11 C 201/2021-23 — Okresní soud Praha-východ

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18 192 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 8. 2020 její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] vč. dodatku ze dne 7. 9. 2020, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 16 000 Kč. Žalovaný se poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím úvěru zavázal vrátit do 18. 9. 2020. Žalovaný sjednanou částku nevrátila řádně a včas, a vznikla mu tak povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně také smluvní pokutu ve 2 192 Kč (0,1 % z dlužné jistiny denně ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 19. 9. 2020 do 3. 2. 2021). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně. 2. Podáním ze dne 25. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty v částce 2 342 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku v částce 150 Kč z důvodu nemožnosti prokázat posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Soud proto postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.). 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 19. 8. 2020 listinu nazvanou smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky v celkové výši 4 000 Kč. Dne 7. 9. 2020 podepsali listinu nazvanou smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ dodatek smlouvy“), na základě kterého žalobkyně navýšila žalovanému poskytnuté finanční prostředky na celkovou výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 18.9.2020. Pro případ, že žalovaná částku nezaplatí včas, bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a dále náhradu výdajů spojených s uplatněním pohledávky (viz smlouva o úvěru ze dne 19. 8. 2020 a 7. 9. 2020, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky smlouva o úvěru). Částku celkem ve výši 16 000 Kč předala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na účet, ze kterého byla odeslána verifikační platba (viz relevantní část výpisu z účtu [anonymizováno] potvrzující čerpání úvěru převedením na účet žalovaného, relevantní část výpisu z účtu [anonymizováno] potvrzující převedení verifikační platby žalovaným). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 29. 3. 2021 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek a dílčí smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 6. 4. 2021, na jejímž základě žalobkyně s účinností pohledávku z uvedených smluv na žalobkyni (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek, dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 4. 2021 vč. přílohy, potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky). Dopisem ze dne 14. 4. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a zároveň s tím byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu). Před podáním žaloby byl žalovaný opět vyzván k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínkou 15. 6. 2021 včetně podacího archu). 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákon o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená 15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru. 16. Zákon o spotř. úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost spotřebitele splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozi