35 C 423/2019-153 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou ze dne 23. 12. 2019 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 7 433 796,10 Kč s příslušenstvím, jakožto bezdůvodného obohacení. Tvrdil, že od roku 2001 do ledna 2017 žil se žalovanou v partnerském vztahu. V roce 2014 se společně rozhodli pořídit nemovitost, kde chtěli vytvořit rodinnou domácnost. Za tímto účelem byla vyjednána koupě rozestavěné stavby rodinného domu [adresa] (parc. č. st. 358) nacházející se na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na č. [list vlastnictví] (dále jen jako„ Stavba“ a„ Nemovitost“). Žalobce tvrdil, že se spolu se žalovanou domluvil, že tato nabude Nemovitost formálně do svého vlastnictví a za tímto účelem uzavře na svou osobu hypoteční úvěr, přitom však fakticky bude hradit veškeré náklady spojené s koupí, splácením hypotéky a dostavbou, právě žalobce. Žalovaná v této době čerpala rodičovskou dovolenou a neměla žádné příjmy. Obsahem dohody partnerů byl proto příslib žalované převést Nemovitost v budoucnu na žalobce. Žalovaná pak nabyla smlouvou ze dne 1. 7. 2014 Nemovitost do svého výlučného vlastnictví za kupní cenu ve výši 6 500 000 Kč. Uzavřela také hypoteční úvěr na částku ve výši 5 189 500 Kč. Žalobce tvrdí, že v souvislosti s koupí Nemovitosti poskytl žalované, resp. uhradil jednorázově z vlastních zdrojů, částku ve výši 1 550 000 Kč. Od prosince 2015 do ledna 2017 hradil splátky hypotečního úvěru v měsíční výši 23 010,70 Kč, celkově pak 322 149,80 Kč. Za účelem dalšího čerpání úvěru na rekonstrukci Nemovitostí také poskytl žalobkyni částku 689 500 Kč. Žalobce konečně do nemovitosti vložil dalších několik milionů korun v podobě osobní práce a financování dostavby (zajištění zemních prací, výměny střešní krytiny, elektroinstalace, dostavba vody, topení, nákup podlah, zednické práce apod.), přičemž zhodnocení Nemovitosti v době, kdy skončilo soužití účastníků, činilo 4 871 646,30 Kč, což představuje rozdíl mezi znalecky zjištěnou hodnotou Nemovitosti v roce 2014 a 2019, ponížený o nárůst cen k roku 2017. Dle žalobce, tyto uvedené úhrady a investice (v textu uvedeno tučně) tvoří bezdůvodné obohacení, jehož vydání se nyní domáhá v důsledku ukončení partnerského soužití a nesplnění příslibu žalobkyně převést Nemovitost na žalobce. 2. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. Vyjádřila se tak, že Nemovitost kupovala již v téměř dokončeném stavu. Popřela, že by ji pořizovala na své jméno pouze formálně. Finanční prostředky na koupi použila ze svých vlastních zdrojů (zejména z prodeje jejího bytu v [část obce]), a dále z hypotečního úvěru. Zdůraznila, že žalobce nepředložil jakékoli důkazy svědčící o tom, že by tvrzené investice a práce skutečně uhradil či provedl. Naopak, byla to žalovaná, která dostavbu domu financovala, a to opět z vlastních prostředků (ze stavebního spoření, z prodeje nuselského bytu a prostředků od své matky). Žalovaná potvrdila, že žalobce některé činnosti související s dokončením stavby skutečně zajišťoval. Pokud však takto činil, žalovaná mu za to platila, a to z vlastních zdrojů v hotovosti. Zajišťovala také materiál. Dále žalobce poskytoval žalované po dobu společného soužití část financí, avšak tyto měly charakter úhrady nákladů na chod domácnosti a potřeby jejich nezletilých dětí. Na žalovanou podal žalobce několik žalob šikanózního charakteru, a to buď sám, nebo prostřednictvím jím ovládaných společností. 3. Mezi účastníky je nesporné, že byli od roku 2001 do ledna 2017 v poměru druha a družky. Z tohoto svazku se narodily 2 nezletilé děti. Dále je nesporné, že žalovaná vlastní Nemovitost, což bylo stvrzeno rozhodnutím zdejšího soudu č. j. [číslo jednací]. Oba účastníci se shodli, že výše splátek hypotečního úvěru, jímž byl financován nákup Nemovitosti, činila 23 010,70 Kč. 4. Soud se předně zabýval otázkou hrazení hypotečního úvěru a po provedeném dokazování má za prokázané následující skutečnosti. Žalovaná nabyla do svého vlastnictví Nemovitosti za kupní cenu ve výši 6 740 000 Kč, která měla být dle dohody smluvních stran hrazena bezhotovostním převodem, a to co do částky 1 550 500 Kč z vlastních zdrojů a dále částečně prostřednictvím hypotečního úvěru v částce 5 189 500 Kč (prokázáno kupní smlouvou ze dne 1. 7. 2014). Žalobce za dobu soužití se žalovanou této hradil měsíčně částku ve výši cca 40 – 45 000 Kč na provoz domácnosti a úhradu splátek hypotéky. Platby na hypotéku, energie, mobilní služby a další běžné výdaje na děti a domácnost pak žalovaná hradila ze svého bankovního účtu a následně veškeré platby včetně platby hypotéky žalobci vyúčtovávala. Poslední příspěvek dal žalované v lednu 2017 a od února přispívat přestal (prokázáno protokolem o jednání před soudem prvního stupně ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne 2. 7. 2017, návrhem žalované na vydání předběžného opatření ve věci péče o nezletilé, návrhem žalované na úpravu poměrů k nezletilým dětem ze dne 23. 2. 2017 a vyúčtováními žalované za jednotlivé měsíce). 5. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 1. 2018 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k uhrazení částky 5 858 295,80 Kč, složené mimo jiné z nároku na úhradu zaplacených hypotečních splátek, splátky kupní ceny ve výši 689 500 Kč a investic ve výši 4 846 646 Kč, a to vše do 17. 1. 2018. 6. Mimo uvedeného nebyly z provedených důkazů zjištěny žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených. <i>7. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 8. Soud se nejprve zabýval otázkou úhrad na splátky hypotečního úvěru a dospěl v závěru, že se žalovaná v jejich rozsahu na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. 9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce splátky hypotéky skutečně pokrýval svými příspěvky (viz její jednotlivá vyúčtování, ve kterých žalovaná jednotlivé splátky uváděla, ve spojení s její výpovědí v protokolu o jednání před soudem prvního stupně ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne 2. 7. 2017). Soud tak má za prokázané, že žalobce předmětné splátky žalované hradil i dobu, po kterou tak činil. Dle nesporných tvrzení účastníků pak tyto splátky činily 23 010,70 Kč. 10. Účastníci řízení byli v rozhodné době partnery, avšak hypoteční úvěr uzavřela na své jméno pouze sama žalovaná. Toliko žalovaná tak byla povinna hradit splátky hypotečního úvěru. Žalobce jí prostředky poskytoval dobrovolně pro účely zajištění společného soužití a s vidinou příslibu budoucího nabytí vlastnického práva k Nemovitosti. Tento důvod však v důsledku rozpadu vztahu účastníků odpadl, a tak žalobce splácel úvěr žalované, aniž by na Nemovitosti nabyl jakýkoli podíl či ve výsledku získal jinou protihodnotu. Žalovaná se tímto na úrok žalobce obohatila, tedy v rozsahu měsíčních splátek ve výši 23 010,70 Kč poskytovaných po dobu od prosince 2015 do ledna 2017, tj. v celkové částce 322 149,80 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl. <i>11. Dle ustanovení § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Soud tedy dále uložil žalované uhradit úrok z prodlení z částky přiznaného bezdůvodného obohacení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 18. 1. 2018. 13. S ohledem na shora uvedené přiznal soud žalobci částku 322 149,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil dle § 160 o. s. ř. 14. Soud se dále zabýval nárokem na úhradu částky 1 550 500 Kč na kupní cenu Nemovitosti a částky 689 500 Kč na další čerpání úvěru. 15. Soud konstatuje, že žalobce netvrdil, kdy a jakým způsobem tyto prostředky žalované poskytl a z předložených listinných důkazů se toto nepodávalo. Z provedeného dokazování bylo toliko prokázáno, že žalovaná měla povinnost zaplatit na kupní cenu částku 1 550 500 Kč, přičemž nebylo ani prokázáno, zda a jak byly prostředky uhrazeny. Žalobce toliko tvrdil, že je uhradil on. 16. Žalobce sice navrhl svůj účastnický výslech a výslech blíže specifikovaných svědků, avšak soudu nebylo zřejmé, co konkrétně má který ze svědků (a žalobce) prokázat, když u těchto částek, které měl žalobce nějakým způsobem žalované poskytnout, nebylo zřejmé, kdy, kam a komu je měl poskytnout, jakou formou, kdo u toho byl přítomen, apod. Je při tom povinností účastníka označit důkaz takovým způsobem, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní tvrzení chce kterým důkazem