7 C 284/2020-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 32 236,01 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaný smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 540 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 465 Kč do 19. 1. 2012 a dále smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 196 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 341 Kč do 22. 8. 2011. Žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen na jistině částku 13 856,21 Kč a na poplatku částku 8 484,38 Kč (pokud jde o první smlouvu) a dále na jistině částku 6 261,44 Kč a na poplatku 3 633,98 Kč (pokud jde o druhou smlouvu). Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokovala též zaplacení obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 25. 11. 2010 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 540 Kč vrátit v pravidelných týdenních splátkách nejpozději do 19. 1. 2012 (prokázáno smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 25. 11. 2010) a dále dne 28. 6. 2010 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 196 Kč vrátit v pravidelných týdenních splátkách nejpozději do 22. 8. 2011 (prokázáno smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 28. 6. 2010). Žalovaný uhradil celkem u první pohledávky částku 5 199,42 Kč (15 000 + 12 540 – 13 856,21 – 11 583,79 + 3 099,42) a u druhé pohledávky částku 10 100,58 Kč (11 000 + 9 196 – 6 261,44 – 5 234,56 + 1 400,58). Na základě smlouvy o postoupení byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 včetně přílohy smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu (viz předžalobní upomínka včetně dokladu o odeslání předžalobní upomínky). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle podle zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), když k uzavření smlouvy o půjčce došlo za jeho účinnosti. 7. Podle ustanovení § 657 o.z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle ustanovení § 658 o.z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o.z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Podle ustanovení § 3 odst. 1 o.z. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 11. Podle § ustanovení 39 o.z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 12. Dle judikatury k občanského zákoníku z roku 1964 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 o.z., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 13. Podle ustanovení § 524 odst. 1 o.z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. 14. Podle ustanovení § 524 odst. 2 o.z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 15. Na základě shora citovaných zákonným ustanovení a uvedené judikatury dospěl soud k závěru, že sjednané souhrnné poplatky, jež svou povahou jsou úrokem (když za úrok se považují jakékoli poplatky, které svou povahou plní funkci úroku), jsou nepřiměřeně vysoké (činí více než 72 % z půjčené částky za 60 týdnů), když ve srovnatelném období banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok necelých 14 % ročně, jak vyplývá z veřejně dostupných informací ČNB (https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid= 58842). Takto stanovený úrok se příčí dobrým mravům (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 215/2015, popř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 219/2015), a jsou tedy neplatně sjednané. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že jsou neplatné obě smlouvy o půjčce a věc posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení (451 a nás. o.z.). 16. Žalovaný od právní předchůdkyně nabyl bez právního důvodu dne 25. 11. 2010 částku 15 000 Kč a dne 28. 6. 2020 částku 11 000 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 2 100 Kč započitatelnou na přijatou částku 15 000 Kč (později ještě částku 3 099,42 Kč) a částku 8 700 Kč započitatelnou na přijatou částku 11 000 Kč (později ještě částku 1 400,58 Kč). S ohledem na neplatnost smluv je nutné zaplacenou částku započíst na poskytnuté jistiny (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), přičemž na prvé jistině zbývá žalovanému uhradit částku 9 800,58 Kč (15 000 – 5 199,42) a na druhé částku 899,42 Kč (11 000 – 10 100,58). 17. Jelikož je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z přiznaných částek (podle § 517 o.z., a to ve výši odpovídající § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.), přičemž v prvém případě soud přiznal tento úrok od požadovaného 27. 1. 2012 do zaplacení, který v období od 27. 1. 2012 do 26. 2. 2016 (z částky 9 800,58 Kč) kapitalizoval částkou 3 104,77 Kč, a v druhém případě od požadovaného 30. 8. 2011 do zaplacení, který v období od 30. 8. 2011 do 21. 9. 2017 (z částky 899,42 Kč) kapitalizoval částkou 423 Kč. 18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků jejich náhradu, neboť žalovanému, jenž byl ve věci z větší části úspěšný, žádné náklady nevznikly.