22 C 464/2019 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou k soudu dne 3. 9. 2019 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 67 557,16 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Na odůvodnění své žaloby uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 26. 6. 2008 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalované sjednaný úvěr ve výši 200 000 Kč. K úvěrové smlouvě následně uzavřeli dne 30. 6. 2008 dodatek. Žalovaná se dle uzavřené smlouvy zavázala splatit žalobkyni čerpaný úvěr a uhradit sjednaný úrok 13,06 % ročně spolu s dalšími případnými poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 655 Kč, s poslední splátkou 3 548 Kč, přičemž pravidelné splátky byly splatné vždy do každého 17. dne kalendářního měsíce s počátkem splácení k 17. 7. 2008 Konečná splatnost úvěru byla stranami sjednána ke dni 17. 6. 2015. Dne 19. 4. 2011 bylo u Krajského soudu v Praze zahájeno insolvenční řízení žalované pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a následně byl 23. 5. 2011 zjištěn úpadek žalované. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku z výše označené úvěrové smlouvy do insolvenčního řízení. Dne 30. 5. 2018 bylo insolvenční řízení žalované zastaveno, avšak pohledávka žalobkyně nebyla plně uspokojena. Na splacení úvěru žalované zůstává částka 67 557,16 Kč, která se skládá z jistiny o výši 65 736,46 Kč, úroku ve výši 13,06 % ročně za dobu od 1. 5. 2011 do 23. 5. 2011 v celkové výši 1 160,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně za dobu od 18. 3. 2011 do 23. 5. 2011 v celkové výši 212,41 Kč a poplatků v celkové výši 448 Kč. Dne 11. 7. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky písemnou výzvou, avšak bez výsledku. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a v rámci své obrany uplatnila námitku promlčení. Svou námitku odůvodnila tím, že dne 19. 4. 2011 bylo proti ní zahájeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], v němž žalobkyně svou pohledávku uplatnila přihláškou pohledávky doručenou insolvenčnímu soudu dne 14. 6. 2011. Žalobkyně pohledávku uplatnila ve výši 151 187,32 Kč, z čehož jistina byla představována částkou 149 366,62 Kč. Pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná, nezajištěná a nesplatná, byla tak i v následujícím řízení zjištěna. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2011, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo schváleno oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře. Do splátkového kalendáře byla zařazena i nesplatná pohledávka žalobkyně. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo rozhodnuto o tom, že žalovaná nesplnila podmínky oddlužení, to bylo zrušeno a řízení zastaveno. Pohledávka žalobkyně nebyla zcela uspokojena, ale dostalo se jí částky 83 120,17 Kč představující 54,98 %. V průběhu insolvenčního řízení teprve nastávala splatnost u jednotlivých splátek úvěru. Splatnost poslední splátky nastala dne 17. 6. 2015. V této souvislosti žalovaná upozornila na to, že v rámci oddlužení se neuplatní ustanovení § 250 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“) a tedy na nesplatné pohledávky se nehledí jako na splatné. Dle žalované byla smlouva o úvěru uzavřená dne 26. 6. 2008 se žalobkyní ve znění jejího dodatku závazkovým vztahem dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) a tedy se uplatní i ustanovení o promlčení obsažená v tomto předpisu. Dle § 397 obchodního zákoníku se na závazkový vztah mezi účastníky uplatní čtyřletá promlčecí doba. Žalovaná dále v té souvislosti poukázala na ustanovení § 402 až § 405 citovaného zákona, o která svou námitku promlčení opírala. Zdůraznila, že pohledávka žalobkyně za žalovanou se stala zcela splatnou dne 17. 6. 2015, tedy se splatností poslední splátky. Při standardním běhu promlčecí doby by uplynula dnem 17. 6. 2019. Insolvenční řízení žalované bylo zahájeno 19. 4. 2011 a pravomocně zastaveno 18. 5. 2018. Z promlčecí doby zbývalo 12 měsíců a 30 dnů. Žalobkyně nebyla v insolvenčním řízení žalované plně uspokojena a nevznikl jí exekuční titul, dle žalované se tak uplatní úprava obsažená v § 405 obchodního zákoníku. Pokud tedy žalobkyně podala žalobu až 13. 9. 2019, učinila tak až po marném uplynutí promlčecí doby. 3. K uplatněné námitce promlčení žalobkyně uvedla, že dle jejího soudu se ustanovení § 405 obchodního zákoníku na danou věc neuplatní. Rozhodnutí soudu o zrušení schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře a k zastavení insolvenčního řízení je rozhodnutím ve věci samé. Dle žalobkyně představuje úprava promlčení v insolvenčním zákoně lex specialis k úpravě obsažené v obchodním zákoníku. Z ustanovení insolvenčního zákona (především z § 109 odst. 3 a § 173a insolvenčního zákona) logicky vyplývá, že v případě včasné a řádné přihlášky pohledávky promlčecí doba neběží po celou dobu, kdy se věřitel účastní insolvenčního řízení. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 6. 2008 vyplynulo, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované finanční prostředky do výše 200 000 Kč, přičemž o čerpání úvěru mohla žalovaná požádat nejpozději do 16. 7. 2008. Dle smlouvy měl být úvěr veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná se smlouvou zavázala platit žalobkyni úroky z úvěru ve výši 13,06 % ročně. Dle smlouvy měla žalovaná splácet žalobkyni poskytnutý úvěr pravidelnými splátkami ve výši 3 655 Kč, a to vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. První splátka měla být žalovanou uhrazena dne 17. 7. 2008. Při vyčerpání úvěru v plné výši ke dni 26. 6. 2008 a při dodržení smluvních podmínek měla pak žalovaná zaplatit poslední splátku úvěru ve výši 3 548 Kč dne 17. 6. 2015. Žalovaná se dále smlouvou zavázala k zaplacení ceny za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 1 600 Kč, cenu za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 49 Kč za každý započatý kalendářní měsíc. 5. Z dodatku ze dne 30. 6. 2008 soud zjistil, že žalovaná souhlasila s tím, aby žalobkyně bez jejího příkazu a vyrozumění prováděla úhrady pravidelných úvěrových splátek a případných dalších splatných pohledávek z jejího účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] 6. Z pokladního dokladu ze dne 26. 6. 2008 vyplynulo, že z účtu č. [bankovní účet] byla žalovanou vybrána hotovost ve výši 50 000 Kč. 7. Z příkazu k úhradě ze dne 14. 7. 2008 bylo zjištěno, že žalovaná jako příkazce zadala platbu z účtu č. [bankovní účet] ve výši 150 000 Kč ve prospěch účtu [bankovní účet]. 8. Z výpisu z účetní evidence k úvěru [číslo] soud zjistil, že dne 26. 6. 2008 byl založen úvěr ve výši 200 000 Kč. Téhož dne bylo z účtu čerpáno 50 000 Kč a následně dne 14. 7. 2008 došlo k dalšímu čerpání úvěru ve výši 150 000 Kč. Dne 9. 3. 2011 byla na úvěrový účet zaplacena poslední splátka jistiny po splatnosti 3 608,19 Kč. V období od 2. 3. 2012 dochází pouze ke splácení jistiny částkami o různé výši s tím, že k 23. 6. 2014 je celková dlužná jistina vyčíslena na 65 736,46 Kč. Z rekapitulace stavu pohledávek obsaženého na závěr výpisu se dále podává, že vedle částky 65 736,46 Kč je žalované účtováno 1 160,29 Kč jako řádný úrok, 212,41 Kč jako úrok z prodlení a poplatky 448 Kč. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 7. 2019 vyplynulo, že žalovaná byla žalobkyní písemně vyzvána k uhrazení dlužné částky 67 557,07 Kč. Z přiložené dodejky pak vyplývá, že výzva byla žalované doručena dne 19. 7. 2019. 10. Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Praze, sp. zn. [insolvenční spisová značka], (ve znění dostupném na stránkách www.justice.cz ke dni 25. 2. 2020) soud zjistil, že dne 19. 4. 2011 podala žalovaná insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Ve svém návrhu žalovaná zahrnula mezi své závazky i závazek ve výši 151 956 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené se žalobkyní. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2011, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalované a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Současně byli věřitelé vyzváni k uplatnění svých pohledávek ve lhůtě 30 dnů. Dne 14. 6. 2011 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení svou pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši 151 187,32 Kč. Pohledávka byla přihlášena jako nepodmíněná a nesplatná. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 13. 9. 2011 vyplynulo, že žalobkyní uplatněná pohledávka byla uznána insolvenčním správcem i žalovanou. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2018, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo schválené oddlužení splátkového kalendáře žalované zrušeno a insolvenční řízení postupem dle ustanovení § 418 insolvenčního zákona zastaveno. O zrušení oddlužení bylo insolvenčním soudem rozhodnuto proto, že žalovaná dlouhodobě neplnila podstatné povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení. Insolvenční soud dále neshledal důvody pro to, aby spolu se zrušením oddlužení rozhodl o způsobu řešení úpadku žalované konkursem, neboť její majetek byl pro uspokojení věřitelů zcela nedostačující. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 5. 2018 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v