34 C 346/2020-24 — Okresní soud Praha-východ

Manžel se domáhal rozvodu manželství s tím, že mezi účastníky existují dlouhodobé neshody v oblasti společného soužití, vedení rodinného života a finančního hospodaření, které postupně vedly k úplnému citovému odcizení. Manželka s rozvodem souhlasila. Uvedla, že problémy začaly v roce 2014 po narození dcery, která měla problémy s příjmem potravy, s čímž byl spojený i pomalý vývoj a neprospívání. Dcera potřebovala pravidelný režim a zvýšenou péči, manžel se k tomu stavěl nezodpovědně. V září 2018 si našel přítelkyni a v lednu 2019 odešel ze společné domácnosti. Jako příčinu rozvratu manželství označila milenku manžela a jeho následné nemorální chování vůči ní a dceři. Z provedeného dokazování soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] (oddací list). Z manželství se v roce 2014 narodila dcera [jméno] [jméno] (rodný list), o úpravě poměrů k nezletilé pro dobu po rozvodu manželství rozhodl Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve znění usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (předmětná rozhodnutí). Z výslechu manžela soud zjistil, že manželství bylo do narození dcery standardní, pohodové, s manželkou měli podobné názory. Po narození dcery se situace změnila, manželka začala být úzkostlivá, k manželovi velmi kritická, začali se odcizovat v názorech i jako partneři. Dcera trpěla stresovým prostředím. Manžel vyhledal psychoterapeuta, neboť si začal uvědomovat, že manželství již nefunguje. Manželé také absolvovali párovou terapii, vztah však již byl rozvrácen, terapie byla neúspěšná – tím pro manžela vztah skončil (počátek roku 2018), s manželkou probíral možnost rozvodu (jaro 2018), domluvili se, že počkají po létě, na konci roku 2018 navázal známost. Z výslechu manželky soud zjistil, že dcera od narození neprospívala, nechtěla jíst, chování manžela měla za neadekvátní s ohledem na zdravotní stav dcery, z toho pramenily hádky, týkaly se hlavně dcery. Měla za to, že se situace časem zlepší. Absolvovali párovou terapii, nic se však nezměnilo, manžel se choval stejně. Manžel zmínil na počátku roku 2018 možnost rozvodu, manželka doufala, že se manželství ještě podaří zachránit. Poté však manžel navázal novou známost, tím to definitivně skončilo. Mezi manžely nebylo sporu o tom, že dcera měla problém s hmotností, neprospívala, byla hospitalizována. V rámci opatrovnického řízení (sp. zn. [spisová značka]) manželka uvedla, že s manželem nejsou jednotní v přístupu k problematice nezletilé a„ dá se říci, že nás to i rozvedlo“. Další navrhovaný důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť směřovaly k tvrzením, která mezi účastníky nebyla sporná. <i>Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.</i> Podle § 755 odst. 2 o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. <i>Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.</i> Kvalifikovanost rozvratu manželství je dána nejen jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště; společné žití manželů je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí i problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. Pokud jde o příčinu rozvratu manželství, soud uvádí, že rozvod zpravidla jedinou příčinu nemá. V projednávané věci vycházel zejména z výpovědí obou manželů, z nichž vyplynulo, že problémy v manželství byly dlouhodobé, již od roku 2014 se začali rozcházet jejich pohledy na výchovu dcery a přístupu k ní, manželé se začali vzájemně citově odcizovat, což se v čase stupňovalo. Manželství procházelo vážnou krizí, kterou nevyřešila ani párová terapie. Definitivní rozvrat manželství pak bezpochyby dovršilo navázání nového partnerského vztahu manžela. Vzhledem k tomu, že byly splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství, soud manželství rozvedl (výrok I). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (výrok II). Jelikož při vyhlášení rozsudku došlo ke zřejmé nesprávnosti týkající se data uzavření manželství, soud tuto nesprávnost v souladu s § 164 o. s. ř. v písemném vyhotovení rozsudku opravil.