34 C 345/2020-16 — Okresní soud Praha-východ

Manželka se domáhala rozvodu manželství účastníků s tím, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, jeho obnovení nelze očekávat, jedná se již toliko o formální svazek. Manžel s rozvodem souhlasil, uvedl, že ve společné domácnosti nežijí již 18 měsíců. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. Děti narozené v průběhu manželství již nabyly zletilosti. Manželé shodně prohlásili, že své manželství považují za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a vyloučili možnost jeho obnovy. Manželé se shodli na tom, že příčinou rozvratu byly rozdílné povahy účastníků, jejich zájmů, které se časem projevily. Cesty manželů se postupně rozešly. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 tohoto ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být rozvedeno, pokud by byl rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody a b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Kvalifikovanost rozvratu manželství je dána nejen jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště; společné žití manželů je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí i problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. Z vyjádření obou manželů vyplývá, že své manželství považují za již jen formální svazek. Jako příčinu rozvratu manželství shodně označili rozdílné povahy a zájmy. Oba manželé deklarovali, že v manželství setrvat nechtějí, manželství mají za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nevidí možnost obnovy manželského soužití. Vzhledem k uvedenému soud návrhu na rozvod manželství vyhověl (výrok I). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) (výrok II). Toto rozhodnutí obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“) zkrácené odůvodnění.