35 C 247/2021-74 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že žalovaná a věřitel (společnost [právnická osoba]) uzavřeli dne 31. 7. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 18 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem 23,72 % ročně kapitalizovaným částkou 2 520 Kč, poplatkem za administrativní činnost 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 7 200 Kč v 58 týdenních splátkách po 540 Kč. Žalovaná toliko zaplatila částku 10 080 Kč. Na základě fúze sloučením byla předmětná pohledávka postoupena na předchůdce žalobce, který ji postoupil na žalobce smlouvou ze dne 6. 12. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaná a věřitel uzavřeli dne 31. 7. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 18 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem 2 520 Kč, poplatkem za administrativní činnost 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 7 200 Kč v 58 týdenních splátkách po 540 Kč (prokázáno smlouvou). Žalovaná toliko zaplatila částku 10 080 Kč a přes výzvy ničeho dalšího neuhradila (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem). Na základě fúze sloučením byla předmětná pohledávka postoupena na předchůdce žalobce, který ji postoupil na žalobce smlouvou ze dne 6. 12. 2019 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky včetně příloh a oznámení o postoupení pohledávky). 4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 9 zákona zabýval tím, zda žalobce (jeho předchůdce) zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 5. Původní věřitel vycházel ze zákaznické karty, kde žalovaná uvedla, že žije sama se 3 nezletilými dětmi (nejmladšímu byl 1 rok). Je na mateřské dovolené a pobírá pěstounský příspěvek. Příjmy tak dosahují částky 24 694 Kč. Její výdaje na druhé straně představují částku 19 940 Kč, z čehož částka 1 440 Kč připadá na splátky na jiné zápůjčky. Použitelný příjem tak činí toliko 4 754 Kč (prokázáno zákaznickou kartou). 6. Soud tak konstatuje, že žalovaná po poskytnutí zápůjčky by musela hospodařit s rezervou asi 2 600 Kč na měsíc (tedy méně než je existenční minimum na 1 osobu), přičemž žalovaná by měla podstatně sníženu možnost si přivydělat jakékoliv další prostředky (stará se o velmi malé dítě). Schopnost dlužníka dluh splnit při tom nemůže být vnímána pouze jednoduchým matematickým propočtem představujícím rozdíl mezi příjmy a výdaji, ale je třeba jej vnímat i jako schopnost saturovat běžné mimořádné výdaje (nové oblečení dětí, náhrada rozbitého vybavení apod.). Pokud však žalovaná měla vyjít s částkou nižší než je existenční minimum při zajišťování potřeb 4 lidí, tak by se dostala do problematické situace spojené s vysokou mírou rizika, že takováto mimořádná situace nastane. Je nepochybné, že některé platby je možné odložit, avšak takovéto odkládání spotřeby není možné činit dlouhodobě. Pokud žalovaná měla tyto prostředky splácet po dobu delší než rok, jednalo se již o vysoce rizikovou situaci. Soud tak uzavřel, že z hlediska schopnosti žalované dluh splnit byla její situace natolik riziková, že ji nebylo možno vyhodnotit jako schopnou dluh uhradit. Soud tak uzavřel, že věřitel nesplnil svoji povinnost danou § 9 zákona, čímž způsobil, že smlouva byla absolutně neplatná. 7. Soud za této situace posoudil vztah účastníků jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z., přičemž žalobci jako nástupci původního věřitele přiznal poskytnutou jistinu poníženou o již zaplacené plnění v částce 10 080 Kč, neboť to je nutné započíst na jediný existující dluh. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla s touto platbou v prodlení, přiznal soud žalobci z tohoto rozdílu též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 8. Soud pak zamítl žalobu, pokud jde o již vrácenou jistinu včetně úroků z prodlení a neplatně sjednané úroky a poplatky. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci měli oba účastníci přibližně stejný, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.