7 C 485/2020-15 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 64 960 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [číslo] [rok], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jej ve 13-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 900 Kč, tj. v celkové výši 51 600 Kč, z čehož jistina činila 30 000 Kč, úrok 6 000 Kč, úplata 14 700 Kč a administrativní poplatek 900 Kč. Pro případ prodlení s platbou sjednali účastníci smluvní pokutu ve výši měsíčních nákladů úvěru, tj. ve výši 1 593 Kč, za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalovaný neuhradil řádně a včas splátku splatnou 30. 11. 2013, zaplatil celkem pouze 17 600 Kč a dostal se do prodlení. Za prodlení byla žalovanému uložena smluvní pokuta ve výši 1 593 Kč (výše měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru) za každý měsíc prodlení, žalobkyně však požadovala pouze smluvní pokutu za posledních 20 kalendářních měsíců prodlení před podáním žaloby, tj. částku 31 860 Kč. Žalovaný ač byl k úhradě dlužné částky vyzván, do dnešního dne ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 7. 2013 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou částku, spolu s náklady úvěru ve výši 21 600 Kč, vrátit ve třinácti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 900 Kč. Pro případ prodlení s platbami bylo sjednáno právo žalobkyně účtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 1 593 Kč (výše měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru) za každý měsíc trvání prodlení. Žalovanému byl úvěr vyplacen bezhotovostně při podpisu úvěrové smlouvy (prokázáno smlouvou o úvěru č. [číslo] [rok]). Při podpisu smlouvy žalovaný uhradil žalobkyni číst nákladů úvěru ve výši 900 Kč odpovídající administrativnímu poplatku a dále uhradil čtyři splátky á 3 900 Kč a jednu splátku á 2 000 Kč, tj, uhradil celkem 17 600 Kč (prokázáno přehledovou tabulkou o plnění žalovaného). Z předžalobní upomínky odeslané dne 23. 7. 2020 vyplynulo, že žalovaný byl v dostatečném předstihu před podání žaloby vyzván k plnění. 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly žalovaným tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanovena jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o úvěru dle ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch.z.“). 9. Podle § 497 obch.z. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 544 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ OZ“) sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. 11. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o.z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Podle ustanovení § 3 odst. 1 o.z. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 13. Podle § ustanovení 39 o.z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Dle judikatury k občanského zákoníku z roku 1964 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V projednávané věci činila výše nákladů úvěru částku 21 600 Kč za poskytnutí jistiny 30 000 Kč, která měla být vrácena prostřednictvím 13 měsíčních splátek. Za sjednaný úrok považuje i jakékoli poplatky, které svou povahou funkci úroku plní („ odměna za poskytnutí půjčky“). Opačný výklad by se nepochybně dostal do rozporu se smyslem spotřebitelského práva, které ohledně sjednání nepřiměřené výše úroku (ceny půjčených peněz) spotřebitele chrání. Výše úroku tak činila téměř než 66 % jistiny ročně. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) se pohybovaly v červenci 2013 průměrně ve výši 13,73 % ročně. 15. Sjednané náklady úvěru byly dle soudu nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než čtyřnásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích (tzv. souhrnném poplatku) tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz). Soud proto dospěl k závěru, že úvěrová smlouva není platná a žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném vrácení jistiny, případně zaplacení úroků z prodlení nikoliv zaplacení smluveného úroku (nákladů úvěru), potažmo smluvní pokuty. 16. V projednávané věci uhradil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 17 600 Kč. S ohledem na nemravnost sjednaného úroku a tedy jeho neplatnost je nutné zaplacenou částku započíst na poskytnutou jistinu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), na které tak žalovanému zbývá uhradit částku 12 400 Kč (30 000 – 17 600). Soud tak na základě shora uvedených skutečností shledal žalobu důvodnou co do částky 12 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 31 860 Kč, sjednané jako sankce za prodlení žalovaného se splacením úvěru. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty v omezeném rozsahu dvacet měsíců zpětně od podání žaloby, tj. 20 krát 1 593 Kč, když tato částka představuje výši měsíčních nákladů úvěru. Jelikož je žalovaný v prodlení se zaplacením zbývající jistiny ve výši 12 400 Kč, přiznal soud žalobkyni také zákonný úrok z této částky (podle § 517 o.z.). Ve zbytku žalobu zamítl. 17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 36,2 %, když úspěch žalobkyně byl v poměru k úspěchu žalovaného 68,1: 31,9. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu cca 36,2 % z částky 8 171 Kč sestávající ze soudního poplatku ve výši 1 771 Kč a odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 účtované úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 2 900 Kč, počítáno z tarifní hodnoty 44 260 Kč, (příprava a převzetí věci, sepis žaloby) a z částky 600 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, tj. 2 958 Kč O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta úspěšného účastníka soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 18. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.). 19. Pokud jde o žalobkyní zaplacený soudní poplatek, podle § 6 zák. č. 549/19