11 C 252/2021-26 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobce domáhal zaplacení částky 58 950 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu dlužného nájemného a záloh za služby, které se žalovaná zavázala žalobci platit na základě smlouvy o nájmu bytu uzavřené na dobu určitou, a to od 17. 1. 2019 do 31. 1. 2020. Žalovaná se zavázala platit měsíční nájemné ve výši 12 500 Kč spolu se zálohami za služby ve výši 600 Kč, vždy do 20. dne měsíce předcházejícího měsíci, za který je nájemné určeno. Po skončení nájmu žalovaná byt řádně neodevzdala a nadále jej obývala bez řádného titulu až do dne 22. 6. 2020, přičemž téhož dne žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh plynoucí z neplacení nájemného a záloh za služby od 1. 2. 2020 do 22. 6. 2020 v celkové výši 58 950 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu bytu na adrese [adresa žalované], na jejímž základě se žalovaná zavázala platit žalobci předem měsíční nájemné ve výši 12 500 Kč a zálohy za služby ve výši 600 Kč, vždy nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 17. 1. 2019 do 31. 1. 2020 (prokázáno smlouvou o nájmu bytu). Žalovaná převzala od žalobce předmětný byt dne 17. 1. 2019 (prokázáno předávacím protokolem ze dne 17. 1. 2019). Žalovaná předala předmětný byt zpět žalobci až dne 22. 6. 2020, přičemž na předávacím protokolu byl uveden celkový dluh žalované ke dni 15. 6. 2020 ve výši 58 950 Kč. Předávací protokol byl podepsán účastníky (prokázáno protokolem ze dne 22. 6. 2020). Žalované byla před podáním žaloby zaslána výzva k zaplacení dlužné částky (prokázáno oznámením o převzetí právního zastoupení, výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne 29. 6. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 1. 7. 2021). 5. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož ke všem rozhodným skutečnostem došlo za jeho účinnosti. 6. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. 8. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Žalovaná s žalobcem uzavřela nájemní smlouvu na dobu určitou, kterou se zavázala platit žalobci nájemné a zálohy na služby ve sjednané výši (§ 2201 o. z.). Tím, že po skončení nájmu žalovaná pokračovala v užívání bytu dalších téměř pět měsíců, se má za to, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve (§ 2285 o. z.). Žalovaná tak má povinnost platit žalobci nájemné a zálohy na služby v celkové výši 13 100 Kč měsíčně i za období od 1. 2. 2020 do 22. 6. 2020, tj. do předání bytu. Žalovaná svůj dluh uznala co do důvodu i výše podle § 2053 o. z. prohlášením učiněným v písemné formě, z tohoto důvodu se dále uplatní vyvratitelná právní domněnka existence dluhu v rozsahu a v době uznání. Soud žalobě vyhověl rovněž ohledně úroků z prodlení, jelikož žalovaná je ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých plateb nájemného a záloh za služby v prodlení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.), přičemž úrok požadovaný žalobcem nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 006,80 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 358 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“), ve výši 3 460 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a písemný návrh ve věci samé; dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t.), dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč, tj. 2 368,80 Kč. 13. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).