19 C 376/2014-435 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že strany uzavřely innominátní smlouvu o vedení účetnictví, na základě které žalobce pro žalovaného spravoval účetnictví za roky 2010 a 2011. V rámci těchto prací se v průběhu roku 2011 ohlásila daňová kontrola a účastníci smlouvy si ujednali, že žalobce bude zastupovat žalovaného v rámci této kontroly. Na jejím základě vyšlo najevo, že výsledná daňová přiznání za rok 2009 neodpovídají vedenému účetnictví. Žalovanému by proto vlivem kaskádového efektu vznikl přeplatek na daních za rok 2011. Účastníci řízení spolu se správcem daně proto ujednali postup, na základě kterého by žalovaný doplnil svá daňová tvrzení, čímž by v důsledku došlo ke snížení daní a povinných odvodů za rok 2011. Žalovaný si proto u žalobce objednal rekonstrukci účetnictví za rok 2009. Žalobce tak požadoval zaplatit celkovou částku 87 776 Kč s příslušenstvím, kterou tvořily práce pro žalovaného uvedené na fakturách řady FVR 2014 -026 až 028, spočívající ve zhotovení daňových přiznání a příslušných odvodů, v rekonstrukci účetnictví za rok 2009 a v zastupování žalovaného u daňové kontroly. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v prodlení, požadoval žalobce též zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Popřel, že by mezi stranami byla uzavřena nějaká smlouva, když si strany neujednaly všechny její náležitosti, a to i přes skutečnost, že žalobce pro žalovaného dělal činnosti spojené s vedením účetnictví a daňovou kontrolou. Žalovaný popřel, že by si u žalobce objednal rekonstrukci účetnictví za rok 2009, takže žalobci nevzniklo právo na zaplacení žalované částky. Pokud jde o ostatní činnosti, tak žalovaný učinil za nesporné, že tyto činnosti pro žalovaného učiněny byly, jakož i to, že měly žalobcem uvedenou hodnotu. Nicméně žalovaný navrhl zamítnutí žaloby i v této části, když žalovaný na předmětné plnění uhradil celkovou částku 52 600 Kč. 3. Žalobce na jednání dne 15. 3. 2021 požádal o odročení věci s ohledem na jeho potřebu se podrobně seznámit s výpovědí znalkyně. Soud k tomuto kroku nepřistoupil, když znalkyně v podstatných rysech vypovídala v souladu se znaleckým posudkem a odročením jednání by toliko došlo k navýšení nákladů řízení. S ohledem na tento závěr soud přistoupil k závěrečným návrhům a spor rozhodl. 4. Soud ve věci vyhlásil již několik rozsudků. Poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 19 C 376/2014-91, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl. Z provedeného dokazování uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu, na základě které by se žalobce zavázal pro žalovaného vyhotovit rekonstrukci účetnictví, zastupovat žalovaného u daňové kontroly a provést zpracování daní a odvodů za rok 2011 a žalovaný by se zavázal za tyto služby uhradit žalovanou částku. Soud tak uzavřel, že žalobce přes poučení neprokázal existenci tvrzené innominátní smlouvy dle § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ ObchZ“) a dále přes poučení netvrdil dostatek rozhodných skutečností pro posouzení nároků z bezdůvodného obohacení. Citovaný rozsudek byl rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 3. 2017, č. j. 23 Cdo 4368/2016-170, zrušen a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení, a to pro porušení ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud proto uložil zdejšímu soudu doplnit dokazování o žalobcovy důkazní návrhy. 5. Soud poté, co doplnil dokazování dle pokynů dovolacího soudu, o věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 29. 5. 2017, č. j. 19 C 376/2014-191, kterým opět žalobu v plném rozsahu zamítl ze stejných důvodů jako v předcházejícím rozhodnutí. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2018, č. j. 21 Co 384/2017 – 217, dle kterého zdejší soud zatížil rozhodnutí vadou, když žalobce nekonkrétně poučil ve vztahu k otázce bezdůvodného obohacení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem zdejšího soudu v otázce prokázání existence smlouvy, avšak vzhledem k tomu, že žalobce byl nesprávně poučen dle § 118a odst. 2 o. s. ř., nezbylo odvolacímu soudu než citovaný rozsudek zrušit poté, co uvedenou vadu napravil a žalobce poučil, aby tvrdil a k těmto tvrzením navrhl důkazy, které konkrétní činnosti žalobce vykonal pro žalovaného, kdy a v jakém rozsahu. 6. V reakci na toto zrušovací usnesení rozhodl soud částečným rozsudkem ze dne 23. 8. 2018, č. j. 19 C 376/2014 – 248, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 9. 5. 2019, č. j. 19 C 376/2014 – 267, o nárocích z faktur FVR 2014 -026 a FVR 2014 -028, když v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Vyšel při tom ze skutečností, že mezi stranami nebyl spor o to, že žalobce provedl činnosti uvedené na těchto fakturách a hodnota těchto prací byla fakturována v ceně v místě a čase obvyklé. Soud tak uzavřel, že žalobce má na uhrazení těchto položek nárok, a to bez ohledu na to, zda z titulu žalobcem tvrzené smlouvy, nebo bezdůvodného obohacení. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č. j. 21 Co 162/2019 – 274, ve kterém odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce vůbec nesplnil poučení dané mu odvolacím soudem, tedy aby tvrdil a k těmto tvrzením navrhl důkazy, které konkrétní činnosti žalobce vykonal pro žalovaného, kdy a v jakém rozsahu. Uložil pak zdejšímu soudu, aby žalobci poskytl lhůtu k doplnění těchto tvrzení a poté opětovně rozhodl. 7. Soud prvého stupně vázán právním názorem soudu odvolacího poskytl žalobci uvedenou lhůtu a poté opětovně projednal žalobu a dospěl k následujícím skutečnostem. 8. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce v průběhu roku 2010 převzal pro žalovaného a pro společnost [právnická osoba], ve které žalovaný figuruje v pozici jednatele, vedení účetnictví. Žalobce převzal účetnictví za situace, kdy se daňová evidence za rok 2009 neshodovala se skutečností (prokázáno e-mailem [celé jméno svědkyně]). Žalobce oběma subjektům toto vedení účetnictví fakturoval v částce 35 Kč za účetní položku a v částce 150 – 200 Kč za položku mezd a oba subjekty tyto faktury průběžně platily (prokázáno jednotlivými fakturami a doklady o zaplacení). V průběhu roku 2011 se přihlásila daňová kontrola a účastníci se dohodli, že žalobce bude žalovaného zastupovat před touto kontrolou (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků a protokoly o daňové kontrole). Koncem roku pak žalovaný přerušil své podnikání (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků). Po provedení daňové kontroly nebyly shledány žádné závažnější nedostatky (prokázáno Protokolem ze dne 17. 4. 2012 ve spojení se znaleckým posudkem). 9. V návaznosti na tyto události došlo k ukončení spolupráce (shodné tvrzení účastníků). Žalobce vyzval žalovaného k uzavření písemné smlouvy, zaslal žalovanému vyúčtování a plánoval ukončení spolupráce. Žalovaný odmítl předmětné vyúčtování a naopak požadoval vrácení primárních dokladů (prokázáno mailovou komunikací účastníků). Ty poté žalobce v důsledku soudního sporu žalovanému vydal dne 4. 6. 2014 (prokázáno shodným tvrzením účastníků, rozsudkem zdejšího soudu a Krajského soudu v Praze ve věci sp. zn. 7 C 214/2012), a to spolu se šanony označenými jako rekonstrukce účetnictví roku 2009 (prokázáno předávacím protokolem). Touto rekonstrukcí pak byla neúplná daňová evidence (prokázáno touto evidencí ve spojení se znaleckým posudkem a výpovědí znalce). 10. Dne 21. 4. 2014 žalobce vystavil fakturu č. FVR 2014 -026 na doúčtování účetnictví za rok 2011 (žalovaný měl v tomto bodě přeplatek), daňová přiznání a odvody za rok 2011 a přefakturování poštovného. Faktura zněla na částku 664 Kč. Stejného dne žalobce vystavil fakturu č. FVR 2014 -028 na zastupování žalovaného u daňové kontroly na částku 11 011 Kč. Obě faktury byly splatné dne 10. 5. 2014 (prokázáno těmito fakturami). 11. Dne 21. 4. 2014 žalobce vystavil fakturu č. FVR 2014 -027 na objednanou rekonstrukci účetnictví za rok 2009 za 3039 dokladů po 35 Kč v celkové výši 106 365 Kč, přičemž od této částky odečetl plnění 52 600 Kč, které žalovaný uhradil dne 6. 4., 13. 4. a 25. 4. 2012. Faktura byla splatná dne 10. 5. 2014 (prokázáno touto fakturou). Strany poté shodně prohlásily, že uvedené platby od žalovaného proběhly. 12. Podle § 3028 odst. 1 o. z., tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 13. Podle § 261 odst. 1 ObchZ, tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. 14. Podle § 269 odst. 2 ObchZ, účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostat