6 C 237/2020-16 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 10. 2014 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] Bank p.l.c.) a žalovaným, jejímž předmětem je zápůjčka částky 6 000 Kč se splatností 19. 11. 2014. 3. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] Bank p.l.c.) a žalovaný uzavřeli dne 27. 10. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit nejpozději do 19. 11. 2014. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný do data splatnosti pohledávky ani do data podání žaloby neuhradil ničeho, a to ani přes to, že byl žalobkyní k úhradě dlužné částky vyzýván předžalobní výzvou. 4. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Kyperské republice, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval – v souladu s ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení [číslo]) a jednak nařízení Evropského parlamentu a Rady ES [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I), když mezi Českou republikou a Kyperskou republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by problematiku smlouvy o úvěru upravovala, a dospěl k závěru, že podle čl. 1, 4 nařízení [číslo] je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 28 ve spojení s čl. 6 bod 1. nařízení č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky. 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1.1.2014 (dále jen„ o.z.“), když k právním jednáním účastníků došlo až po uvedeném datu. 6. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 7. Podle ustanovení § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1751 odst. 1 o.z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 9. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 13. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) poskytla žalovanému finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce, žalovaný však svou povinnost poskytnutou finanční částku vrátit nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu žalobou nárokované částky ve výši 3 000 Kč. 14. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.