Podstatná část oplocení byla při prvním ohledání zrezivělá, porostlá mechem či lišejníkem, dřevěné části byly ztrouchnivělé a některé sloupky se vyvracely nebo byly zajištěny podpěrami. Na některých místech byly starší poškozené prvky nahrazeny nebo doplněny novějšími. Při druhém ohledání nebyly oproti stavu z dubna 2024 tvrzeny ani zjištěny změny oplocení v rozsahu sporných částí pozemků. Mimo stávající oplocení se nachází samostatný betonový sloupek, vzdálený přibližně 2,5 až 3 m od oplocené hranice. Tento sloupek není součástí průběhu oplocení zachyceného geometrickým plánem, a žalobkyně se nedomáhá určení vlastnického práva k další části pozemku, kterou by případné oplocení vedené až k tomuto sloupku zahrnovalo. Ohledáním soud ověřil, že průběh stávajícího oplocení v rozsahu rozhodném pro řízení odpovídá jeho zachycení v geometrickém plánu připojeném k žalobě. Ze samotného současného technického stavu oplocení však nelze spolehlivě určit dobu jeho vybudování ani dovodit, zda a kdy byla jeho trasa v minulosti změněna. Rozdílné stáří či materiál jednotlivých sloupků a dalších částí plotu prokazují, že oplocení bylo postupně opravováno, nikoli však samo o sobě, že při opravách docházelo k jeho posouvání. Při ohledání nebyly zjištěny zachované zbytky dřívějšího oplocení, otvory po původních sloupcích ani jiné jednoznačné terénní stopy, z nichž by bylo možné rekonstruovat jiný historický průběh plotu.31. Z připojeného spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že určení vlastnického práva ke (stejným) sporným pozemkům se vůči žalované domáhá žalobou podanou 4. 8. 2022 též dcera žalobkyně, která od žalobkyně nabyla pozemek parc. č. , hodnota, na základě darovací smlouvy ze dne , datum, . Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jež nabylo právní moci dne 23. 3. 2023, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení (tohoto) řízení se sp. zn. , spisová značka, , a to s odůvodněním, že je třeba primárně posoudit, zda sporné pozemky nevydržela již žalobkyně , Jméno žalobkyně, .32. Soud vyslechl žalobkyni jako účastníka řízení, vědom si subsidiární povahy tohoto důkazního prostředku.33. Žalobkyně při výslechu dne , datum, vypověděla (č. l. 128–129 verte), že pozemek nabyla, když jí byly tři roky. Koupili jej pro ni rodiče, kteří se o pozemek starali až do doby, než se provdala. Pozemek byl oplocený dřevěným plotem, který budovali ještě její rodiče. Neví, kdy to bylo, ani jak vytyčovali hranice. Byla ještě malá, pak už „to tam tak bylo“. Dřevěný plot hnil a rozpadal se, proto jej s manželem opravovali. Po smrti manžela prováděla údržbu sama. Do ztrouchnivělého dřeva nešlo zabíjet hřebíky, proto plot stahovala špagátem. Podloží pozemku tvoří skála, posunovat plot tak nebylo možné. K žádným posunům nedošlo, plot zůstal v původních hranicích. O pozemek i jeho okolí se celou dobu starali, jinak by to byla „džungle“. Při komisionálním šetření jí paní , jméno FO, (sestřenice žalobkyně) s dalším členem komise řekli, že v dolní části je kus náležející obci (tato část však není předmětem řízení). K horní části zahrady jí neřekli nic o tom, že by zasahovala do obecního pozemku. Jeden z členů komise, inženýr, jí naopak u zahradního domku (chatky) sdělil, že by bylo dobré u něj oplocení dorovnat (směrem ven z pozemku). Později jí paní , jméno FO, , která přišla na návštěvu, sdělovala, že ji při komisionálním šetření upozorňovala, že zasahuje do obecního pozemku. Nic takového však paní , jméno FO, při komisionálním šetření neřekla. , jméno FO, žalobkyni také sdělila, že si s dalším členem komise tehdy při komisionálním šetření řekli, že to nechají tak, ale měli to dát do pořádku. Vše se začalo řešit, až žalobkyně převedla pozemek na dceru. Plot padal, dcera tam umístila betonové sloupky a najednou se začali všichni zajímat.34. Žalobkyně při výslechu dne , datum, vypovídala (č. l. 218 verte–220) obdobně jako při prvním výslechu. Dále uvedla, že neprobíhalo žádné dědické řízení po smrti rodičů, neměli proto žádný důvod zjišťovat, že to není jejich, ale obecní. Při komisionálním šetření udělal člen komise na boudu šipku jako hranici pozemku s tím, že žalobkyni patří ještě část pozemku od boudy nahoru. Žádnou listinu tehdy nedostala. Původně byl na pozemku dřevěný plot z lesních hůlek, byl menší, přibližně 1,20 m vysoký. Byl na stejném místě, jiné umístění plotu si nepamatuje. Na pozemku fouká silný vítr, její manžel proto vyměnil plot za vyšší latě. Výměnu prováděl po částech, jak se plot postupně rozpadal. Bylo to již nejméně před 30 lety.35. Soud hodnotil výpovědi žalobkyně s vědomím, že má jako účastník řízení na výsledku sporu bezprostřední osobní zájem. Obě účastnické výpovědi jsou v podstatných bodech vzájemně souladné. Žalobkyně v nich shodně uváděla, že pozemek byl po celou dobu, na niž si pamatuje, užíván jejími rodiči a následně jí samotnou a její rodinou, že byl oplocen již v době jejího mládí, přičemž oplocení bylo v průběhu let pouze opravováno a udržováno, nikoli přemisťováno. Shodně rovněž tvrdila, že nikdy nedošlo k posunu hranic či oplocení a že žalovaná ji po dlouhá léta neupozorňovala na rozpor mezi rozsahem faktického užívání pozemku a stavem evidovaným v katastru nemovitostí. V obou výpovědích se také opakují tvrzení o dlouhodobé péči její rodiny o pozemek a jeho okolí, o komunikaci s paní , jméno FO, související s komisionálním šetřením na pozemku a o přesvědčení žalobkyně, že žalovaná začala věc řešit až v souvislosti s novějšími opravami oplocení prováděnými dcerou žalobkyně. Žalobkyně v žádné výpovědi netvrdila, že si pamatuje samotné vybudování původního oplocení nebo jeho přesné časové zařazení. Naopak opakovaně zdůrazňovala, že v době pořízení pozemku byla velmi malá, že neví, kdy její rodiče plot vybudovali, ani jak tehdy určovali hranice pozemku. Nebyla schopna uvést konkrétní rok, od něhož si existenci oplocení bezpečně vybavuje. V tomto rozsahu soud její výpověď považuje za přirozenou a nepřikrášlenou, neboť žalobkyně netvrdila znalost okolností, které si vzhledem ke svému věku objektivně ani pamatovat nemohla. Některé části výpovědi žalobkyně mají převážně hodnotící charakter. Jde zejména o tvrzení, že postup žalované je veden mstou vůči její dceři, případně o její názory na motivaci jednotlivých představitelů obce nebo jiných osob. K těmto subjektivním hodnocením soud při zjišťování skutkového stavu nepřihlížel, neboť nejsou podložena konkrétními poznatky žalobkyně. Význam účastnických výpovědí žalobkyně soud spatřuje především v tom, že dokládají její tvrzení o dlouhodobém užívání sporných částí pozemku její rodinou a o jejím přesvědčení, že oplocení po desetiletí setrvávalo ve stejné poloze. Samy o sobě však výpovědi žalobkyně nemohou prokazovat historický vznik oplocení ani přesný průběh hranic v nejstarších obdobích, neboť žalobkyně k těmto okolnostem nemá vlastní přímé poznatky. V tomto směru bylo nutno její výpověď hodnotit ve spojení s ostatními důkazy.36. U slyšených svědků soud uvádí pro snazší orientaci i rok jejich narození, neboť v řadě případů svědci ve svých výpovědích vztahovali popisované události ke svému tehdejšímu věku. V takovém případě soud mnohdy uvádí pro větší přehlednost též konkrétní rok či časové rozmezí popisované události, k němuž dospěl tak, že přičetl svědkem tvrzený věk k roku jeho narození. Jsou uvedeni nejprve svědci, jejichž výslech navrhla žalobkyně (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ), následně svědci slyšení na návrh žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ). Již bylo zmíněno, že soud svědky vyslechl po změně v jeho obsazení znovu, s výjimkou paní , jméno FO, (navržena žalobkyní – její výpověď soud rekapituluje a hodnotí jako poslední) a pana , jméno FO, (navržen žalobkyní). Soud je schopen komplexně hodnotit jen výpovědi těch svědků, které osobně slyšel. Tyto výpovědi však současně porovnával s přepisem jejich prvních výpovědí, s nimiž je seznámen jen z protokolů o jednání. K prvním výpovědím je třeba dodat, že byly protokolovány dle diktátu soudkyně, zatímco druhé výpovědi byly nahrávány a v protokolech o jednáních je jejich doslovný přepis.37. , jméno FO, , nar. , rok, , dcera žalobkyně, při výslechu dne , datum, vypověděla (č. l. 129 verte–130 verte), že na pozemku hospodařili nejdříve její prarodiče a poté rodiče (žalobkyně s manželem). Ona tam pomáhala, nosila vodu z hasičské nádrže. Někdy před narozením syna svědkyně, který se narodil v roce , rok, , si žalobkyně s manželem nechali vyvrtat na pozemku studnu. Bylo to tedy v roce 1981 či 1982. Hranice pozemku jsou stále stejné. S oplocením ani s jednotlivými sloupky se nehnulo. Manžel žalobkyně plot opravoval, protože byl starý a ztrouchnivělý. V části směrem k lesu byl terén původně ještě svažitější než nyní, trochu se to navezlo, ale sloupky zůstaly pořád ve stejné úrovni, pouze se nahradily ty dřevěné, které uhnily. Poslední výměna dřevěných sloupků za kovové proběhla ještě před covidem. Jde-li o přední část pozemku, sloupky se měnily asi v roce 2022; někde se daly kovové, ale na původní místo. Od doby, kdy pozemek získala darem od žalobkyně, k žádnému posunu nedošlo. Pouze vyměnili pět sloupků kvůli zabezpečení pozemku, jelikož se původní dřevěný plot vyvracel. Jeden sloupek byl umístěn mimo stávající oplocení (je zachycen na fotografii na č. l. 99), a to v návaznosti na provedené zaměření; nemají však problém s jeho odstraněním. Žalovaná obec se poprvé ozvala poté, co žalobkyně převedla pozemek na svědkyni a svědkyně s manželem vybudovali nové sloupky. Starostka žalované jí telefonicky sdělila, ať sloupky okamžitě odstraní. Oplocení pozemku je stále ve stejných hranicích od doby, kam paměť svědkyně sahá.38. , jméno FO, , nar. , rok, , dcera žalobkyně, při výslechu dne , datum, vypověděla (č. l. 209–210 verte), že jako dítě na pozemek chodívala s prarodiči (rodiči žalobkyně). Pozemek si vybavuje od svých 7 až 9 let. Dědeček zemřel, když jí bylo 10 let, a ještě si jej pamatuje. Pěstovali tam zeleninu, např. okurky, měli meruňku, rybízy, posezení. Po smrti dědečka pomáhali babičce rodiče svědkyně. Když již babička nemohla, převzali péči o pozemek rodiče svědkyně. Oplocení si pamatuje stále ve stejných hranicích. Původně tam byl nižší plot, který rodiče svědkyně předělávali, avšak ve stejných hranicích. Svědkyně zmínila výměnu sloupků po levé straně při vstupu do zahrady; plot se vyvracel, žalobkyně tehdy požádala švagra a byly osazeny dva nové sloupky a místo latěk drátěný plot. Dokud žil otec svědkyně, o plot se staral. Po jeho smrti se o pozemek starala žalobkyně. Kvůli zdravotním problémům nabídla svědkyni a dalším dvěma dcerám, zda pozemek nechtějí převzít. Svědkyně věděla, jak se na pozemku prarodiče a rodiče nadřeli, proto souhlasila. S manželem pak chtěli dát plot do pořádku, budovali sloupky a tehdy se ozvala starostka žalované. Ke sloupku, který byl umístěn mimo stávající oplocení a je zachycen na fotografii na č. l. 99, uvedla, že má informaci od žalobkyně, že když v roce , rok, obec prováděla vyměřování, ptal se jeden muž žalobkyně, proč nemají oplocení zároveň s přístavkem na nářadí, tedy až do míst, kde svědkyně s manželem později vybudovali zmíněný sloupek. Na místě se tehdy měly dělat i nějaké značky. Svědkyně dále uvedla, že když si poté nechali vypracovat zaměření, zjistilo se, že to v plánech nesedí, proto o to ani nežádají a klidně to uklidí (zjevně míněno tak, že sporné pozemky dle žalobního návrhu nezasahují až po nově zabudovaný sloupek na fotografii na č. l. 99). Zmínila též spodní část pozemku, kde nechali vystavět opěrnou zeď, protože plot zcela spadl do lesa.39. Soud hodnotil výpovědi svědkyně , jméno FO, s přihlédnutím k tomu, že svědkyně je dcerou žalobkyně, současnou vlastnicí pozemku parc. č. , hodnota, a osobou, která se v jiném, nyní přerušeném řízení domáhá vůči žalované určení vlastnického práva ke stejným sporným pozemkům pro případ, že by vlastnické právo k nim nenabyla vydržením již žalobkyně. V případě úspěchu žalobkyně v tomto řízení lze předpokládat, že se svědkyně v budoucnu stane i vlastnicí sporných pozemků. Svědkyně má proto na výsledku tohoto řízení zřejmý osobní a majetkový zájem. Tyto okolnosti však samy o sobě nečiní její výpovědi nevěrohodnými. Obě výpovědi svědkyně jsou v podstatných bodech vzájemně souladné. Při prvním výslechu uvedla, že si užívání zahrady vybavuje přibližně od svých 10 let. Při druhém výslechu tuto dobu upřesnila tak, že si pamatuje ještě svého dědečka, který zemřel, když jí bylo 10 let, a své první vzpomínky proto zasadila přibližně do věku 7 až 9 let, tedy zhruba na konec 60. let nebo počátek 70. let. V obou výpovědích svědkyně shodně popisovala, že zahradu nejprve užívali její prarodiče a následně žalobkyně s manželem, jimž svědkyně jako dítě pomáhala, mimo jiné nošením vody z hasičské nádrže. V první výpovědi dobu vyvrtání studny zařadila do let 1981 či 1982, tedy před narození svého syna v roce , rok, . Svědkyně v obou výpovědích shodně uváděla, že oplocení si od svých prvních vzpomínek, tedy přibližně od přelomu 60. a 70. let, pamatuje ve stejných hranicích. Popsala, že původní oplocení bylo dřevěné, postupně trouchnivělo a bylo opravováno či nahrazováno po částech. Při prvním výslechu uvedla, že plot opravoval již její otec a že později byly uhnilé dřevěné sloupky nahrazovány kovovými, aniž se změnila jejich poloha. Při druhém výslechu obdobně popsala, že její rodiče původní menší plot postupně předělávali, avšak stále ve stejných hranicích. Uvedla rovněž krátkodobé použití drátěného oplocení v přední části, které mělo být kvůli silnému větru opět nahrazeno deskami. Tyto dílčí rozdíly v popisu použitých materiálů a jednotlivých oprav soud nepovažuje za rozpory, nýbrž za vzájemně se doplňující popis postupné údržby oplocení. Časově svědkyně zařadila poslední výměnu dřevěných sloupků za kovové do doby před pandemií covidu-19, při prvním výslechu přibližně šest let zpět, tedy zhruba do roku 2018. V přední části zahrady měly být některé sloupky vyměněny přibližně v roce 2022. Při druhém výslechu uvedla, že ještě před pandemií byly v části směrem do obce osazeny dva nové sloupky a namísto latěk část drátěného plotu, protože se původní oplocení vyvracelo. V obou výpovědích přitom tvrdila, že nové sloupky byly osazeny na místa původních a že uvedené práce nepředstavovaly posun hranice. Ani rozdíl v přesném časovém zařazení jednotlivých oprav soud nepovažuje za zásadní, neboť svědkyně zjevně popisovala několik oprav provedených v různých částech oplocení a sama jejich data uváděla pouze přibližně. Samostatně svědkyně v obou výpovědích popsala betonový sloupek zachycený na fotografii na č. l. 99, který byl osazen mimo dosavadní oplocení. Při prvním výslechu jeho osazení zařadila přibližně do roku 2021 nebo 2022 a výslovně připustila, že tento sloupek na místě dříve nebyl. Při druhém výslechu vysvětlila, že jej její manžel osadil na základě informace zprostředkované žalobkyní o průběhu šetření v roce 2007, podle níž měla zahrada sahat až k přístavku na nářadí. Po následném zaměření však zjistili, že tato poloha neodpovídá dostupným podkladům, proto se určení vlastnického práva k této části nedomáhají a sloupek jsou ochotni odstranit. Toto přiznání soud nepovažuje za rozpor s tvrzením svědkyně o neměnnosti dosavadního oplocení, neboť svědkyně v obou výpovědích jasně rozlišovala tento nově osazený sloupek mimo stávající plot od oplocení, které podle ní dlouhodobě vymezovalo užívanou zahradu. Výpovědi svědkyně jsou souladné také v popisu vzniku sporu. Pozemek parc. č. , hodnota, nabyla darem od žalobkyně v roce 2021. Podle obou výpovědí se do té doby osobně nesetkala s tvrzením, že by oplocení zasahovalo do obecního pozemku. Spor měl vzniknout až na jaře roku 2022, kdy svědkyně s manželem začali zabezpečovat rozpadající se plot a osazovat nové sloupky a kdy ji telefonicky kontaktovala starostka žalované. Toto časové zařazení odpovídá i tomu, že výzva žalované k odstranění plotu je datována dnem 13. 6. 2022. Výpověď svědkyně je proto významná pro zjištění, kdy se ona sama poprvé dozvěděla o nesouhlasu žalované s rozsahem oplocení. Sama však nemůže prokázat, že před rokem 2022 nebyla na nesoulad upozorněna žalobkyně nebo jiný člen její rodiny. Omezenou důkazní hodnotu mají výpovědi svědkyně ve vztahu ke komisionálnímu šetření v roce , rok, . Svědkyně při druhém výslechu výslovně uvedla, že v té době bydlela v , adresa, , šetření se neúčastnila a záležitost řešila žalobkyně. Informace o tom, co měl žalobkyni sdělit člen komise, má tedy pouze zprostředkovaně od žalobkyně. Tato část její výpovědi neprokazuje skutečný obsah sdělení členů komise ani to, zda byla žalobkyně v roce 2007 upozorněna na připlocení obecního pozemku. Soud považoval výpovědi svědkyně za věrohodné zejména v části vycházející z jejích vlastních dlouhodobých vzpomínek, tedy pokud jde o užívání zahrady jejími prarodiči a rodiči přibližně od přelomu 60. a 70. let, existenci oplocení v době, kterou si pamatuje, a jeho postupné opravy. Výpovědi svědkyně podporují závěr, že od počátku 70. let vnímala oplocení jako stabilní a sama nezaznamenala jeho posun. Její osobní poznatky však nezasahují do doby před jejími prvními dětskými vzpomínkami a samy o sobě nemohou prokázat historický průběh hranice. S ohledem na její příbuzenský vztah k žalobkyni a majetkový zájem nepovažoval soud její výpovědi za dostačující důkaz o neměnnosti oplocení, přisoudil jim však podpůrný význam ve spojení s dalšími důkazy.40. , jméno FO, , nar. , rok, , zeť žalobkyně (manžel , jméno FO, ), při výslechu dne , datum, vypověděl (č. l. 146–146 verte), že se s dcerou žalobkyně zná 45 let, z toho 44 let jsou manželé. Pozemek zná po celou dobu beze změny, včetně jeho hranic a oplocení. Věc začali řešit z popudu obce. I na něj starostka žalované řvala do telefonu. Kvůli tomuto konfliktu s žalovanou si pozvali geodeta, který pozemek zaměřil. Geodet jim sdělil, že plot je tak, jak byl původně, je tedy zakreslen a zaměřen přesně. Také ale zjistil, že „špica vepředu a špica zboku je snad obecní“. Svědek dále vypověděl, že plot nebudoval. S ohledem na stáří plotu se opravoval v části, v níž se vyvrátil; opravu prováděl švagr. K výměně sloupků u cesty svědek uvedl, že byly umístěny na stejné místo. Jeden betonový sloupek mimo stávající oplocení je tam dle svědka „omylem“. Žalobkyně mu sdělila, že jí geodet řekl, že si má pozemek takto zaplotit, proto jej tam svědek na žádost žalobkyně osadil. Bylo to ještě předtím, než si na místo pozval s manželkou geodeta, a předtím, než se na ně obrátila žalovaná.41. , jméno FO, , nar. , rok, , zeť žalobkyně (manžel , jméno FO, ), při výslechu dne , datum, vypověděl (č. l. 211–212 verte), že v obci , adresa, nikdy nebydlel. Pozemek poprvé zaregistroval před 46 lety, když chodil s dcerou žalobkyně. Tehdy pozemek užívali rodiče žalobkyně. Jezdil tam na návštěvu přibližně jednou za měsíc. Pozemek je stále ve stejných rozměrech, oplocení se neposunovalo. K opravám plotu včetně výměny sloupků od roku 1940 docházet muselo. Svědek se na opravách nikdy přímo nepodílel. Když spadla část plotu v přední části u betonového sloupu, kde je „krpál“ k sousedům, kteří na pád plotu upozornili, opravoval jej švagr, a to ve stejných místech. Tato oprava proběhla tak před 10 až 15 lety. Betonové sloupky v přední části osazoval již svědek asi v roce 2022, protože celý plot byl vyvrácený. Kdyby k tomu nepřistoupil, plot by již ležel na zemi. Právě výměna sloupků v přední části vyvolala tento spor. Ve stejné době osadil i betonový sloupek zachycený na fotografii na č. l. 99, protože žalobkyni bylo při digitalizaci sděleno, že má pozemek takto zaplotit, jelikož i tato část patří k pozemku. Tuto informaci má od žalobkyně. Po telefonickém kontaktování ze strany žalované v roce 2022 si s manželkou pozvali geodeta k zaměření pozemku. K opravám plotu docházelo samozřejmě i na straně směrem k lesu, nikoli však k jeho posunům. K zahradnímu domku uvedl, že byl vybudován v době, kdy měla dcera svědka 3 nebo 4 roky; nyní má 45 let, tudíž před 41 či 42 lety.42. Soud hodnotil výpovědi svědka , jméno FO, s přihlédnutím k tomu, že je zetěm žalobkyně a manželem , jméno FO, , na kterou žalobkyně převedla pozemek parc. č. , hodnota, a která se v jiném, nyní přerušeném řízení domáhá vůči žalované určení vlastnického práva ke stejným sporným pozemkům pro případ, že by vlastnické právo k nim nenabyla vydržením již žalobkyně. V případě úspěchu žalobkyně v tomto řízení lze předpokládat, že se manželka svědka v budoucnu stane i vlastnicí sporných pozemků. Výsledek řízení se proto může přímo dotknout majetkových poměrů rodiny svědka. Tyto okolnosti však samy o sobě nečiní jeho výpovědi nevěrohodnými. Obě výpovědi svědka jsou v jádru vzájemně souladné. Při prvním výslechu dne , datum, uvedl, že manželku zná 45 let a 44 let jsou manželé; při druhém výslechu dne , datum, odpovídajícím způsobem uvedl, že ji zná 46 let a 45 let jsou manželé. Pozemek tedy zná přibližně od roku 1979. V obou výpovědích shodně tvrdil, že jej po celou tuto dobu vnímal ve stejných rozměrech a se stejným průběhem oplocení. Současně připouštěl, že v obci nikdy nebydlel a na pozemek jezdil pouze na návštěvy, podle druhé výpovědi přibližně jednou za měsíc. Jeho výpověď proto nevychází z každodenního nebo soustavného sledování stavu oplocení v té době. Shodně v obou výpovědích rozlišoval mezi opravami oplocení a změnou jeho polohy. Uváděl, že plot vzhledem ke svému stáří chátral, vyvracel se a musel být opravován, avšak opravy podle něj probíhaly ve stejných místech. Při prvním výslechu zmínil opravu části vyvráceného plotu provedenou švagrem. Při druhém výslechu ji časově zařadil přibližně 10 až 15 let zpět, tedy zhruba do let 2010 až 2015, a lokalizoval ji do přední části pozemku u betonového sloupu. V obou výpovědích uváděl, že při této opravě nedošlo k posunu oplocení. Jeho popis odpovídá v základních rysech výpovědím žalobkyně a , jméno FO, , které rovněž hovořily o postupných opravách rozpadajícího se plotu bez změny jeho polohy. Při prvním výslechu svědek uvedl, že sám ploty nebudoval a na jejich opravách se nepodílel. Při druhém výslechu toto tvrzení upřesnil tak, že se nepodílel na dřívějších opravách, avšak přibližně v roce 2022 sám vyměňoval betonové sloupky v přední části, protože původní plot byl vyvrácený a sloupky uhnilé. Soud v tom neshledal zásadní rozpor. Z kontextu první výpovědi je patrné, že svědek hovořil především o historickém budování a dřívějších opravách plotu; již v této výpovědi současně přiznal, že osadil samostatný betonový sloupek mimo dosavadní oplocení. Druhá výpověď tak jeho osobní účast na nejnovějších pracích pouze popsala přesněji. Samostatně je nutno hodnotit betonový sloupek zachycený na fotografii na č. l. 99. Svědek v obou výpovědích otevřeně uvedl, že jej osadil sám přibližně v letech 2021 nebo 2022 a že tento sloupek na místě předtím nebyl. Podle jeho výpovědi tak učinil na žádost žalobkyně, která mu zprostředkovala informaci, že jí měl při dřívějším zaměřování geodet sdělit, že zahrada sahá až do tohoto místa. Svědek však nebyl přítomen šetření ani údajnému sdělení geodeta a tuto informaci měl pouze od žalobkyně. Jeho výpověď proto neprokazuje skutečný obsah sdělení učiněného při komisionálním šetření. Poznatky svědka o komisionálním šetření a obnově katastrálního operátu v roce , rok, jsou pouze zprostředkované. Obě výpovědi se shodují v časovém zařazení vzniku sporu. Svědek uvedl, že betonové sloupky v přední části osazoval přibližně v roce 2022 a že právě poté žalovaná poprvé požadovala jejich odstranění. Tento údaj odpovídá výpovědi , jméno FO, i písemné výzvě žalované ze dne 13. 6. 2022. Výpověď svědka je proto významná pro zjištění okolností oprav prováděných v roce 2022 a toho, kdy se on sám o nesouhlasu žalované dozvěděl. Neprokazuje však, že obec nebo její představitelé neuplatnili výhrady vůči žalobkyni již dříve. Při druhém výslechu svědek dále uvedl, že zahradní domek v době, kdy pozemek poprvé poznal, ještě nestál. Jeho výstavbu spojil s dobou, kdy měla jeho dcera přibližně tři nebo čtyři roky, a časově ji tak zařadil asi 41 až 42 let před výslechem, tedy přibližně do let 1983 až 1984. Uvedl, že domek byl podle jeho přesvědčení vybudován uvnitř tehdejšího oplocení a že při jeho výstavbě nedošlo k úpravě hranice. Tento časový údaj je v souladu s jeho tvrzením, že pozemek zná již od roku 1979, i s výpovědí jeho manželky, která zahradní domek rovněž spojovala s obdobím, kdy byla jejich dcera malá. Výpověď svědka tak podporuje závěr, že zahradní domek byl vybudován až po době, od níž svědek pozemek znal, a že svědek v souvislosti s jeho výstavbou nezaznamenal posun plotu. Věrohodnost svědka v části založené na jeho vlastním pozorování podporuje, že otevřeně přiznal osazení sloupku mimo dosavadní oplocení a nezastíral ani opravy prováděné v roce 2022. Jeho výpověď však byla místy silně emotivní a kritická vůči žalované , Jméno žalované, . Tvrzení o chování představitelů obce či nedostatečné údržbě okolních pozemků nemají pro posouzení průběhu oplocení podstatný význam a soud z nich žádné skutkové závěry neučinil. Soud považoval výpovědi svědka za věrohodné především v části týkající se jeho vlastního vnímání pozemku přibližně od roku 1979, návštěv pozemku, jemu známých oprav oplocení, osazení betonových sloupků v roce 2022 a výstavby zahradního domku přibližně v letech 1983 až 1984. Jeho výpovědi podporují závěr, že svědek za dobu, po kterou pozemek znal, nezaznamenal posun plotu. S ohledem na to, že v obci nebydlel, pozemek navštěvoval zpravidla jen jednou měsíčně, na starších opravách se nepodílel a má na výsledku řízení nepřímý rodinný a majetkový zájem, však jeho výpovědi samy o sobě nemohou prokazovat nepřetržitou neměnnost oplocení ani stav před rokem 1979. I této výpovědi soud přisoudil podpůrný význam ve spojení s dalšími důkazy.43. , jméno FO, , nar. , rok, , dcera žalobkyně, při výslechu dne , datum, vypověděla (č. l. 146 verte), že ve , adresa, nebydlí od svých 18 let, což odpovídá roku 1977. Na zahradu chodila ještě s babičkou a dědečkem; nosili vodu z rybníka a zalévali. S plotem se nikdy nehýbalo ani se nevyměňoval. Povědomí o pozemku má od svých sedmi let, tj. přibližně od roku 1966.44. , jméno FO, , nar. , rok, , dcera žalobkyně, při výslechu dne , datum, vypověděla (č. l. 212 verte–213), že si pozemek vybavuje od doby, kdy měla tři roky, tedy od roku 1962. Naposledy byla na místě před dvěma či třemi lety. Hranice a plot si pamatuje tak, jak to je. K výměně sloupků uvedla, že ví o opravě krajního sloupku „na kopečku“, kde jsou kameny a plot ujíždí; plot bylo třeba spravit a zabezpečit, aby nespadl, avšak stále na stejném místě. Neví o tom, že by nějaké opravy prováděl i pan , jméno FO, , protože na místě dva až tři roky nebyla.45. Soud hodnotil výpovědi svědkyně , jméno FO, s přihlédnutím k tomu, že je dcerou žalobkyně a sestrou svědkyně , jméno FO, , má tak blízký rodinný vztah k osobám, v jejichž majetkové sféře se výsledek řízení může projevit. Z jejího vystupování však soud nenabyl dojmu, že by výpověď vědomě přizpůsobovala ve prospěch žalobkyně. Zejména při druhém výslechu otevřeně připouštěla, které okolnosti nezná nebo si je přesně nepamatuje. Obě výpovědi jsou ve svém základu souladné. Svědkyně shodně uváděla, že na zahradu chodila již s prarodiči, později ji užívali a udržovali její rodiče a že si oplocení pamatuje stále ve stejném místě. Při prvním výslechu dne , datum, uvedla, že má povědomí o zahradě a jejím oplocení přibližně od svých sedmi let, tedy od roku 1966. Při druhém výslechu dne , datum, posunula počátek svých vzpomínek již do věku přibližně tří let, tedy do roku 1962. Tento rozdíl soud nepovažuje za zásadní rozpor, přihlíží však k tomu, že spolehlivost vzpomínek vztahovaných již ke třetímu roku života je přirozeně omezená. Za přesvědčivější proto soud považuje časové vymezení uvedené při prvním výslechu, tedy přibližně od roku 1966. Svědkyně žila ve , adresa, do svých 18 let, tedy přibližně do roku 1977. Pro toto období měla bezprostřednější možnost vnímat způsob užívání zahrady a umístění oplocení. Také později se na místo vracela při návštěvách a pomáhala žalobkyni, zejména po smrti jejího manžela, například sečením trávy. Naposledy však byla na místě přibližně dva až tři roky před druhým výslechem. Její výpověď má proto největší význam pro stav, který vnímala v dětství a dospívání. Určitý nesoulad je patrný v popisu oprav plotu. Při prvním výslechu svědkyně kategoricky uvedla, že se s plotem nikdy nehýbalo a že se plot ani celý, ani částečně nevyměňoval. Při druhém výslechu však připustila, že krajní část plotu na kamenitém svahu bylo nutné opravovat a zabezpečovat proti pádu, byť podle ní stále na stejném místě. O novějších opravách prováděných , jméno FO, nevěděla, protože se v té době na místě nezdržovala. Tvrzení z první výpovědi, že plot nebyl nikdy ani částečně vyměněn, navíc neodpovídá výpovědím žalobkyně, , jméno FO, ani , jméno FO, , kteří shodně popisovali opakované opravy zchátralého oplocení a výměny jednotlivých sloupků. Soud proto nepřijal tvrzení svědkyně, že plot zůstal po celou dobu fyzicky totožný a nebyl ani částečně vyměňován. Její výpověď v této části spíše vyjadřuje, že opravami podle jejího vnímání nedocházelo ke změně polohy oplocení. Takto chápaná výpověď je v souladu s výpověďmi žalobkyně, , jméno FO, a , jméno FO, , kteří připouštěli opravy či výměny částí plotu, ale popírali jeho posun. Výpovědi svědkyně soud proto považoval za podpůrný důkaz o tom, že nejméně od druhé poloviny 60. let vnímala zahradu jako užívanou rodinou žalobkyně a oplocenou v dlouhodobě stejné poloze. Její výpověď však sama o sobě neprokazuje fyzickou neměnnost jednotlivých částí plotu, přesný průběh hranice ani skutečnost, že k žádné změně oplocení nemohlo dojít v době, kdy se svědkyně na místě pravidelně nezdržovala.46. , jméno FO, , nar. , rok, , vnučka žalobkyně, při výslechu dne , datum, vypověděla (č. l. 147), že ve , adresa, trávila celé dětství, na zahradu s babičkou a dědou pravidelně chodili. Ploty ani hranice se neměnily.47. , jméno FO, , nar. , rok, , vnučka žalobkyně, při výslechu dne , datum, vypověděla (č. l. 213 verte–214), že pozemek sloužil jako zahrada. Jako děti tam jezdily na prázdniny. Naposledy byla na místě před dvěma či třemi lety. Pokud je jí známo, plot se nikdy neposunoval. O opravách plotu nic neví. K dotazu na sporný pozemek v přední části, tedy na „odskok“ oproti sousednímu pozemku, uvedla, že takto byl užíván po celou dobu. Nevšimla si žádných změn v rozsahu užívání.48. Soud hodnotil výpovědi svědkyně , jméno FO, s přihlédnutím k tomu, že jde o vnučku žalobkyně. Nenabyl však dojmu, že by výpovědi vědomě přizpůsobovala ve prospěch žalobkyně. Svědkyně vypovídala stručně, nepouštěla se do spekulací a otevřeně připouštěla, které okolnosti nezná. Obě výpovědi jsou ve svém podstatném obsahu vzájemně souladné. Svědkyně shodně uvedla, že ve , adresa, trávila dětství, jezdila tam na prázdniny a na zahradu pravidelně chodila s prarodiči. V obou výpovědích rovněž uvedla, že nezaznamenala změnu hranic ani posun oplocení. Při druhém výslechu výslovně potvrdila, že přední část zahrady s odskokem oproti sousedním pozemkům byla v době, na kterou si pamatuje, užívána ve stejném rozsahu a že si nevšimla žádné změny tohoto stavu. Výpovědi se liší pouze v míře přesnosti, s jakou svědkyně hovořila o samotném plotu. Při prvním výslechu kategoricky uvedla, že se ploty neměnily ani nevyměňovaly. Při druhém výslechu již přesněji uvedla, že o případných opravách plotu nic neví, avšak nezaznamenala jeho posun. Pokud by soud přijal její první vyjádření, že jednotlivé části oplocení nebyly nikdy opravovány či vyměňovány, takový závěr by odporoval výpovědím žalobkyně, , jméno FO, , , jméno FO, , případně i , jméno FO, , z nichž vyplývá, že zchátralý plot byl v průběhu let opakovaně opravován a jeho jednotlivé části byly nahrazovány. Výpověď svědkyně soud chápe tak, že sama nezaznamenala změnu polohy plotu, nikoli tak, že plot zůstal po celou dobu totožný. Svědkyně neuvedla konkrétní roky ani svůj věk v době, kdy na zahradu jako dítě docházela. Její výpověď proto nelze přesně časově zařadit a její důkazní význam je v tomto směru menší než u výpovědí , jméno FO, a , jméno FO, , které počátek svých vzpomínek spojily přibližně s koncem 60. nebo počátkem 70. let. Naposledy byla svědkyně na místě přibližně dva až tři roky před výslechem ze dne , datum, , tedy přibližně v letech 2022 až 2023. Neznala však dobu ani okolnosti oprav oplocení a nevěděla nic o komisionálním šetření či digitalizaci. Soud výpovědím svědkyně přisoudil podpůrný význam. Potvrzují, že v době jejího dětství vnímala zahradu jako dlouhodobě užívanou prarodiči a oplocenou včetně přední části s odskokem oproti sousedním pozemkům, přičemž sama nezaznamenala posun hranic ani změnu rozsahu užívání. S ohledem na chybějící konkrétní časové údaje, nepravidelnou přítomnost svědkyně na místě a její neznalost jednotlivých oprav však její výpovědi samy o sobě neprokazují nepřetržitou neměnnost oplocení v celém rozhodném období. V tomto směru zapadají do výpovědí žalobkyně, , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , kteří rovněž popisovali dlouhodobě stejné umístění oplocení, byť na rozdíl od svědkyně připouštěli jeho postupné opravy a výměny jednotlivých částí.49. , jméno FO, , nar. , rok, , synovec žalobkyně, při výslechu dne , datum, vypověděl (č. l. 148), že k žalované , Jméno žalované, nemá žádný zvláštní vztah kromě toho, že do , adresa, v dětství často jezdil. Jezdil tam pořád, minimálně každý týden, soboty a neděle tam trávil přibližně do svých 17 až 18 let, což odpovídá roku 1980 či 1981. Zahrada žalobkyně je stále ve stejných hranicích. Nachází se vedle pozemku paní , jméno FO, . , jméno FO, měli plot stále rozbitý. Do zahrady žalobkyně se chodilo směrem od cesty, od kravína, a vstup do zahrady byl na vršku. Má za to, že plot je pořád stejný, nezměněný. Žádné změny na plotu nezaznamenal, neví o nich. Myslí si, že se nový plot nikdy nedělal, ale už na místě několik let nebyl, přibližně tři roky, možná déle, ale dřív tam chodil pravidelně na procházku se psem.50. , jméno FO, , nar. , rok, , synovec žalobkyně, při výslechu dne , datum, vypověděl (č. l. 259 verte–262 verte), že jsou s žalobkyní v kontaktu přibližně jednou za půl roku až rok. Jejich vztahy jsou normální, běžné. Ve , adresa, měl dědu a jako dítě tam jezdil. Pozemek si pamatuje přibližně od svých sedmi let, tedy zhruba od roku 1970, avšak připustil, že jde o dobu dávno minulou a detaily si přesně nepamatuje. V té době se na pozemku sekala tráva pro králíky. Na místo jezdil přes léto přibližně dvakrát až třikrát. Toto období časově zařadil zhruba do svých 12 až 13 let, tedy přibližně do roku 1975. Poté se již na místo pravidelně nedostavoval a o stavu pozemku po roce 1975 mu není nic známo. V době, kdy pozemek jako dítě vnímal, byla první zahrada u domu přibližně zároveň s domem, zatímco druhá zahrada, jíž měl na mysli zahradu žalobkyně, byla vůči ní „odskočená“ dopředu. Zadní části byly zhruba na stejné úrovni. Na dotaz, zda byl na pozemku kolem roku 1970 plot, uvedl, že si myslí, že tam byly dřevěné ploty. Pozemek měl být tehdy užíván pravděpodobně strýcem nebo dědou , jméno FO, , což si však již přesně nepamatuje. K případné změně hranic uvedl, že si není vědom, že by se hranice pozemku během času měnily. O posunech plotu v přední části či směrem k lesu mu není nic známo. Uvedl, že kdyby kolem pozemku pravidelně chodil, mohl by to hodnotit, avšak na místě mnoho let nebyl. Myslí si, že stav zůstal stejný. Byly tam velké vzrostlé stromy a podle něj by bylo poznat, kdyby se tam něco dělo. K opravám plotu vypověděl, že o nich obecně nic neví. Vybavuje si pouze, že se snad opravovalo vzadu směrem do lesíka, protože tam běhali zajíci, avšak přesně si to již nepamatuje. O digitalizaci ve , adresa, nic neví. Rovněž mu není známo, že by se na obci někdy řešily vlastnické spory či spory o hranice tohoto pozemku. Při promítání fotografií pořízených při ohledání na místě samém dne , datum, se svědek zpočátku hůře orientoval. Po předložení fotografie na č. l. 195 se zorientoval v cestě, vstupu na pozemek a v „břížku“, resp. kamenném břehu, který si pamatoval. K odskoku oproti sousednímu pozemku uvedl, že zhruba odpovídá tomu, co si pamatuje, avšak nedokáže určit, zda šlo o metr, dva, čtyři či jinou vzdálenost. Při pohledu na fotografie odhadl, že podle tří sloupků by mohlo jít asi o sedm metrů, ale současně zdůraznil, že po tolika letech to nelze přesně posoudit. Svědek poznal na fotografiích starou boudu, avšak nedokázal říci, zda tam byla již v letech 1970 až 1975. K dřevěnému plotu směrem do žlebu do lesa, resp. do „leséka“, uvedl, že jej na fotografiích rozpoznává. Na dotaz, zda současné ohraničení a výměra pozemku odpovídají stavu, který si pamatuje z dětství, uvedl, že přesně to říci nedokáže, neboť se situace po 50 letech těžko hodnotí a v době jeho dětství byl kolem vzrostlý les a břeh byl zarostlý křovím. Žádnou výraznou změnu však podle fotografií nepozoruje. K tomu, zda přední část od boudy směrem k bráně a cestě byla užívána , Jméno žalobkyně, již v době, kdy se na pozemku pohyboval, uvedl, že si to nepamatuje. Vybavil si pouze, že v zahradách byly staré ovocné stromy, například kadlátky či ryngle. Na dotaz, zda aktuální stav podle fotografií odpovídá stavu, který znal z dětství, uvedl, že si myslí, že na 80 až 90 % určitě. Na dotaz, zda by odskok v přední části mohl být tehdy jen jeden nebo dva metry, uvedl, že jeden metr určitě ne; podle něj to bylo rozhodně více, ale nedokáže říci kolik, protože místo bylo zarostlé a jde o velmi starou vzpomínku.51. Soud hodnotí výpovědi svědka , jméno FO, jako věrohodné, byť přihlédl k tomu, že svědek je synovcem žalobkyně. Jejich současný kontakt je však podle druhé výpovědi pouze občasný, přibližně jednou za půl roku až rok, a svědek nevystupoval emotivně ani zjevně ve prospěch žalobkyně. Naopak opakovaně připouštěl hranice své paměti, rozlišoval mezi tím, co si pamatuje, co si pouze myslí a co již neví, a nepředstíral znalost pozdějšího vývoje pozemku. Obě výpovědi jsou ve svém podstatném jádru souladné. Svědek shodně uváděl, že pozemek zná z dětství, že na něj chodil s příbuznými a že v období, které si pamatuje, nezaznamenal změnu hranic ani polohy oplocení. Při prvním výslechu dne , datum, uvedl, že do , adresa, jezdil od dětství nejméně každý týden a o víkendech se tam zdržoval přibližně do svých 17 či 18 let, tedy do let 1980 či 1981. Při druhém výslechu dne , datum, však své pravidelné návštěvy předmětného místa omezil přibližně na období od 7 do 12 či 13 let, tedy zhruba na léta 1970 až 1975, a výslovně uvedl, že o stavu pozemku po roce 1975 nic neví. Tento rozdíl v časovém vymezení soud nepovažoval za rozpor zpochybňující věrohodnost svědka. Svědek popisoval události staré více než 50 let a sám zdůrazňoval, že si přesné časové údaje již nepamatuje. Druhá, podrobnější výpověď však význam jeho poznatků zpřesňuje a omezuje. Soud proto jeho výpověď považoval za spolehlivý podpůrný důkaz především ke stavu pozemku v letech 1970 až 1975, nikoli k nepřetržité neměnnosti oplocení od tohoto období až do současnosti. Za významné soud považoval, že svědek při druhém výslechu konkrétně popsal již v období kolem roku 1970 existující odskok zahrady žalobkyně v přední části oproti sousední zahradě. Uvedl, že sousední zahrada končila přibližně zároveň s domem, zatímco zahrada žalobkyně byla posunuta o zřetelný kus dopředu. Přesnou vzdálenost i vzhledem k zarostlému kamennému břehu určit nedokázal, vyloučil však, že by šlo pouze o jeden metr, a uvedl, že odskok byl rozhodně větší. Při promítnutí fotografií současného stavu vyjádřil přesvědčení na 80 až 90 %, že tento stav odpovídá tomu, co na místě vnímal v dětství. Odskok zachycený na fotografiích mu zhruba odpovídal a při konfrontaci s aktuálním stavem nepozoroval žádnou výraznou změnu rozlohy pozemku. Soud přitom nepřehlédl, že svědek se na fotografiích zpočátku obtížně orientoval a přesnou polohu ani výměru pozemku určit nedokázal. Jeho odhad 80 až 90 % proto nelze chápat jako přesné potvrzení totožnosti historického a současného průběhu oplocení. Význam jeho výpovědi spočívá v tom, že současný výrazný odskok přední části pozemku mu nepřipadal jako nový nebo překvapivý jev, tím méně „do očí bijící“, ale rámcově odpovídal stavu, který si pamatoval již z počátku 70. let. Určitý nesoulad je patrný také v popisu oprav oplocení. Při prvním výslechu svědek uvedl, že se podle jeho vědomí nový plot nikdy nedělal a plot zůstal stejný. Při druhém výslechu připustil neurčitou vzpomínku na opravu zadního plotu směrem k lesíku, patrně v souvislosti se zajíci. Současně však výslovně uvedl, že o opravách plotu nemá přesné poznatky. Soud proto jeho první výpověď nechápal tak, že oplocení zůstalo po celou dobu totožné, což by ostatně odporovalo výpovědím žalobkyně a dalších jí navržených svědků o postupných opravách zchátralého plotu. Výpověď svědka je v tomto směru použitelná k závěru, že sám nezaznamenal změnu polohy oplocení. Výpověď svědka je v základním závěru v souladu s výpověďmi žalobkyně, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , kteří rovněž uváděli, že oplocení vnímali dlouhodobě ve stejné poloze. Oproti těmto osobám však svědek , jméno FO, nemá přímý ani očekávaný majetkový prospěch z výsledku řízení a udržuje s žalobkyní pouze omezený kontakt. Jeho výpověď proto představuje samostatný podpůrný důkaz o tom, že výrazný (viditelný) odskok přední části pozemku nebyl vytvořen až v 90. letech, při digitalizaci v roce 2007 nebo při opravách oplocení kolem roku 2022, ale existoval již přibližně v letech 1970 až 1975. Po promítnutí fotografií pořízených při ohledání po celém obvodu pozemku tak, jak je v současné době ohraničen plotem, svědek ve druhé výpovědi vyjádřil poměrně vysokou míru přesvědčení (80 až 90 %), že současný stav odpovídá tomu, co tehdy na místě vnímal. Z výpovědi svědka však nelze mít bez dalšího za zjištěné, že oplocení zůstalo beze změny i po roce 1975, jelikož svědek výslovně uvedl, že pozdější vývoj pravidelně nesledoval, na místě dlouho nebyl, o digitalizaci nic neví a nezná ani případné řešení hranic na obci.52. , jméno FO, , nar. , rok, , při výslechu dne , datum, vypověděl (č. l. 148 verte), že žalobkyni zná, neboť přes domek má po rodičích chalupu. Do , adresa, jako dítě jezdil často, přibližně do svých 15 let, později již jen za rodiči, nyní tam jezdí pouze velmi sporadicky. K oplocení zahrady žalobkyně uvedl, že se k němu nemůže věcně vyjádřit. Připustil, že tam nějaký plot byl, resp. že nyní plot je, avšak neví, zda byl dříve stejný, jak bylo místo oploceno, na jakém pozemku se plot nachází ani jak přesně byl nebo je veden. Výslovně uvedl, že se nechce vyjadřovat k podobě pozemků, zahrad či oplocení sousedů, protože se v místě vyskytuje pouze sporadicky a nemůže k tomu nic bližšího uvést.53. Soud výpovědi svědka , jméno FO, nepřisuzuje žádnou důkazní hodnotu a nečiní z ní žádné skutkové závěry. Svědek se k poloze oplocení zahrady žalobkyně, jeho případným změnám ani k průběhu hranic nedokázal věcně vyjádřit. Soud dospěl k závěru, že by bylo nadbytečné výslech svědka po změně v obsazení soudu opakovat, s čímž souhlasili i účastníci.54. Následuje rekapitulace a hodnocení výpovědí svědků navržených žalovanou.55. Paní , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , rok, , při výslechu dne , datum, vypověděla (č. l. 143 verte–145), že v obci , adresa, žije a žalobkyni zná jako spoluobčanku. Rodina , jméno FO, žila v obecní pastoušce ve špatných podmínkách, a obec jim proto v průběhu druhé světové války odprodala pozemek o výměře 345 m² za účelem výstavby rodinného domku. Smlouva obsahovala podmínku, že pokud dům nebude ve stanovené lhůtě postaven, měl být pozemek vrácen obci. Tyto informace má svědkyně z obecních materiálů, s nimiž se seznámila v době, kdy od roku , rok, po dobu 10 let vykonávala funkci starostky obce. Pozemek byl rodinou žalobkyně využíván spíše jako zahrada k pěstování zeleniny a ovoce. Byl původně ohraničen nižším, „králičím“ plotem, jehož poloha odpovídala stavební čáře staveb, které tam již stály. Stavební čárou svědkyně rozuměla čelní zeď domů. Původní plot nebyl v úrovni, ve které je nyní. , jméno FO, v průběhu času opakovaně budovali nové ploty a postupně docházelo k posouvání oplocení. Orientačním bodem pro původní stavební čáru je kůlna na nářadí, kterou si , jméno FO, na pozemku postavili a která tam stojí dosud; z její polohy je patrné, že současný plot je oproti této stavební čáře posunut. V roce , rok, byla svědkyně členkou komise zpracovávající údaje pro digitalizaci. V rámci digitalizace bylo u , jméno FO, zjištěno, že skutečný stav oplocení neodpovídá hranici pozemku. Ze závěrů digitalizace bylo zřejmé, že , jméno FO, mají připlocenou část obecního pozemku. Všichni občané museli v rámci digitalizace podepisovat souhlas s jejím provedením a prohlašovat, že vědí, kde mají hranice pozemků. K období po osamostatnění obce , adresa, , která dříve spadala pod obec , adresa, , uvedla, že po roce 1993 se obec zabývala svým majetkem. Člen zastupitelstva pan , jméno FO, , který pravidelně chodil kolem daného katastru, zastupitelstvo upozornil, že u , jméno FO, byl při budování nového oplocení opět zabrán kousek obecního pozemku. , jméno FO, byl pověřen, aby situaci s panem , jméno FO, řešil. Neví, zda o tom existuje nějaký zápis, ale možné to je. Následně pan , jméno FO, zastupitelstvu sdělil, že panu , jméno FO, říkal, že si přivlastnili další část obecního pozemku a že to nebude tolerováno. Časově to svědkyně zařadila přibližně do roku 1994. K časovému určení posunu plotu svědkyně uvedla, že kdy a kolikrát mělo k posunu dojít, „to nikdo neví“. Na posouvání oplocení upozorňovali občané obce, mimo jiné sousedka paní , jméno FO, , protože obecní pozemky se využívaly k zajištění krmiva pro domácí zvířectvo a prostor k sečení se postupně zmenšoval. Svědkyně nebyla schopna přesně uvést, o kolik se měla hranice posunout, uvedla však, že se posunula „každopádně“ a že „to, že se plot posouvá, věděli všichni“. Současný plot je oproti stavu, který zastupitelstvo řešilo přibližně v roce 1994, ještě o kus dál na obecním pozemku. Na dotaz, jakým směrem se hranice a plot posouvaly, uvedla, že se , jméno FO, „postupnými přískoky“ dostali do současného umístění plotu, a následně upřesnila, že mělo jít o posun severozápadním směrem, směrem k cestě, resp. k silnici v přední části. Na dotaz, zda se měl posunout celý plot, nebo jen jeho část, uvedla, že celý plot. Neví přesně, zda k posunu plotu docházelo před rokem 1993. Nebyla schopna se vyjádřit k tomu, kdy si poprvé uvědomila, že , jméno FO, plot posouvají, jelikož byla dítě nebo teenager. K tzv. předzahrádkám před jinými domy uvedla, že asi dva domy v ulici mají malé předzahrádky o šířce přibližně 1,5 až 2 m, které užívají, ačkoli jde o obecní pozemky. Tyto předzahrádky jsou užívány na základě nájemních smluv, avšak sama jako starostka takové smlouvy neuzavírala a informaci o jejich existenci zná jen z toho, že „se to traduje“.56. Paní , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , rok, , při výslechu dne , datum, vypověděla (č. l. 214–218) nejprve k prodeji pozemku rodině , jméno FO, obdobně jako u prvního výslechu. K původnímu stavu pozemku uvedla, že si jako dítě pamatuje část pozemku oplocenou „králičím“ pletivem, tedy pletivem s většími oky, jaké bývá na králíkárnách. Mohlo jí být tak 11 let, což by odpovídalo roku 1957. Nedokázala uvést, do kdy tam tento „králičí“ plot byl, ani přesně určit jeho polohu v přední části pozemku. Uvedla, že si myslí, že šlo jen o část parcely o výměře 345 m² a že se mělo jednat o část „na kopečku“. Původní parcela byla „asi“ ke stavební čáře, protože si neumí představit, že by jeden dům byl vpředu více a druhý vzadu. Na následný dotaz soudu však výslovně uvedla, že to neví. Stavební čáru spojovala s hranicí, kde bylo možno stavět. Podle svědkyně docházelo k postupnému rozšiřování užívání obecního pozemku rodinou , jméno FO, , a to vždy při budování či výměně plotu. Poprvé se o tom dozvěděla od paní , jméno FO, , sousedky , jméno FO, , která užívala obecní pozemek k sečení trávy pro domácí zvířectvo. Paní , jméno FO, při setkání se svědkyní a její matkou uvedla, že „už zase je ten tálek menší“, tedy že se prostor k sečení zmenšil. Svědkyni tehdy bylo asi 12 nebo 13 let, což by odpovídalo roku 1958 nebo 1959. V té době ještě plot nebyl v úrovni, v jaké je dnes; měl být „míň“ vpředu a poté mělo docházet k dalším posunům. Kolikrát a kdy přesně k nim mělo dojít, svědkyně uvést nedokázala. Dále sdělila, že její strýc, který bydlel vedle , jméno FO, , si na postup , jméno FO, rovněž stěžoval a nadával, že si to , jméno FO, nemohou dovolit. To svědkyni říkal v době, kdy jí bylo přibližně 20 let, tedy asi kolem roku 1966. Svědkyně dále hovořila o starším panu , jméno FO, , který chodil kolem jako myslivec a upozorňoval pana , jméno FO, , aby „nelezli do obecního“. Pan , jméno FO, se po roce 1993 stal členem zastupitelstva obce a na zastupitelstvu říkal, že s panem , jméno FO, o věci mluvil. Současně však svědkyně uvedla, že se věc oficiálně neřešila tak, že by obec vedla spor; obec měla jiné starosti, zejména budování obecního domu, kácení kůrovcového lesa a jen omezený rozpočet. K dotazu na zápis ze zastupitelstva uvedla, že zápis podle ní k dispozici není, resp. „těžko“, neboť obec tehdy neměla ani kancelář. Svědkyně nebyla schopna datovat jednotlivé změny oplocení. Uvedla, že viděla, že jednou byl plot dřevěný, jednou drátěný a poté byly osazeny betonové sloupky, avšak neví, v jakých intervalech k těmto změnám docházelo. Neví, kdy byly osazeny betonové sloupky; jsou tam nyní. Upřesnila, že když hovořila o „betonovém“ plotu, měla na mysli betonové sloupky, nikoli celý betonový plot. K tomu, zda sama viděla práce na plotu nebo jeho posouvání, uvedla, že nikoli. Bydlí na druhém konci obce a neměla zájem někoho sledovat. Nebyla přítomna tomu, že by se plot boural či posouval, a nechodila měřit, o kolik centimetrů se měl posunout. Další posuny dovozovala z toho, co říkali lidé bydlící blízko, zejména paní , jméno FO, , strýc svědkyně a starší pan , jméno FO, , a dále z toho, že bylo možné jít kolem a vidět, kde plot je a kde byl. Neviděla, kdo plot posouval; dovozovala, že to byl pan , jméno FO, , protože pozemek užívali , jméno FO, . Po předložení náhledu katastrální mapy na č. l. 102 svědkyně zakreslila propiskou přibližnou polohu aktuálního plotu a přibližné místo, kde si myslí, že byl původní „králičí“ plot. K zakreslení aktuálního stavu uvedla, že je to „± autobus“ a že to neví přesně; podstatné podle ní je, že současný plot je mnohem více vpředu a na obecním pozemku. Opakovaně zdůraznila, že se stačí podívat, kde byla původní parcela a kde je nyní plot. K části pozemku směrem k lesu uvedla, že neví, zda tam docházelo k posunům; podle ní si však plot později udělali „skrz“, čímž se uzavřela i část, kterou neměli právo užívat, a lidé se již nedostali k obecní trávě. K digitalizaci v roce , rok, uvedla, že byla členkou komise. Závěrem digitalizace bylo, že , jméno FO, mají oploceno více, než kolik vlastní. Nebyla však na místě samém při přeměřování pozemku. S geodety se tehdy zúčastnila zaměřování nejspíše paní , jméno FO, .57. Soud při hodnocení výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, přihlédl k tomu, že jako bývalá dlouholetá starostka žalované obce a osoba s výslovně kladným vztahem k obci (jak uvedla na počátku druhé výpovědi) vystupovala výrazně ve prospěch skutkové verze žalované. Tomu odpovídají i hodnotící až expresivní výrazy o rodině žalobkyně. Uvedla, že šlo ze strany , jméno FO, o „hamižnost na úkor obce“, „hamižně si přivlastňovali obecní pozemek“, „pomaličku přikrádali z obecního“ nebo že „drzé čelo je víc jak poplužní dvůr“. Tyto okolnosti samy o sobě neznamenají, že by její výpovědi byly nevěrohodné jako celek, oslabují však její nestrannost a vyžadují oddělit její vlastní skutkové poznatky od hodnotících úsudků, domněnek, informací převzatých od jiných osob nebo dodatečného dovozování ze současného stavu oplocení. Obě výpovědi jsou shodné v základním tvrzení svědkyně, že původně byla oplocena pouze menší část pozemku a že rodina žalobkyně následně oplocení postupně rozšiřovala na úkor obecního pozemku. Shodně svědkyně popisovala původní nižší „králičí“ plot, opakované výměny oplocení a jeho údajný posun „postupnými přískoky“ směrem k cestě. V obou výpovědích rovněž odkazovala na upozornění obyvatel obce, zejména paní , jméno FO, a staršího pana , jméno FO, , na řešení věci po osamostatnění obce , adresa, a na výsledky obnovy katastrálního operátu v roce , rok, . Při druhém výslechu však vyšlo podstatně zřetelněji najevo, že svědkyně přesný výchozí stav oplocení nezná. Při prvním výslechu poměrně určitě tvrdila, že původní hranice odpovídala stavební čáře, kterou ztotožnila s čelními zdmi sousedních domů. Při druhém výslechu již uvedla, že původní parcela byla u stavební čáry pouze „asi“ či „nejspíš“, a na přímý dotaz, zda to ví, odpověděla, že to neví a ani vědět nemůže. Také polohu původního „králičího“ plotu dokázala na mapě zakreslit pouze přibližně a své zakreslení současného stavu sama označila jako „± autobus“. Její tvrzení, že původní hranice vedla právě po stavební čáře, proto soud nepovažoval za přímý poznatek, ale za dodatečný úsudek svědkyně. Časově svědkyně při druhém výslechu spojila svou první informaci o údajném posunu s dobou, kdy jí bylo přibližně 12 či 13 let, tedy s roky 1958 nebo 1959. Tehdy měla paní , jméno FO, při setkání se svědkyní a její matkou uvést, že „už zase je ten tálek menší“. Nešlo však o vlastní pozorování posunu plotu svědkyní, nýbrž o sdělení paní , jméno FO, . Obdobně informace jejího strýce, který si měl stěžovat přibližně v době, kdy bylo svědkyni 20 let, tedy kolem roku 1966, představuje pouze obsah jeho vyjádření. Z těchto skutečností lze dovodit, že některé osoby již v uvedené době vyjadřovaly přesvědčení o zmenšování prostoru obecního pozemku, nikoli však, že svědkyně sama konkrétní posun plotu pozorovala. Při prvním výslechu přitom svědkyně na výslovný dotaz, zda k posunům docházelo před rokem 1993, uvedla, že to nemůže říct a neví to přesně; na otázku, zda má podklady pro posun před rokem 1990, odpověděla, že to neví. Teprve při druhém výslechu podrobněji uvedla informace od paní , jméno FO, z let 1958 či 1959 a od svého strýce přibližně kolem roku 1966. Nejde nutně o přímý rozpor, neboť druhá výpověď mohla být podrobnější v důsledku konkrétnějších dotazů, její tvrzení však ani v této podobě neposkytují přímý poznatek o skutečném provedení posunu v uvedených letech. Další časový údaj svědkyně se týkal přibližně roku 1994. Při prvním výslechu uvedla, že starší pan , jméno FO, měl jako člen zastupitelstva upozornit na další připlocení a měl být zastupitelstvem pověřen, aby věc projednal s manželem žalobkyně. Současný plot měl být podle svědkyně oproti stavu z roku 1994 ještě dále na obecním pozemku. Při druhém výslechu však způsob projednání popsala méně určitě. Nejprve uvedla, že se věc na zastupitelstvu neprojednávala a pan , jméno FO, pouze sdělil, že s panem , jméno FO, mluvil; následně připustila, že se o věci na zastupitelstvu hovořilo. Zatímco při prvním výslechu nevyloučila existenci zápisu, při druhém uvedla, že zápis není. Výpověď svědkyně není dostatečně konkrétní ani k jednotlivým následným posunům. Svědkyně neznala jejich počet, data ani rozsah. Nedokázala časově zařadit výměny dřevěného a drátěného oplocení ani pozdější osazení betonových sloupků. Sama výslovně připustila, že neviděla žádné práce, při nichž by byl plot bourán a přemísťován, nebyla přítomna jednotlivým posunům a neviděla ani osobu, která by je měla provádět. Tvrzení, že plot posouval pan , jméno FO, , dovozovala z toho, že pozemek užívala rodina , jméno FO, a že podle ní by jim cizí osoba plot nestavěla. V této části proto nejde o přímé svědectví, ale o domněnku svědkyně. Také ve vztahu k obnově katastrálního operátu v roce , rok, měla svědkyně pouze omezené vlastní poznatky. Při druhém výslechu výslovně uvedla, že na místě samém při šetření tohoto pozemku nebyla. Její výpověď proto nemůže prokazovat, co bylo při místním šetření žalobkyni skutečně sděleno. Její tvrzení, že závěrem šetření bylo připlocení obecního pozemku, má oporu v soupisu nemovitostí, samo však neprokazuje, kdy připlocení vzniklo či zda bylo výsledkem změny oplocení. Výpovědi svědkyně v části týkající se posunů oplocení jsou v rozporu s výpověďmi žalobkyně, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , kteří žádný posun oplocení nezaznamenali. Výpovědi rodinných příslušníků žalobkyně bylo rovněž nutné hodnotit obezřetně, jejich verzi však podporuje zejména výpověď , jméno FO, o existenci výrazného odskoku přední části zahrady již přibližně v letech 1970 až 1975. Naproti tomu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, nedokázala spolehlivě popsat polohu plotu v tomto období ani vysvětlit konkrétní změnu mezi stavem z let 1958 či 1959, stavem v 70. letech, stavem kolem roku 1994 a stavem zjištěným při obnově operátu v roce , rok, . Soud proto výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, nepovažoval za dostatečný důkaz tvrzení žalované, že žalobkyně nebo její rodina v konkrétní době posunuly plot a připlotily tím sporné části obecního pozemku. Z výpovědí se podává, že nejpozději od konce 50. let existovalo u některých obyvatel obce přesvědčení či podezření, že rodina žalobkyně užívá větší prostor, než jí náleží, a že stejný názor zastávala i svědkyně. Neprokazují však původní polohu oplocení, konkrétní okamžik či počet jeho posunů a jejich rozsah. Výpovědím svědkyně proto soud přisoudil pouze podpůrný význam pro skutkovou verzi žalované. Samy o sobě nejsou způsobilé vyvrátit výpovědi osob, které popisovaly existenci obdobného rozsahu užívání a výrazného odskoku přední části zahrady již od 60. a 70. let, ani prokázat změnu rozsahu držby v konkrétní právně významné době.58. Pan , jméno FO, , nar. , rok, , při výslechu dne , datum, vypověděl (č. l. 147–148), že je obyvatelem obce , adresa, . Jedno volební období počátkem 90. let byl členem zastupitelstva obce. Na dotaz, zda se v zastupitelstvu někdy řešila zahrada, pozemky či oplocení zahrady žalobkyně, uvedl, že nikdy. Podle svědka obecní úřad o této věci nejednal, nikdo jej o tom neinformoval a on sám o tom s nikým nejednal; v době po osamostatnění obce se řešily jiné a důležitější věci. Jako malý chlapec chodil s kamarády okolo zahrady žalobkyně do lesíka, kde si hráli. V té době byl podle něj u zahrady nějaký plotek, který byl již značně zničený. Mezi tehdejším plotem zahrady a lesíkem byl ještě určitý prostor. Později se udělal nový plot, avšak kousek dále než plot původní. V horní části pozemku se postavila bouda směrem ven z pozemku, k ní se udělal plot, čímž se opět připlotilo. Následně se k boudě přistavěla další bouda a opět se mělo o kousek připlotit. Podle svědka se tak mělo stát několikrát, přičemž sám si pamatuje dva takové případy, jednak jako malý kluk a jednak jako starší kluk, který už z toho měl rozum; zmínil přitom orientačně rok 1967. Později se stal myslivcem a část revíru v této lokalitě spravoval, takže kolem místa chodil poměrně pravidelně. Posuny směrem ven ze zahrady probíhaly přibližně od 70. let, případně je to otázka 20 až 30 let, možná i více. Když registroval posun plotu, mohlo mu být 14 nebo 15 let. K rozsahu a směru posunu vypověděl, že poprvé se měl plot posunout o metry, poté znovu v souvislosti s boudou a následně ještě v souvislosti s přístavkem této boudy. Posuny se týkaly horní strany pozemku směrem k lesíku. Následně upřesnil, že plot se měl celý posouvat směrem k lesíku, odspodu rokliny až nahoru, téměř ke komunikaci. K dotazu, zda se posouval plot v části, kde je brána, směrem k cestě, uvedl, že to přesně říct nemůže a nebude lhát; neví to. Směrem k lesíku ano. Pokud stojí čelem před bránou, má na mysli plotek po pravé straně směrem k lesíku. Tento plot se podle něj posouval proto, že byl zničený a dělal se nový. K přední části zahrady směrem k silnici na , obec, uvedl, že nebude lhát a neví, jak to bylo dříve ani o kolik se případně hranice posunula. Dodal pouze, že aktuálně jsou sloupky posunuté.59. Pan , jméno FO, , nar. , rok, , při výslechu dne , datum, vypověděl (č. l. 221–223), že je běžným občanem obce , adresa, , v níž žije celý život. Pozemek si pamatuje přibližně od svých 10 let, tedy zhruba od roku 1968. Jako děti chodívaly kolem zahrady „hrkat“ a tehdy věděl, kde se pozemek nachází a jak vypadal. K vývoji oplocení vypověděl, že původně tam byl pouze nízký dřevěný plotek, který označil spíše jako „zříceninu“, vysoký přibližně 1 až 1,20 m. Později byl vybudován nový plot, avšak již nikoli dovnitř původního pozemku, nýbrž směrem ven. Následně se postavila bouda, k ní se přistavěl plot a pozemek se tím zvětšil. Poté měla být vně původního plotu přistavěna další bouda a k ní opět přistavěn plot. Přesné termíny těchto změn si nepamatuje, neboť jde o dobu starou přibližně 50 let. Obecně je časově zařadil do období do 90. let. Na rozdíl od své první výpovědi svědek tentokrát výslovně uvedl, že se oplocení neposouvalo jen směrem k lesíku, ale také směrem k horní obecní komunikaci. Na dotaz soudu, zda si je nyní jistý, že se oplocení posouvalo i k této komunikaci, uvedl, že ano, protože se byl na místě před výslechem podívat a podle aktuálního stavu zjistil, že je vše „nehorázně“ posunuté. Současně vysvětlil, že před prvním výslechem v roce 2024 si stav na místě neověřoval, neboť byl dlouhodobě nemocný a nemohl chodit; na místo se šel podívat až nyní před druhým výslechem. K části směrem k lesu vypověděl, že tam se oplocení posouvalo opakovaně. Když se postavila bouda, byl k ní přistavěn plot, a když byla přistavěna další bouda, plot se opět posunul až za tento přístavek. I dnes je vidět, že přístavba je provedena z venkovní strany a že k ní byl následně udělán plot. K těmto posunům mělo dojít minimálně dvakrát, ne-li třikrát, avšak přesněji to časově určit nedokáže. K přední části pozemku směrem k horní obecní komunikaci vypověděl, že podle jeho matné vzpomínky tam původně plot vůbec nebyl. Oplocení mělo být zespodu a zboku, nikoli však z přední, resp. horní části. Když jako dítě ve věku přibližně 10 až 12 let chodil kolem pozemku, byla tato část volně otevřená. Na dotaz vztahující se k roku 1970 uvedl, že v té době podle něj v přední části plot ještě nebyl; v roce 1972 nebo 1973 končil školu a poté už se v těchto místech nepohyboval tak často. Když se plot v přední části později objevil, byl již podle svědka celý stav posunutý, neboť tam byl původně břeh, který byl následně zabrán. V místě před horní komunikací se původně nacházel břeh a chodníček, kudy se chodilo nahoru. Tato část nebyla užívána , jméno FO, ; šlo o obecní pozemek s trávou. Trávu zde sekali lidé pro kozy a králíky; konkrétně zmínil starého pana , jméno FO, . Současně uvedl, že poté, co se objevil plot, lidé sekali pouze tam, kde ještě bylo místo, případně se už nesekalo vůbec. K tomu, zda sám viděl práce na plotu nebo jeho posunování, uvedl, že nikoli. Nechodil tam každý den a neviděl konkrétní práce na oplocení. Popsal pouze výsledný stav, tedy že se zničehonic objevila bouda, pozemek se zvětšil, poté byla přistavěna další bouda a znovu se oplotilo tak, aby bouda byla uvnitř oplocení. Na zahradě vídal lidi, ale nevěnoval pozornost tomu, co přesně tam dělali. K výšce oplocení vypověděl, že původní plotek byl vysoký přibližně 1 až 1,20 m. Později měl být nahrazen běžným vyšším plotem o výšce asi 150 až 180 cm, nejméně však 150 cm. Přesné časové zařazení této změny neuvedl; vypověděl pouze, že už byl starší. K současným betonovým sloupkům sdělil, že je tam zaregistroval až nyní, resp. v nedávné době, zhruba před dvěma lety, ale přesně to určit nedokáže, protože tam již téměř nechodí, a pokud ano, projíždí pouze autem. Nevzpomíná si, že by obec připlocování či vybudování plotu v minulosti řešila. Šlo o místo, které nebylo na očích, lidé tam příliš nechodili a při průjezdu autem si posunu nikdo nevšiml. Ani stížnosti občanů do 90. let nezaznamenal; uvedl, že to tehdy nikomu nevadilo. K digitalizaci uvedl pouze to, že ví, že proběhla celková digitalizace, avšak ve vztahu k tomuto konkrétnímu pozemku o jejím výsledku neví nic. K možnému řešení věci jeho otcem (panem , jméno FO, starším) vypověděl, že zaslechl, že se kdysi mělo něco řešit, když byl jeho otec v zastupitelstvu, avšak přesně neví, o co šlo ani jak to dopadlo. Výslovně uvedl, že se do toho neangažoval a nechce uvádět něco, co neví.60. Soud hodnotil výpovědi svědka , jméno FO, obezřetně. Svědek není v příbuzenském vztahu k žádnému z účastníků, v obci , adresa, však žije celý život a počátkem 90. let byl po jedno volební období členem jejího zastupitelstva. Sám svůj vztah k žalobkyni i žalované označil za neutrální. V jeho výpovědích nebyl patrný tak výrazný hodnotící postoj ve prospěch obce jako u svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Svědek navíc opakovaně připouštěl, co si nepamatuje nebo neví, a výslovně uváděl, že nechce lhát. Tyto okolnosti podporují jeho obecnou věrohodnost, neodstraňují však rozpory mezi oběma výpověďmi ani jejich omezenou přesnost. Obě výpovědi jsou souladné v tom, že svědek zná místo od dětství. Narodil se v roce , rok, a při druhém výslechu uvedl, že si místo vybavuje přibližně od svých deseti let, tedy asi od roku 1968. Jako dítě chodil kolem zahrady do sousedního lesíka a později se v lokalitě pohyboval jako myslivec. V obou výpovědích popisoval původní nízký a zchátralý dřevěný plotek a tvrdil, že při jeho pozdějším nahrazování docházelo k rozšiřování oploceného prostoru. Shodně také spojoval některé změny oplocení s výstavbou zahradního domku a jeho přístavku. Svědek však nedokázal tvrzené změny spolehlivě časově zařadit. Při prvním výslechu zmínil orientačně rok 1967, následně uvedl, že posun zaznamenal ve čtrnácti či patnácti letech, což vzhledem k roku jeho narození odpovídá spíše letům 1972 až 1973, a dále hovořil obecně o době od 70. let. Při druhém výslechu uvedl, že se místo mělo zvětšovat do roku 1990, jednotlivé změny však opět nedokázal datovat. Neurčil ani dobu výstavby první či údajné druhé boudy. Jeho výpověď proto neumožňuje zjistit, kdy konkrétně mělo k jednotlivým posunům dojít ani jak dlouho měl každý z popisovaných stavů trvat. Podstatný nesoulad mezi oběma výpověďmi se týká směru a rozsahu tvrzených posunů. Při prvním výslechu svědek opakovaně uváděl, že se posouvala pravá strana plotu směrem k lesíku. Na výslovný dotaz, zda se oplocení posouvalo také v přední části směrem k cestě, uvedl, že to přesně říci nemůže, neví to a nechce lhát. Při druhém výslechu naopak tvrdil s jistotou, že se oplocení rozšiřovalo rovněž směrem k obecní komunikaci a že v přední části nebyl kolem let 1970 až 1973 vůbec žádný plot. Tuto změnu svědek vysvětlil tím, že se jel krátce před druhým výslechem na místo podívat, zatímco před prvním výslechem tak kvůli zdravotnímu stavu neučinil. Toto vysvětlení však rozpor zcela neodstraňuje. Prohlídka současného stavu mohla svědkovi pomoci při prostorové orientaci, nemohla mu však sama zprostředkovat historický stav z počátku 70. let. Jeho nové tvrzení o neexistenci předního plotu a o jeho následném posunu je tak zčásti výsledkem dodatečné rekonstrukce založené na současném vzhledu místa, nikoli pouze vybavením původní vzpomínky. Ostatně sám uvedl, že si místo před druhým výslechem „mapoval“ a teprve poté dospěl k závěru, že přední část bývala „o hodně níž“. Tvrzení z druhé výpovědi, že přední část zahrady nebyla kolem let 1970 až 1973 oplocena, je v rozporu s výpovědí , jméno FO, , který si přibližně z let 1970 až 1975 vybavoval dřevěný plot a již tehdy zřetelný odskok zahrady žalobkyně oproti sousednímu pozemku. , jméno FO, při konfrontaci se současnými fotografiemi uvedl, že tento odskok rámcově odpovídal jeho dětské vzpomínce a „rozhodně“ nebyl pouze jeden metr. Výpověď , jméno FO, se v některých podstatných bodech neshoduje ani s výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, . Ta tvrdila, že již kolem let 1958 či 1959 si měla paní , jméno FO, stěžovat na zmenšování plochy obecního pozemku a že si na údajné připlocování později stěžovali i další obyvatelé. , jméno FO, však při druhém výslechu uvedl, že do 90. let žádné stížnosti občanů nezaznamenal a podle jeho vědomí tehdy nikomu nic nevadilo. To nevylučuje, že některé osoby mohly své výhrady sdělovat , tituly před jménem, , jméno FO, nebo jiným osobám, oslabuje to však její tvrzení, že posouvání plotu bylo v obci obecně známou skutečností, o níž „věděli všichni“. Obdobný nesoulad se týká údajného projednávání věci v zastupitelstvu. , jméno FO, při prvním výslechu jednoznačně uvedl, že jako člen zastupitelstva zahradu, pozemky ani oplocení žalobkyně nikdy neřešil, nikdo jej o problému neinformoval a obecní úřad o něm nejednal. Při druhém výslechu pouze připustil neurčitou informaci z doslechu, že jeho otec, tedy starší pan , jméno FO, , měl snad v zastupitelstvu něco řešit, ale nevěděl co ani s jakým výsledkem. To nepotvrzuje výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, , že kolem roku 1994 zastupitelstvo staršího pana , jméno FO, pověřilo projednáním konkrétního připlocení s manželem žalobkyně. Ani , jméno FO, nepotvrdil existenci oficiálního projednání, rozhodnutí či následného opatření obce. Svědek rovněž neviděl samotné přemísťování plotu ani osobu, která by je prováděla. Popisoval pouze stavy, které podle něj následovaly po sobě. Neměl konkrétní poznatky o digitalizaci v roce , rok, a nevěděl, jak dopadla ve vztahu k předmětnému pozemku. Jeho výpověď proto neprokazuje, kdo měl plot posunout, při jaké konkrétní opravě k tomu mělo dojít ani zda šlo o vědomé připlocení obecního pozemku. Určitý význam má výpověď svědka k části směrem k lesíku. Právě tímto směrem popisoval posun již při prvním výslechu, tedy dříve, než se před druhým výslechem znovu seznámil se současným stavem. Ani zde však neurčil přesné období, rozsah ani počet změn. Ani v této části neposkytl dostatečně určité údaje pro závěr, že konkrétní sporná část pozemku byla připlocena v určité době. Soud proto výpovědi , jméno FO, nepovažoval za dostatečný důkaz tvrzení žalované, že žalobkyně nebo její rodina v konkrétní době přemístily plot a připlotily tím právě sporné pozemky. Jeho výpovědi podporují možnost, že v průběhu desetiletí docházelo ke změnám oplocení, zejména v části směrem k lesíku. Neumožňují však spolehlivě určit výchozí stav, dobu, počet a rozsah jednotlivých změn ani jejich vztah ke sporným pozemkům. Ve vztahu k přední části směrem ke komunikaci soud výpovědi přisoudil pouze omezenou důkazní hodnotu. První výpověď posun v této části nepotvrdila a druhá jej začala tvrdit s jistotou až po prohlídce současného stavu krátce před výslechem. Tato část výpovědi proto sama nemůže vyvrátit souladné výpovědi osob, které zřetelný odskok přední části zahrady vnímaly již od 60. či 70. let. Celkově soud považoval , jméno FO, za svědka, který mohl po dlouhou dobu vnímat obecný vývoj místa, avšak jeho výpovědi nebyly natolik určité a vzájemně souladné, aby prokázaly žalovanou tvrzené připlocování sporných pozemků.61. Paní , jméno FO, , nar. , rok, , sestřenice žalobkyně, při výslechu dne , datum, vypověděla (č. l. 145–145 verte), že od doby, kdy vznikl spor o několik metrů pozemku, jsou jejich vztahy s žalobkyní špatné, nestýkají se a nevyhledávají se. K žalované obci má vztah dobrý. V minulosti, v době digitalizace pozemků, byla místostarostkou obce a zároveň členkou komise pro digitalizaci. V rámci zaměřování pozemků po obci jednala s občany a geodetům dělala „čárkařku“. Při zaměřování v rámci digitalizace bylo zřejmé, že , jméno FO, jsou „kousek v obecním“. K posouvání plotu docházelo postupně. Co sama pozorovala, mělo k posunu plotu a připlocení obecního pozemku dojít asi nadvakrát. Uvedla, že obecní pozemek byl , jméno FO, připlocen již před digitalizací, po digitalizaci si jej měli připlotit ještě znovu. Hranice pozemku je dána ulicí a „metrem od baráčku u každého“, což měla být část náležející vlastníkům domů; zbytek měl být obecní. Tuto informaci získala od geodetů při digitalizaci, kteří jí sdělili, že metr od zdi domů je ještě vlastníků, zatímco dále už jde o obecní pozemek. , jméno FO, plot „potahovali“ a připlocováním zabrali obecní pozemek. Nejde o centimetry, ale o metry, a to „po celé ploše“. Svědkyně dále uvedla, že k posunu plotu docházelo pouze směrem k cestě, v horní rovinaté části. Naopak ve spodní části v jámě či ve zmole a směrem k obecnímu lesu o posouvání plotu nemluvila. Za pozemkem , jméno FO, , v obecním lese a ve zmole, měla být postavena další bouda, a to ještě před digitalizací; odhadem asi před 20 lety. Stavbu popsala jen obecně tak, že je postavena těsně za hranicí plotu jako další kůlna. K digitalizaci uvedla, že žalobkyni přímo upozorňovala, že připlocená část není jejich. Žalobkyně jí na to měla odpověděla, že jí to dali rodiče a že je to její. Svědkyně k tomu uvedla, že rodiče žalobkyni nemohli dát něco, co nebylo jejich, nýbrž obecní. Na dotaz, zda žalobkyně při digitalizaci podepisovala nějaké doklady, stanovisko či podklady, uvedla, že si to již nepamatuje. Posledního posunu si všimla při chůzi po obci, když „chodí s Kauflandem po dědině“. Nebylo to tak dávno, když si všimla, že plot je oproti původním „trubkám“ opět posunutý. Jde o celý přední plot, o celou přední hranici. Na dotaz, od kdy mělo k posunům docházet a zda šlo pouze o dvě posunutí, uvedla, že neví a že si to pamatuje od doby digitalizace, kdy jí geodeti měli říct, kde má být hranice. Svědkyně rovněž uvedla, že s rodinou , jméno FO, byly v minulosti problémy i v jiných věcech. Zmínila spor o daň z garáže, kdy měl manžel žalobkyně odmítnout platit obci 90 Kč ročně s tím, že jde o jeho věc. Dále uvedla, že podle obyvatel obce , jméno FO, jednali záměrně, aby zabrali co největší část pozemku a mohli ji následně prodat jako stavební parcelu. Odmítla však uvést konkrétní osoby, které jí to měly říkat. Uvedla pouze, že to říkají obyvatelé, resp. „všichni“, ale jmenovat je nebude. Svědkyně hodnotila jednání žalobkyně a její rodiny velmi kriticky. Uvedla, že ji věc mrzí, protože žalobkyně je její sestřenice, ale podle svědkyně žalobkyně činí obci újmu kvůli několika metrům pozemku, ačkoli jde o malou obec s omezeným majetkem. Výpověď zakončila i osobním hodnotícím vyjádřením, že jí to vadí a je z toho smutná.62. Paní , jméno FO, , nar. , rok, , sestřenice žalobkyně, při výslechu dne , datum, , který byl proveden v místě jejího bydliště, vypověděla (č. l. 249–256), že s žalobkyní se měly vždy rády a vycházely spolu, avšak nynější soudní spor jejich vztahy narušil; přibližně tři roky se nestýkají. K žalované obci má vztah dobrý; uvedla, že by „za tu dědinku dýchala“, má ji ráda, narodila se v ní a v minulosti pro obec pracovala jako místostarostka. Funkci místostarostky vykonávala dvě volební období, časově ji však nedokázala přesně zařadit; spojovala ji s obdobím po roce 1989 a s působením , tituly před jménem, , jméno FO, jako starostky. Uvedla, že s právní zástupkyní žalované se zná celý život a jsou kamarádky, čemuž odpovídal i způsob, jakým právní zástupkyni žalované při výslechu oslovovala. K věci samé uvedla, že by byla pro, aby sporný pozemek zůstal obci, protože by to podle ní pomohlo lidem v dané části obce a umožnilo opravu cesty či okolí. Na dotaz, co ví o sporných částech pozemků, však uvedla, že „dohromady nic“ a že žalobkyně vždy tvrdila, že jí pozemek dali rodiče, což svědkyně nemůže posoudit. Nevěděla, kdy a jak žalobkyně pozemek nabyla. Uvedla pouze, že pozemky za koncem domků jsou podle ní obecní, stejně jako předzahrádky jiných obyvatel. Pozemek žalobkyně začala více registrovat až po roce 1989, když působila pro obec. Do té doby tam nechodila; na dotaz výslovně uvedla, že v letech 1950, 1960 ani 1970 na místě nebyla a neví, co se tam tehdy dělo. Párkrát byla na pozemku s žalobkyní až v době, kdy pracovala pro obec. Pamatovala si, že žalobkyně na pozemku pěstovala zeleninu a brambory a že její manžel si tam vykopal studnu. K původnímu rozsahu oplocení uvedla, že podle jejího názoru pozemek končil u boudy a část, která byla poté „potáhnuta“ směrem k cestě, byla navíc. Pozemek nikdy nebyl tak velký, aby betonové sloupky byly až téměř u cesty; současné oplocení je podle ní rozšířené směrem k silnici. Zároveň však uvedla, že původní hranice nebyla v terénu nijak ohraničena a že závěr o obecním pozemku dovozuje zejména z toho, co jí bylo řečeno při „čárkování“ v rámci digitalizace. K této své účasti vypověděla, že chodila po obci jako „čárkařka“, značila domy a bylo jí řečeno, že pozemky před domy, resp. za linií chaloupek, jsou obecní. Přesný rok této činnosti si nepamatovala. Odhadovala rok 1993 nebo 1994, následně však připustila nejistotu a po informaci soudu, že digitalizace proběhla v roce , rok, , uvedla, že v roce , rok, již pro obec nepracovala. K umístění plotu v době, kdy dělala „čárkařku“, uvedla, že plot byl tehdy „zpátky“ a nebyl tam, kde je nyní. Popsala, že na pozemku byla studna a kousek od ní měl být plot; mezi tehdejším plotem a cestou měl být větší prostor než nyní. Na fotografiích na č. l. 192 a 193 se snažila určit původní polohu plotu a uvedla, že podle ní byl původně asi tři až čtyři metry od boudy směrem k silnici na , obec, . Současně však opakovaně uvedla, že to neumí přesně posoudit. K době tvrzeného posunu plotu nejprve uvedla, že si myslí, že k posunu došlo až v době, kdy již pro obec nepracovala, „až teď ke konci“, přibližně před třemi lety; na dotaz soudu zmínila roky 2023 nebo 2024, avšak zároveň uvedla, že to neví. Následně připustila, že současný stav vnímá hlavně proto, že nyní po úrazu chodí s vozíkem okolo a vidí, že je plot posunutý k silnici. Po „čárkování“ tam dlouhou dobu nebyla. Na dotaz, kdy registrovala původní stav asi tři metry od boudy, uvedla, že to neví, protože v té době na místě nebyla; zároveň však tvrdila, že při čárkování viděla, že plot byl tehdy ještě více vzadu a od té doby se posunul dál. Svědkyně vypověděla, že tvrzený posun se týká přední části pozemku směrem k silnici, nikoli části směrem k lesu. K části směrem k lesu uvedla, že se tam ani nedívala, zda je něco posunuté. Odhadovala, že posun směrem k silnici činí určitě tři metry, možná i více, avšak nebyla schopna to přesně určit. Na dotaz, kolikrát mělo k posunu dojít, uvedla, že si myslí, že asi dvakrát, ale že to dnes neumí posoudit a neví to. K otázce, zda byly posuny řešeny na obci, svědkyně uvedla, že to neví a nepamatuje si. Stejně tak nevěděla, zda obec dále řešila zjištění učiněná při zaměřování v rámci digitalizace. Obecně uvedla, že obec byla podle ní shovívavá a že i jiní lidé v obci zabírali, co šlo. V této souvislosti opět zmínila dřívější spor s rodinou žalobkyně ohledně daně z garáže, kdy měl manžel žalobkyně odmítnout platit 90 Kč ročně a následně se mělo zjistit, že část garáže a veranda stojí na obecním pozemku. Svědkyně dále vypověděla, že neví přesně, kdy byla vybudována bouda. Uvedla, že jedna bouda je v zahrádce a druhá směrem k lesu za plotem, obě jsou podle ní blízko sebe, ale jejich přesné vzájemné postavení ani dobu výstavby určit nedokázala. U jedné z boud uvedla, že tam stojí dlouho, asi 20 let, avšak na další dotaz připustila, že neví, kdy byla postavena. Když jí byly předestřeny výpovědi dcery a vnučky žalobkyně, podle nichž se hranice neměnily, uvedla, že to neví a nedokáže se k tomu vyjádřit, protože jde o dobu přibližně 50 let.63. Soud při hodnocení výpovědi svědkyně , jméno FO, vzal v potaz, že je sestřenicí žalobkyně, jejich vztahy se však právě v důsledku sporu o části pozemku zhoršily natolik, že se přestaly stýkat. Naproti tomu svůj vztah k žalované obci popsala jako mimořádně kladný, když uvedla, že by „za tu dědinku dýchala“, bude za ni bojovat a nenechá nikoho, aby ji zneužíval. V minulosti působila jako místostarostka obce a je celoživotní přítelkyní právní zástupkyně žalované. Sama také výslovně uvedla, že si přeje, aby sporné pozemky zůstaly obci. Tyto okolnosti svědkyni samy o sobě nečiní nevěrohodnou, svědčí však o jejím vyhraněném postoji k předmětu řízení a vyžadují důsledné oddělení jejích vlastních poznatků od přesvědčení, hodnotících úsudků a informací získaných od jiných osob. Obě výpovědi jsou souladné pouze v základním tvrzení, že současné oplocení v přední části podle svědkyně zasahuje dále směrem k silnici, než tomu bylo dříve. Shodně uváděla, že tvrzený posun se netýká části směrem k lesu, nýbrž přední části pozemku. Tím se její výpověď liší od první výpovědi , jméno FO, , který dne , datum, popisoval posun především směrem k lesíku a případný posun v přední části směrem k cestě potvrdit nedokázal. V časovém zařazení tvrzených posunů si však obě výpovědi svědkyně zásadně odporují. Při prvním výslechu dne , datum, uvedla, že sama pozorovala přibližně dva posuny, přičemž jeden měl nastat již před digitalizací v roce , rok, a další po ní. Při opakovaném výslechu dne , datum, nejprve uvedla, že k posunům začalo docházet až poté, co již pro obec nepracovala, a časově je zařadila přibližně do let 2023 nebo 2024. Následně naopak uvedla, že dřívější polohu plotu znala již z doby, kdy jako „čárkařka“ pomáhala při zpracování katastru, které odhadovala na léta 1993 nebo 1994, a že plot byl posunut až poté. Po upozornění, že obnova katastrálního operátu probíhala v roce , rok, , uvedla, že v té době již pro obec nepracovala, nebyla členkou zastupitelstva a ani na místo nechodila. Nakonec nebyla schopna určit, zda mělo k posunu dojít před digitalizací, po ní, nebo teprve v posledních letech. Výpovědi se rozcházejí také v popisu jejího postavení při obnově katastrálního operátu. Při prvním výslechu svědkyně tvrdila, že v době digitalizace byla místostarostkou obce a členkou komise, osobně se účastnila zaměřování a žalobkyni upozornila, že užívá obecní pozemek. Při druhém výslechu uvedla, že v roce , rok, již pro obec nic nedělala a nebyla ani v zastupitelstvu. Svou úlohu při „čárkování“ navíc popsala jako pomocnou, když měla pouze malovat červená čísla a sama se označila za „nádeníka“. Přesný průběh šetření si nepamatovala a závěr o obecním vlastnictví přední části odvozovala především z toho, co jí měli říct neurčení „chlapci“, kteří s ní chodili. Při druhém výslechu svědkyně výslovně připustila, že před rokem 1990 místo prakticky nesledovala. Uvedla, že na něm nebyla v letech 1950, 1960 ani 1970, že do těchto míst neměla důvod chodit a že pozemek začala podrobněji vnímat až při práci pro obec po roce 1990. Nemá tedy vlastní poznatky o poloze oplocení v období, které popisovali žalobkyně, její dcery či , jméno FO, . Svědkyně nedokázala určit ani spolehlivý výchozí stav, od něhož se měl plot posunout. Při druhém výslechu odhadla původní polohu plotu asi tři až čtyři metry od boudy směrem k silnici, současně však uvedla, že tento stav neumí časově zařadit, po „čárkování“ na místě dlouhou dobu nebyla a původní polohu dovozuje zejména ze současného vzhledu pozemku. Při orientaci na fotografiích si nebyla jistá umístěním cesty, studny ani vzájemnou polohou jednotlivých částí pozemku a nakonec připustila, že původní vztah plotu ke stavební čáře domů nedokáže určit. Její údaj o posunu nejméně o tři metry tak není výsledkem pozorování konkrétní změny ani porovnání dvou přesně zapamatovaných stavů, ale jen jejím odhadem podle současného vzhledu místa. Za rozporné soud považoval rovněž tvrzení o počtu posunů. Při prvním výslechu svědkyně uvedla, že sama pozorovala dva posuny – jeden před digitalizací a druhý po ní. Při druhém výslechu sice znovu odhadovala dva posuny, avšak výslovně připustila, že neví, zda jich bylo více, v jaké době se uskutečnily ani jak probíhaly. Sama žádný konkrétní zásah do plotu neviděla. To, že mělo dojít právě ke dvěma posunům, dovozovala pouze z toho, jak současný stav při průchodu kolem pozemku vypadá. Výpověď svědkyně nekoresponduje ani s časovými údaji ostatních svědků navržených žalovanou. , tituly před jménem, , jméno FO, spojovala první informace o připlocování již s lety 1958 nebo 1959 a další řešení přibližně s rokem 1994. , jméno FO, při druhém výslechu tvrdil, že k jím popisovanému rozšiřování mělo dojít nejpozději do roku 1990. , jméno FO, naproti tomu při druhém výslechu uváděla, že k posunu mělo dojít až po jejím působení pro obec, snad přibližně v letech 2023 nebo 2024. Výpovědi těchto tří svědků žalované se tedy sice shodují v obecném přesvědčení, že se oplocení posouvalo, neposkytují však vzájemně souladný popis doby, směru ani rozsahu jednotlivých posunů. V rozporu s výpovědí svědkyně jsou rovněž výpovědi žalobkyně, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , kteří posun oplocení nezaznamenali. Zvláštní význam má výpověď , jméno FO, , který si výraznější odskok přední části zahrady oproti sousednímu pozemku pamatoval již přibližně z let 1970 až 1975. , jméno FO, sama uvedla, že v tomto období na místě nebyla a neví, co se tam dělo. Soud nepřikládal význam hodnotícím tvrzením svědkyně o úmyslu rodiny žalobkyně získat stavební parcelu ani jejímu obecnému hodnocení, že rodina , jméno FO, byla vždy problémová. Tvrzení o záměru získat stavební parcelu měla svědkyně podle svých slov od neurčených obyvatel obce, které přes výslovný dotaz odmítla jmenovat. Tato část výpovědi je proto neurčitá, neověřitelná a pro skutkové závěry nepoužitelná. Soud proto výpovědi svědkyně , jméno FO, nepovažoval za věrohodný důkaz konkrétního připlocování sporných částí pozemku. Výpovědi prokazují její osobní přesvědčení, že současná poloha předního plotu zasahuje příliš daleko směrem k silnici, neprokazují však původní polohu plotu, dobu, počet ani rozsah jeho posunů, ani osobu, která je měla provést. Zvláště druhá výpověď ukázala, že svědkyně nemá vlastní poznatky o stavu před rokem 1990, nepamatuje si podrobnosti komisionálního šetření a své závěry z velké části dovozuje až ze současného vzhledu místa. Jejím výpovědím proto soud přisoudil pouze omezený podpůrný význam pro skutkovou verzi žalované, nikoli důkazní sílu způsobilou prokázat, že žalobkyně nebo její rodina v konkrétní době posunuly plot a připlotily tím právě sporné pozemky.64. Paní , jméno FO, , nar. , rok, , při výslechu dne , datum, , který byl proveden v místě jejího bydliště, vypověděla (č. l. 159), že žalobkyni zná jako svou bývalou spolupracovnici, neboť spolu pracovaly v kravíně. Sama není původem z , adresa, , pochází z , obec, a do , adresa, se provdala v roce 1959. K věci uvedla pouze jednu konkrétní vzpomínku. Jednou šla s žalobkyní z práce z kravína a opodál viděla stát dva starší lidi. Poznala, že jde o rodiče žalobkyně, a žalobkyni na ně upozornila. Žalobkyně jí tehdy sdělila, že „jsou v zahrádce“. Podle svědkyně šlo o místo naproti kravínu přes cestu; kravín tam podle ní stojí dosud. Z této jediné situace svědkyně dovodila, že žalobkyně tam měla zahrádku, avšak uvedla, že to ví pouze od žalobkyně. Sama na pozemku nikdy nebyla, neví, co se tam pěstovalo ani jak byl pozemek užíván. Svědkyně dále uvedla, že v době, o níž hovořila, pozemek oplocený nebyl. Nevzpomíná si ani na žádné oplocení u domů v této části obce; vybavila si pouze, že posledním domem tam byli , jméno FO, . Pozemek žalobkyně popsala jako prudký břeh, resp. plochu za dědinou, kterou by označila spíše jako polní cestu. Na výslovný dotaz uvedla, že na pozemku nebyla žádná stavba, kůlna ani jiný objekt; šlo podle ní o holý pozemek. Opakovaně vypověděla, že oplocený nebyl a podle ní ani oplotit nešel. Časově svědkyně nedokázala popsanou situaci přesně zařadit. Uvedla pouze, že to bylo již velmi dávno, v době, kdy s žalobkyní ještě pracovaly v kravíně. Sama odešla v 55 letech do důchodu a později bylo družstvo zrušeno. Přesnější datum však neznala. Svědkyně dále uvedla, že jí žalobkyně telefonovala s tím, že ji navrhla jako svědkyni a že se má vyjádřit k tomu, že tam žalobkyně měla zahradu. Svědkyně žalobkyni sdělila, že o věci vlastně nic neví, vybavuje si pouze jednu (shora popsanou) situaci, na což jí žalobkyně měla říct, že „to stačí“. Svědkyně opakovaně zdůraznila, že k věci nemá více co uvést a že neví, z jakého důvodu ji žalobkyně jako svědkyni navrhla.65. Soud hodnotil výpověď svědkyně , jméno FO, s vědomím, že její výslech provedla předchozí soudkyně a nyní rozhodující soudce mohl její obsah posoudit pouze z protokolu, nikoli na základě vlastního bezprostředního vnímání svědkyně při výslechu. Svědkyně současně již v úvodu výpovědi opakovaně zdůraznila, že má k věci jen velmi omezené poznatky. Soud dospěl k závěru, že by bylo nadbytečné výslech svědkyně po změně v obsazení soudu opakovat, s čímž souhlasili i účastníci (viz vyjádření právních zástupců, že opětovný výslech svědkyně nepožadují, na jednání konaném , datum, na č. l. 223 verte). Svědkyně popsala jedinou konkrétní událost z doby, kdy s žalobkyní pracovaly v kravíně. Při cestě z práce viděla v prostoru naproti kravínu rodiče žalobkyně a žalobkyně jí sdě