7 C 96/2020-56 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou podanou dne 19. 3. 2020 domáhal zaplacení částky 53 009,15 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené dne 9. 9. 2019. Dle tvrzení žalobce se na základě předmětné smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 72 měsíčních splátkách po 386 Kč a zaplatit úroky ve výši 23 % ročně. Na žádost žalovaného se žalobce zavázal poskytovat doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu [anonymizováno]. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou dne 15. 1. 2020 ve výši 649 Kč (splátka úvěru + splátka za výkon inkasní služby ve výši 62 Kč měsíčně a [doplňková služba] ve výši 201 Kč měsíčně). Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky upomínkami zaslanými prostřednictvím České pošty dne 20. 1. 2020 a 5. 2. 2020. Vzhledem k tomu, že dlužná splátka nebyla řádně a včas uhrazena, přistoupil žalobce v souladu s čl. 5 smlouvy dne 21. 2. 2020 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 53 148,73 Kč, z toho jistina úvěru 14 595,16 Kč, zbylá část úroků 11 642,41 Kč, náklady vymáhání pohledávky 1 600 Kč, smluvní pokuta 7 297,58 Kč, zbylá část inkasní služby 4 216 Kč, zbylá část doplňkové služby [anonymizováno] 13 668 Kč a dále příslušenství (smluvní úroky za prodlení úvěru ve výši 125,18 Kč a smluvní úroky za prodlení inkasní služby ve výši 4,40 Kč) této pohledávky. Žalobce uplatňuje toliko částku ve výši 53 009,15 Kč, když neuplatňuje smluvní úroky za prodlení úvěru a smluvní úroky za prodlení inkasní služby a dále započítává na dlužnou částku úhradu žalovaným ve výši 10 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne 21. 2. 2020 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav: 4. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 9. 9. 2019 smlouvu, na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout částku 15 000 Kč, a to tak, že částka 3 000 Kč bude započtena na náklady žalobce a částka 12 000 Kč bude vyplacena žalovanému, a žalovaný se zavázala ji uhradit v 72 měsíčních splátkách spolu s úrokem 23 % ročně a splátky sjednaných doplňkových služeb – inkasní služba (72 splátek po 62 Kč) a doplňková služba [anonymizováno] (72 splátek po 201 Kč). Strany si v rámci smlouvy o doplňkových službách ujednaly smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně a náklady za upomínky v částce 300 Kč a 500 Kč (prokázáno návrhem smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, návrhem smlouvy o inkasní službě, návrhem smlouvy na zřízení Doplňkové služby [anonymizováno] včetně příloh, kopií občanského průkazu žalovaného a potvrzením o verifikační platbě). Žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného částku 12 000 Kč dle smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru (prokázáno příkazem z účtu ze dne 10. 9. 2019). Žalovaný neplatil řádně a včas, a to i přes zaslané upomínky (prokázáno upomínkami včetně podacích archů). Žalobce proto dluh zesplatnil a současně žalovaného kvalifikovaně vyzval předžalobní upomínkou (prokázáno zesplatněním úvěru, poslední předžalobní upomínkou s oznámení o převzetí právního zastoupení včetně podacího archu). 5. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné další relevantní okolnosti. Jiné důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl. 6. Podle ustanovení § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2048 NOZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle ustanovení § 2050 NOZ je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. 9. Podle ustanovení § 1968 NOZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ustanovení § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení nesmí uplatněná smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3.000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200.000 Kč. 12. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. NOZ, na základě níž žalobci vznikla povinnost poskytnout žalovanému prostředky a žalovanému vznikla povinnost tyto prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a cenami sjednaných služeb. Žalovaný tuto povinnost nesplnil řádně a včas a žalobce úvěr v souladu se smluvenými podmínkami zesplatnil ke dni 21. 2. 2020. Žalovaný tak v souladu se smlouvou dluží dosud neuhrazenou jistinu, neuhrazené úroky, paušalizované náklady na upomínání, sjednanou smluvní pokutu, která nepřevyšuje limit daný ustanovením § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neuhrazené ceny sjednaných doplňkových služeb. Protože žalovaný dluh doposud neuhradil, dostal se ode dne následujícího po splatnosti do prodlení dle § 1968 NOZ a je tudíž povinen platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl. 13. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody. 14. Podle § 1812 odst. 2 o. z., k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. 15. Podle § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 16. Pokud žalobce požadoval uhrazení smluvního úroku z prodlení za doplňkové služby (inkasní služby a doplňkové služby [anonymizováno]), tak soud žalobci nepřiznal smluvní úrok z prodlení převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť jde o ujednání, které je bez přiměřeného důvodu v neprospěch spotřebitele a k takovým ujednáním se nepřihlíží, leda se jich spotřebitel výslovně dovolá (viz § 1812 odst. 2 a 1815 o. z.). Ze smlouvy není zřejmé, z jakého důvodu se strany odchýlily od zákonem stanovené úrokové míry, přičemž tomuto ujednání nekoresponduje žádné, které by bylo v neprospěch žalobce. Soud proto uzavřel, že jde o ujednání nepřiměřené, proto je zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, přičemž neúspěch žalobce byl toliko v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 017,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 095 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 009,15 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty