7 C 430/2020-14 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 9. 2020 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaná dluží z titulu smlouvy o přepravě osob, neboť dne 13. 6. 2020 cestovala [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova], provozovanou žalobkyní, a na výzvu se neprokázala pověřenému přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Protože žalovaná cestovala bez platného jízdního dokladu, vznikla jí povinnost uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná na svůj dluh dosud nic neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Dne 13. 6. 2020 v 13:56 hodin cestovala žalovaná [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova], provozovanou žalobkyní, a při kontrole jízdenek se na výzvu dopravním podnikem pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Výše základního jízdného činila 24 Kč. Podle smluvních přepravních podmínek platných při přepravě v dopravních prostředcích [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], resp. prostředcích provozovaných [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], platných od 1. 8. 2018, ve znění rozhodném ke dni jízdy bez platného jízdního dokladu, je cestující za jízdu bez platného jízdního dokladu povinen dopravci zaplatit rovněž přirážku k jízdnému, a to v tomto případě ve výši 1500 Kč (čl. 8 odst. 4 přepravních podmínek). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2020. 6. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. V případě žalované se jedná o nezletilou osobu, soud se proto v souladu s § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o.z.“) zabýval platností právního úkonu žalované (zda byl způsobilá nástupem do prostředku hromadné dopravy ke konkludentní akceptaci přepravní smlouvy) a tedy platností samotné přepravní smlouvy. Podle § 15 odst. 2 o.z. svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). Podle § 30 odst. 1 o.z. plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Podle § 31 o.z. se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. II. ÚS 1864/16, vyjádřil názor, že smlouva o přepravě v městské hromadné dopravě se uzavírá konkludentním jednáním, spočívajícím na straně cestujícího v nástupu do příslušného dopravního prostředku. K uzavření smlouvy o přepravě dojde i v případě, kdy do dopravního prostředku nastoupí osoba, která má v úmyslu jej použít k přepravě, aniž by zaplatila stanovené jízdné. Tím, že cestující nastoupí do dopravního prostředku, pak konkludentně přistupuje na celý rozsah poskytované služby. Mlčky přistupuje i na další, obecně známé vedlejší ujednání smlouvy, totiž mít u sebe platnou jízdenku a na vyzvání ji předložit ke kontrole. Pokud však cestující nezaplatí před zahájením přepravy řádně a včas jízdné, které je cenou za poskytované služby, mlčky souhlasí i s tím, že mu bude účtována smluvní pokuta stanovená a vymáhaná pověřeným pracovníkem dopravce. Použití prostředku městské hromadné dopravy tak i nadále zůstává v plné dispozici občana jako cestujícího a je na jeho úvaze, zda za takto stanovených podmínek do dopravního prostředku nastoupí a smlouvu o přepravě uzavře. U přepravní smlouvy je autonomie vůle nezletilého (samozřejmě v závislosti na jeho věku a rozumové a volní vyspělosti) podstatně širší. Pravidlo obsažené v § 31 o. z. je třeba aplikovat i na způsobilost nezletilého k uzavření přepravní smlouvy. Na rozdíl od regulačního poplatku je nezletilý (byť v závislosti na svém tělesném a duševním vývoji) zpravidla schopen chápat význam povinnosti mít jízdní doklad, možnost případné sankce a má také možnost jeho zaplacení ovlivnit. V usnesení ze dne 4. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 1019/08 Ústavní soud uvedl, že dítě (v daném případě dvanáctileté), které je dostatečně rozumově vyspělé na uzavření přepravní smlouvy s dopravním podnikem, je zároveň dostatečně rozumově vyspělé nést odpovědnost (přirážku k jízdnému) v případě jízdy bez platné jízdenky (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. II. ÚS 1864/16). V posuzovaném případě se jedná o nezletilou, které bylo v době, kdy použila hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, téměř 17 let a podle názoru soudu tak byla dostatečně rozumově a volně vyspělá, aby chápala, že za jízdu hromadným dopravním prostředkem je povinna hradit stanovenou cenu i to, že pokud jízdné nezaplatí, vystavuje se v případě kontroly i tomu, že jí bude účtována stanovená přirážka k jízdnému (smluvní pokuta). 8. Po právní stránce tedy byla věc posouzena tak, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o přepravě osob, na základě níž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné (§ 2550 o.z., § 3 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu). Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb. je cestující povinen se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění (tj. po dobu jízdy ve vozidle) prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaná, která využila prostředků hromadné dopravy, nedoložila, že zaplatila řádně jízdné, a vznikla jí tak podle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. c) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., zákon o drahách, povinnost uhradit žalobkyni kromě základního jízdného i přirážku, a to ve výši dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně jakožto dopravce (§ 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaná jízdné spolu s přirážkou ve lhůtě splatnosti neuhradila, dostala se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o.z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Soud tak shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady se v souladu s § 137 o.s.ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 AT náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. 11. Aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky soud zvolil po zohlednění formulářového typu návrhu, který je nadto opakovaně soudně uplatňován (viz např. sp. zn. 21 C 58/2020, 35 C 47/2020 či 35 C 83/2020), a jehož předmětem je vymáhání nezaplacené přirážky k jízdnému. Jsou tak splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 vyhlášky. 12. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).