35 C 344/2021-14 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 3. 12. 2017 uzavřel jeho předchůdce (společnost [právnická osoba]) s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalobci poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal předmětnou zápůjčku spolu s úrokem 29 % ročně kapitalizovaným částkou 3 296 Kč, poplatkem za zpracování 2 920 Kč a poplatkem za komfortní splácení 3 717 Kč vrátit v 24 měsíčních splátkách po 831 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku smlouvou ze dne 18. 12. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 3. 12. 2017 uzavřel předchůdce žalobce s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal předmětnou zápůjčku spolu s úrokem 3 296 Kč, poplatkem za zpracování 2 920 Kč a poplatkem za komfortní splácení 3 717 Kč vrátit v 24 měsíčních splátkách po 831 Kč (prokázáno rámcovou smlouvou, předmětnou smlouvou o zápůjčce včetně obchodních podmínek a produktových podmínek, sazebníku a výpisy z účtů). Žalovaný řádně nesplácel, takže dluh se stal dne 29. 5. 2018 splatným (prokázáno smlouvou) a předchůdce žalobce smluvně postoupil pohledávku na žalobce dne 18. 12. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky včetně příloh a oznámením o postoupení pohledávky). Žalovaný přes výzvu ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou). 5. Soud posoudil vztah účastníků jako vztah ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., který je limitován zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 6. Soud se nejprve zabýval tím, zda věřitel řádně zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, když nesplnění této povinnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce (viz § 84 – 89 zákona a rozsudek Evropského soudního dvora č. C -679/18, ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK). 7. Soud při zkoumání schopnosti žalovaného dluh splnit vyšel z žalobcových tvrzení a jím předložených důkazů. Jeho předchůdce vycházel při zkoumání schopnosti žalovaného dluh splnit z údajů, které mu byly žalovaným sděleny a doloženy. Všechny tyto údaje včetně dokladů zanesl do zákaznické karty. Z jiných údajů tak nevycházel. Předchůdce žalobce tak vycházel ze skutečnosti, že žalovaný je spoluvlastníkem nemovitosti, ve které bydlí (což si nijak neověřil), má příjem ze zaměstnání v částce 12 200 Kč (což si prověřil pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu), má další příjem v částce 10 000 Kč (což si nikterak neověřil), platí věřiteli měsíčně částku 2 700 Kč a náklady na živobytí činí 4 800 Kč. Jiné dluhy nemá (vše prokázáno zákaznickou kartou). 8. Soud však konstatuje, že zkoumání schopnosti dlužníka dluh uhradit je komplexní činností poskytovatele odložené platby, při které musí postupovat s náležitou odbornou péčí. Nepostačuje při tom, že vychází z údajů, které mu byly sděleny a částečně doloženy dlužníkem, ale je jeho povinností zkoumat dlužníkovy poměry i jinými dostupnými zdroji. 9. Kdyby takto předchůdce žalobce postupoval, tak by nahlédnutím do centrální evidence exekucí zjistil, že na žalovaného byly v průběhu let 2015 – 2017 nařízeny 4 exekuce, přičemž poslední byla nařízena asi měsíc před poskytnutím zápůjčky (soudu je tato skutečnost známa z jeho úřední činnosti). Vzhledem k tomu, že předchůdce žalobce nezkoumal, zda proti žalovanému nejsou vedena exekuční řízení, čímž tyto skutečnosti nemohl zohlednit při svém hodnocení žalovaného, uzavřel soud, že nezkoumal schopnost žalovaného dluh uhradit, čímž způsobil, že předmětná smlouva je absolutně neplatná. 10. S ohledem na to soud uzavřel, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a uložil mu žalobci jako nástupci původního věřitele uhradit toto obohacení dle § 2991 a násl. o. z. ve výši dle poskytnutých prostředků, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 12. Soud pak zamítl žalobu, pokud jde o celý neplatně sjednaný úrok a neplatně sjednané poplatky. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 197,28 Kč, přičemž tato částka představuje 8,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,38 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 388,88 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.