3 C 498/2018-501 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali vůči žalovaným vyklizení nemovitých věcí uvedených ve výroku tohoto rozsudku, eventuálně náhrady ve výši 100 000 Kč pro případ, že by nemovitosti nebyly vydány, dále náhrady za ušlé plody a užitky a náhrady škody za snížení hodnoty těchto nemovitostí v době od 1. 1. 1951 do současnosti ve výši 10 000 Kč u prvního žalovaného, resp. 100 000 Kč u ostatních žalovaných a žalobkyně a) též určení vlastnického práva k těmto nemovitým věcem, přičemž uvedla, že tento nárok uplatňuje pouze subsidiárně s ohledem na požadavky katastrálního zákona pro zápis vlastnictví do katastru nemovitostí, jehož lze dosáhnout pouze na základě žaloby na určení vlastnictví. Naléhavý právní zájem shledává v zabránění mimořádnému vydržení předmětných pozemků ze strany žalovaných. Žalobkyně a) je nadací sui generis založenou podle , Anonymizováno, práva, jedná se o zvláštní vázaný majetkový fond, jehož správa a především použití jsou vyhrazeny výlučně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a z tohoto titulu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobkyně a) tak mimo jiné zajišťuje výkon , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (žalobce b)) tím, že hradí veškeré náklady s výkonem této funkce spojené, protože tyto nejsou hrazeny ze státních daňových příjmů. Žalobce b) je , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , který drží svým jménem práva k veškerým výnosům, plodům a užitkům z veškerého , Anonymizováno, majetku a je oprávněn uplatňovat veškeré nároky vážící se k tomuto majetku (tedy i k majetku žalobkyně a)) vlastním jménem. Kdokoli tedy zadržuje takové výnosy, plody a užitky může být žalován na ukončení tohoto protiprávního stavu rovněž , Anonymizováno, , Anonymizováno, – žalobcem b). V žalobních důvodech žalobci uvedli, že původním vlastníkem sporných nemovitých věcí byl , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , otec žalobce b), který je nabyl na základě odevzdací listiny bývalého Krajského soudu civilního v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a odevzdací listiny bývalého Krajského soudu civilního v Praze ze dne , datum, , č.j. , právnická osoba, /, Anonymizováno, )/, Anonymizováno, . Další sporné nemovitosti pak , jméno FO, . nabyl po roce , Anonymizováno, prostřednictvím koupě nebo směny. Všeobecným právním nástupcem , jméno FO, . je žalobkyně a), když v rámci dědického řízení po , jméno FO, . vedeného před , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byla žalobkyně a) rozhodnutím uvedeného soudu ze dne , datum, potvrzena jako univerzální dědic , jméno FO, . Československý stát se však v roce 1945 chopil držby sporných nemovitostí na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (dále také jen „dekret“), přestože , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, nebyl , Anonymizováno, , nýbrž , Anonymizováno, národnosti, a pravidla o konfiskaci majetku podle dekretu se něj již z tohoto důvodu nevztahovala. Žalobci mají za to, že z žádného dokumentu obsaženého ve spisu nevyplývá, že bylo o konfiskaci rozhodnuto nebo že ke konfiskaci došlo. Pokud se odkazuje na prostou kopii listiny, dle které měl být v roce , adresa, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, konfiskován blíže nespecifikovaný majetek ležící v historických zemích , právnická osoba, , žalobci uvádějí, že sporné nemovitosti nemohly být konfiskovány vzhledem k jurisdikční a exekuční imunitě , Anonymizováno, , Anonymizováno, , které měla absolutní povahu, a že konfiskační akty jsou nicotné. Žalobci zpochybnili samu existenci bývalého Okresního národního výboru v Olomouci, který vyhláškami ze dne , datum, rozhodl, že právní předchůdce žalobců je osobou německé národnosti ve smyslu dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. V době vydání uvedené listiny orgán tam uvedený - Okresní národní výbor v Olomouci - ani neexistoval, neboť jediným existujícím politickým okresem dle tehdejších právních předpisů byl okres Olomouc-venkov. Pokud by se mělo jednat pouze o chybné označení právního orgánu, pak toto vedlo dle tehdejších předpisů k nicotnosti správního aktu. Nadto Okresní národní výbor, i kdyby existoval, neměl pravomoc vydat správní akt ve vztahu k příslušným nemovitostem, neboť tyto se nacházely mimo hranice jeho územního obvodu. Pokud úřední jednání přesahovalo obvod jednoho okresního úřadu, prováděl jej v souladu s čl. 9 zákona č. 125/1927 Sb. zemský úřad, pokud přesahovalo obvod jednoho zemského úřadu, provádělo jej ministerstvo. Majetek , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, se nacházel na území 3 zemí, záležitost jednoznačně přesahovala území jedné země, a mělo se jí tak zabývat příslušné ministerstvo. Nejvyšší správní soud, který tehdy konfiskační správní akt přezkoumával, rozhodl pod vlivem tehdejšího totalitního komunistického režimu. Odkaz na § 7 vládního nařízení č. 8/1928 Sb. je dle žalobců nepřípadný, neboť tam jde o tradiční princip úpravy místní příslušnosti, o kterou se zde nejedná. Okresní národní výbory byly navíc správními orgány bez širší politické legitimity a bez příslušných úředních, právních a odborných znalostí, a bylo tak dle žalobců nemyslitelné, aby posuzovaly tak výjimečně složité případy, a to i s ohledem na jejich citlivost a možné následky v zahraničně-právní, bezpečností či vojenské oblasti. , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, byl nadto chráněn imunitou , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve smyslu mezinárodního práva, která zásah do majetkových práv , Anonymizováno, , Anonymizováno, vylučuje. Dále uvedli, že na , Anonymizováno, , jméno FO, . se vztahovala jurisdikční i exekuční imunita, i kdyby byla konfiskační rozhodnutí platně vydána, nemohla být vykonána. Konfiskace ze strany státu je veřejnoprávním aktem, v takovém případě je tvrzení žalovaných, že imunita , Anonymizováno, , Anonymizováno, nechrání vlastníka před aplikací soukromoprávních předpisů upravujících nabývání a zcizování majetku, bezpředmětné. Imunita , Anonymizováno, , Anonymizováno, je absolutní a vztahuje se i na soukromý majetek, bez ohledu na to, zda , Anonymizováno, cizího státu jedná při výkonu veřejné moci nebo jako soukromá osoba. Jurisdikční i exekuční imunita je chápána jako nedostatek pravomoci orgánu státu ve vztahu k cizímu státu a , Anonymizováno, cizího státu, rozhodnutí orgánem s nedostatkem pravomoci přitom vede k nicotnosti správního aktu. Podle názoru žalobců aplikují státní orgány České republiky v roce 2021 konfiskační opatření tím, že po prosté faktické ztrátě držby v roce 1945 poskytují právní účinky konfiskace nulitnímu aktu z minulosti, který je založen na etnické a rasové kvalifikaci hlavy evropského státu, která do působnosti dekretů nespadala. Dekrety byly zaměřeny na Němce jako osoby přidružené k Třetí říši a dnes je nelze použít diskriminačním způsobem. Pokud soud neprovede přezkum konfiskačních aktů, odmítne se tím zabývat sporem v plném rozsahu, což dle žalobců představuje odepření spravedlnosti a přístupu k soudu, tedy zásah do práva na spravedlivý proces. Judikaturu je dle žalobců soud povinen používat v souladu s procesními zárukami, které se na řízení před soudem vztahují v době, kdy řízení probíhá, a to včetně záruk dle Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Judikatura soudům podle názoru žalobců nebrání přezkoumávat správní akty o konfiskaci, smysl citované judikatury je zabránit soudům v nahrazování správních aktů o konfiskaci, které nebyly přijaty, vlastním rozhodnutím. Soudy v občanskoprávním řízení mají proto pravomoc přezkoumávat správní akty, včetně aktů o konfiskaci, a to nejen ve vztahu k jejich nicotnosti, ale i zákonnosti či vadám včetně procesních. V této souvislosti odkazovali na rozsudek Nejvyššího soudu R II 172/46 a na znění § 135 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), podle kterého soud z rozhodnutí správního orgánu o předběžné otázce pouze „vychází", ale není jím „vázán". Soud je tedy dle žalobců povinen konfiskační správní akt věcně přezkoumat, zejména když žalobci doložili, že jejich právní předchůdce byl , Anonymizováno, národnosti. Poukázali také na to, že označení právního předchůdce žalobců za osobu německé národnosti není výrokem rozhodnutí ve formálním smyslu, otázka národnosti byla pouze otázkou předběžnou. Dodali, že žádný správní orgán neměl pravomoc přiřk