35 C 244/2021-43 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal po žalovaném předmětné částky 2 žalobami s tím, že dne 18. 12. 2018 předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli 2 smlouvy o úvěru. 2. Prvou smlouvou o úvěru zřídil věřitel žalovanému úvěr [číslo] ve výši 64 990 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 46 měsíčních splátkách po 2 270 Kč s úrokem 25,22 % ročně. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal žalobci uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % ročně náklady vymáhání 600 Kč, poplatek za upomínku 100 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný tak ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 50 617,65 Kč, pojistné 214 Kč, poplatky 800 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ke dni 30. 9. 2020 ve výši 5 421,42 Kč. 3. V rámci druhé smlouvy uzavřely strany revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč, na základě kterého byla žalovanému celkově poskytnuta částka 11 939,10 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem 23,76 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal žalobci uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % ročně náklady vymáhání 600 Kč, poplatek za upomínku 100 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný tak ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 9 616,37 Kč, pojistné 89,85 Kč, smluvní pokutu 45,63 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ke dni 30. 9. 2020 ve výši 398,03 Kč. 4. Svou aktivní legitimaci žalobce odvozoval od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2020. 5. Žalobce uplatnil každou z uvedených smluv samostatnou žalobou, a to žalobou ze dne 8. 2. 2021, kterou soud vedl pod sp. zn. 35 C 317/2021, a ze dne 8. 2. 2021, kterou soud vedl pod sp. zn. 35 C 244/2021. 6. Soud usnesením ze dne 3. 8. 2021, č. j. 35 C 244/2021-30, obě řízení spojil ke společnému projednání. 7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 18. 12. 2018 předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli 2 smlouvy o úvěru (prokázáno smlouvou o úvěru včetně obchodních podmínek k jednotlivým smlouvám). 9. Prvou smlouvou o úvěru zřídil věřitel žalovanému úvěr [číslo] ve výši 64 990 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 46 měsíčních splátkách po 2 270 Kč s úrokem 25,22 % ročně. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal žalobci uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % ročně náklady vymáhání 600 Kč, poplatek za upomínku 100 Kč a zákonný úrok z prodlení (prokázáno smlouvou včetně podmínek a přehledem). Žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil částku 34 250 Kč (prokázáno přehledem). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil, byl celý dluh zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení splatných splátek, jistiny a nákladů s vymáháním pohledávky v celkové výši 57 054 Kč (prokázáno odstoupením od smlouvy). 10. V rámci druhé smlouvy uzavřely strany revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč, na základě kterého byla žalovanému celkově poskytnuta částka 11 939,10 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem 23,76 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal žalobci uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % ročně náklady vymáhání 600 Kč, poplatek za upomínku 100 Kč a zákonný úrok z prodlení (prokázáno předmětnou smlouvou včetně podmínek a přehledem). Žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil částku 4 401 Kč (prokázáno přehledem). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil, byl celý dluh zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení splatných splátek, jistiny a smluvní pokuty v celkové výši 10 150 Kč (prokázáno odstoupením od smlouvy). 11. Svou aktivní legitimaci žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2020, včetně oznámení a potvrzení o zaplacení úplaty. 12. Přes výzvu žalovaný na uvedené žaloby ničeho dalšího neuhradil (prokázáno předžalobními výzvami). 13. Soud nárok žalobce posoudil tak, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 18. 12. 2018 dvě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce (jeho předchůdce) zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 14. Předchůdce žalobce vycházel při zkoumání schopnosti žalovaného dluh splnit z údajů žalovaným sdělených, které si ověřil u zaměstnavatele. Tyto údaje porovnal se statistickými modely. Vycházel ze skutečnosti, že žalovaný má příjem ve výši 22 265 Kč měsíčně, celkové měsíční příjmy domácnosti činí 42 265 Kč, výdaje domácnosti pak činily 28 000 Kč měsíčně (prokázáno návrhem smlouvy). Žalovaný nebyl v registrech SOLUS, NRKI a BRKI (prokázáno otisky těchto záznamů). K dotazu soudu žalobce uvedl, že vycházel toliko z těchto údajů. 15. Soud již z těchto skutečností dovodil, že předchůdce žalobce nezkoumal schopnost žalovaného dluh řádně hradit, když vycházel z těchto údajů. Původní věřitel se spokojil s tvrzením žalovaného, že celkový příjem domácnosti činí měsíčně částku 42 265 Kč, aniž by si ověřoval přítomnost dalšího příjmu v domácnosti. Soud konstatuje, že takový postup není v principu nezákonný, pokud však žalovaný má dostatečný první příjem k poskytnutí odložené platby. Vzhledem k tomu, že příjem žalovaného nepostačoval ani k pokrytí výdajů domácnosti, nelze tento závěr učinit. Předchůdce žalobce tak neprověřením těchto údajů porušil ustanovení § 84 – 89 zákona, čímž způsobil, že předmětná smlouva je neplatná, a to neplatná absolutně. 16. Soud proto žalobci jako nástupci původního věřitele přiznal dle § 2991 a násl. o. z. nároky z bezdůvodného obohacení, tedy prostředky, které byly žalovanému poskytnuty ponížené o již vrácené částky (kterou je z logiky věci třeba započíst na jistiny). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, přiznal soud žalobci též úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to pouze z doposud nesplacené jistiny ode dne 11. 7. 2020. 17. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 o. s. ř. 18. Soud pak zamítl neplatně sjednané úroky a poplatky a dále jistinu v rozsahu, ve kterém již byla žalovaným zaplacena. Vzhledem k tomu, že žalobci na tyto prostředky nevznikl nárok, soud zamítl též úrok z prodlení dle § 1970 o. z., neboť v tomto rozsahu žalobci na něj nárok nevznikl (žalovaný nebyl v prodlení). 19. Jen pro úplnost soud uvádí, že z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. 20. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci měli oba účastníci přibližně stejný, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.