11 C 145/2021-19 — Okresní soud Praha-východ

1. Tento rozsudek obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 918 Kč s příslušenstvím představující pohledávku na základě smlouvy o úvěru ze dne 10. 7. 2018. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: 4. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 10. 7. 2018 úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 9. 8. 2018 včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně vyplatil dne 10. 7. 2018 na účet [bankovní účet] po [variabilní symbol] (rodné číslo žalovaného). Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní, neboť v řízení nebylo prokázáno, ani po výzvě soudu, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr řádně splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyně, o čemž byl žalovaný obeznámen. 5. Věc byla posouzena podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „ o.z.“), na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o.z. lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. Podle § 1968 věta prvá o.z. podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2)“ Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 2) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. (odst. 3)“ 10. „ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době - rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18“. Citované rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. 11. Vzhledem k výše uvedenému soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, když shledal žalobu důvodnou jen do částky 4 000 Kč, kterou se žalovaný na žalobkyni bezdůvodně obohatil. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období od 6. 2. 2021 do zaplacení podle ve výši 8,25 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení za dobu od 10. 8. 2018 do zaplacení v zákonné výši, avšak žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu poprvé až dopisem ze dne 2. 2. 2021, který byl téhož dne odeslán, v němž mu stanovila 3 denní lhůtu k zaplacení, která uplynula dne 5. 2. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dluhu až 6. 2. 2021. V této době činila sazba zákonné úroku z prodlení 8,25 % ročně a nikoliv 9% ročně, jak požadovala žalobkyně, neboť tato vycházela z data prodlení již 10. 8. 2018, kdy byla sazba vyššíí. Žalobkyně však požadovala zákonnou výši úroku z prodlení, proto ji soud přiznal zákonnou sazbu k datu 6. 2. 2021. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal ve věci žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů ve výši 63%, tj. 938 Kč. Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Poměrná část nákladů dle úspěšnosti (63%) je z částky 1 489 Kč ve výši 938 Kč. 13. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)