3 C 272/2018-322 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] vůči původnímu žalovanému [celé jméno původního účastníka], narozenému [datum], domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaného na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen předmětný pozemek). Žalobu odůvodnila tím, že rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl nahrazen projev vůle žalobkyně uzavřít s žalovaným v rozsudku blíže specifikovanou smlouvu o převodu předmětného pozemku. Na základě rozhodnutí soudu byl následně proveden vklad vlastnického práva žalovaného k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí. Žalobkyně podala ve věci dovolání, které je u Nejvyššího soudu ČR vedeno pod sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud však v mezidobí rozhodl v jiné věci týchž účastníků, které spočívala na totožné právní otázce, a v daném případě byly oba rozsudky zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení z důvodu chybného způsobu ocenění původně vydaných náhradních pozemků. Rozsudky ve věci týkající se předmětného pozemku však trpí stejnou vadou a lze očekávat, že i tyto budou následně Nejvyšším soudem zrušeny. V pozdějším vyjádření žalobkyně poukázala na to, že tato situace již nastala, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací], byly oba rozsudky ve věci vydání předmětného pozemku zrušeny a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení, čímž původní žalovaný pozbyl právní titul k vlastnictví pozemku. Zároveň však bylo zjištěno, že původní žalovaný již dne [datum] uzavřel kupní smlouvu s [celé jméno žalovaného], kterou převedl vlastnické právo k předmětnému pozemku, s účinky zápisu ke dni [datum] (zápis byl proveden dne [datum]). 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zdejší soud rozhodl o procesním nástupnictví s tím, že na místo původního žalovaného vstoupil žalovaný [celé jméno žalovaného]. 3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedl, že s původním žalovaným, panem [celé jméno původního účastníka] st., uzavřel dne [datum] kupní smlouvu na předmětný pozemek a řádně uhradil kupní cenu. K datu koupě byl [celé jméno původního účastníka] st. jako vlastník předmětného pozemku zapsán v katastru nemovitostí, a žalovaný tedy uzavřel smlouvu s oprávněným vlastníkem. I kdyby nebyl stav zapsaný v katastru ke dni uzavření kupní smlouvy v souladu se skutečným právním stavem, nemůže to jít k tíži žalovaného, který nabyl věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné dle zapsaného stavu. Žalovaný zachoval potřebnou míru opatrnosti a neměl jakýkoli důvod pochybovat, že by zapsaný stav nebyl v souladu se skutečným stavem. Skutečnost, že rozsudek, na základě kterého byl původně předmětný pozemek panu [celé jméno původního účastníka] st. vydán, byl následně zrušen dovolacím soudem, neznamená, že by tím mohly být dotčeny právní vztahy žalovaného, který v daném řízení nebyl účastníkem, a nemá za následek neplatnost kupní smlouvy. Žalovaný proto navrhl žalobu zamítnout. 4. Žalobkyně v následném vyjádření uvedla, že podle jejího názoru je kupní smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy, neboť kupní cena předmětného pozemku byla v této smlouvě sjednána na částku 375.570 Kč, zatímco znaleckým posudkem [celé jméno znalce], který si nechala žalobkyně zpracovat, byla obvyklá cena předmětného pozemku stanovena částkou 18.800.000 Kč, pozemek byl tedy prodán za kupní cenu cca 50krát nižší, než je cena znalecky zjištěná. Poukázala na to, že [celé jméno původního účastníka] st. coby fyzická nepodnikající osoba nemusel mít přehled o obvyklé ceně pozemku v okamžiku jeho prodeje žalovanému, a žalovaný, který je osobou znalou prostředí nemovitostí, mohl nedostatku jeho znalostí zneužít za účelem zisku cenných pozemků, které může přeprodat např. developerským společnostem. Sjednání nižší ceny mohlo mít dle žalobkyně za následek rovněž obcházení daňových předpisů, což by kupní smlouvu činilo absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Z těchto důvodů má žalobkyně za to, že žalovanému nesvědčí právní ochrana třetí osoby ve smyslu § 243g odst. 2 občanského soudního řádu, neboť postavení třetích osob je chráněno jen tehdy, jestliže jejich práva a povinnosti vznikly platně. Dále poukázala na možnost obcházení restitučních předpisů, neboť žalovaný od pana [celé jméno původního účastníka] st. koupil vícero pozemků, které pan [celé jméno původního účastníka] získal v rámci restitučních sporů, a ohledně kterých byly následně rozsudky dovolacím soudem zrušeny, přičemž v předmětném případě došlo k uzavření kupní smlouvy mezi žalovaným a panem [celé jméno původního účastníka] krátce poté, co byl zástupci pana [celé jméno původního účastníka] doručen první zrušující rozsudek Nejvyššího soudu v obdobné věci. Žalobkyně následně doplnila, že má za to, že ke dni podpisu smlouvy nebyl ani prodávající [celé jméno původního účastníka] st. v dobré víře ve vlastnictví předmětného pozemku a soulad zapsaného stavu se stavem skutečným, právě na základě vědomosti o obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byly zrušeny rozsudky, jimiž byly panu [celé jméno původního účastníka] dříve vydány náhradní pozemky v [obec] v k.ú. [část obce], z důvodu chybného ocenění pozemků, a který nabyl právní moci [datum], tedy dva týdny před uzavřením kupní smlouvy ohledně předmětného pozemku. Pan [celé jméno původního účastníka] st. tak podle žalobkyně nejpozději ke dni doručení tohoto rozsudku věděl, že i předmětný pozemek byl do jeho vlastnictví vydán v rozporu se zákonem, neboť rozsudky v předmětné věci byly postaveny na totožné vadě, přesto přistoupil k uzavření kupní smlouvy. V dobré víře nebyl ani žalovaný jako kupující, neboť jak již dříve žalobkyně uvedla, mohl jako osoba se zkušeností z oblasti realit zneužít nedostatku znalostí prodávajícího pana [celé jméno původního účastníka], který se realitní činnosti nikdy nevěnoval a v době uzavření smlouvy byl již v pokročilém věku se zhoršeným zdravotním stavem. Z časových souvislostí se pak žalobkyni jeví, že žalovaný zneužil zdánlivě tísnivé situace pana [celé jméno původního účastníka], který se zřejmě snažil urychleně prodat předmětný pozemek před tím, než bude vlastnictví v důsledku zrušených rozsudků opět převedeno na žalobkyni. [obec] předmětného pozemku přitom není nahodilým jednáním mezi žalovaným a panem [celé jméno původního účastníka], došlo mezi nimi k převodu několika dalších pozemků v [obec] v [část obce], [část obce] a [část obce], rovněž panu [celé jméno původního účastníka] vydaných na základě vadných rozsudků obecných soudů a rovněž za velmi nízkou kupní cenu, mnohokrát nižší, než cenu obvyklou. 5. Žalovaný v návaznosti na to ve svém vyjádření doplnil, že dle jeho názoru kupní cena předmětného pozemku, sjednaná ve smlouvě, řádově odpovídala cenám, které za předmětný pozemek nabízí v současné době jiné subjekty. I kdyby však kupní cena byla skutečně shledána nízkou, nezpůsobovalo by to neplatnost předmětné kupní smlouvy, neboť k tomu by současně musely být přítomny další okolnosti, v jejichž důsledku by se právní jednání příčilo dobrým mravům, takové okolnosti ale v daném případě nenastaly. Za takovou okolnost nelze považovat věk pana [celé jméno původního účastníka], který byl až do své smrti ve velmi dobrém duševním stavu, a stejně tak není možné tvrdit, že měl nedostatek znalostí, neboť se jako významný restituent v oblasti trhu s realitami pohyboval dlouhou dobu. Žalovaný rovněž řádně a včas v zákonné výši, určené na základě znaleckého posudku, zaplatil daň za nabytí nemovitosti, tato otázka však nemá na platnost předmětné smlouvy žádný vliv. Rovněž jako irelevantní odmítl tvrzení, že by nebyl v dobré víře v důsledku vědomosti o průběhu řízení, týkajících se zcela jiných pozemků, když byl pan [celé jméno původního účastníka] ke dni převodu v katastru nemovitostí zapsaným vlastníkem a žalovaný jednal s důvěrou v zapsaný stav, a poukázal na to, že otázka dobré víry převodce je zcela nerozhodná, neboť občanský zákoník vyžaduje pouze dobrou víru nabyvatele. 6. Soud v dané věci při nařízeném jednání provedl dokazování a dospěl na jeho základě k následujícím skutkovým zjištěním. 7. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl nahrazen projev vůle žalobkyně uzavřít s původním žalovaným [celé jméno původního účastníka] st. v rozsudku blíže specifikovanou smlouvu o převodu předmětného pozemku za účelem uspokojení nároku původního žalovaného na bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu podle zákona o půdě. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl rozsudek zdejšího soudu potvrzen. 8. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací], byly oba rozsudky ve věci bezúplatného převodu předmětného p