35 C 364/2021-19 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že žalovaná s jeho předchůdcem (společností [právnická osoba]) uzavřela smlouvu o zápůjčce, a to dne 17. 5. 2019 smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy jí byly poskytnuty prostředky v částce 25 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem 18,87 % a poplatky v 60 týdenních splátkách po 750 Kč. Konkrétně se pak žalovaná zavázala uhradit úrok kapitalizovaný částkou 5 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 10 000 Kč. Žalovaná však uhradila toliko částku 750 Kč. Žalobce nabyl předmětnou částku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Žalobce se domáhal doplacení dlužné částek včetně příslušenství. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaná s předchůdcem žalobce uzavřela smlouvu o zápůjčce, a to dne 17. 5. 2019 smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy jí byly poskytnuty prostředky v částce 25 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem 18,87 % a poplatky v 60 týdenních splátkách po 750 Kč. Konkrétně se pak žalovaná zavázala uhradit úrok kapitalizovaný částkou 5 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 10 000 Kč (prokázáno smlouvou). Žalovaná však uhradila toliko částku 750 Kč. Žalobce nabyl předmětnou částku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně oznámení o postoupení pohledávek). 5. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce (jeho předchůdce) zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 6. Předchůdce žalobce vycházel při zkoumání schopnosti žalované dluh splnit z údajů žalovanou sdělených, které si ověřil z občanského průkazu, pracovní smlouvy, výměry invalidního důchodu a složenek. Tyto údaje porovnal se statistickými modely. Vycházel ze skutečnosti, že žalovaná bydlí s přítelem, její příjmy domácnosti ze zaměstnání jsou 8 000 Kč měsíčně a z invalidního důchodu 10 412 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí 1 130 Kč měsíčně, osobní výdaje 3 500 Kč měsíčně a splátky úvěrů činí 1 700 Kč měsíčně. Žalovaná při tom uvedla, že nemá žádné jiné zápůjčky a úvěry. Dále žalovaná uvedla, že jsou proti ní vedeny 3 exekuce (prokázáno kartou zákazníka). 7. Soud již z těchto skutečností dovodil, že předchůdce žalobce nezkoumal schopnost žalované dluh řádně hradit, když vycházel z předpokladu, že její majetkové poměry jsou dostatečné k poskytnutí zápůjček. I když po formální stránce by byla žalovaná schopna dluh hradit (její příjmy převyšovaly její výdaje), tak údaje žalovanou sdělené se jeví přinejmenším nevěrohodné. Na žalovanou jsou dle jejího sdělení vedeny 3 exekuce, avšak celkové splátky, které žalovaná hradila, činily částku 1 700 Kč. Při tom žalovaná nemá (dle svého sdělení) žádné jiné úvěry/zápůjčky, a to ani u předchůdce žalobce a ani u jiných společností. Je proto otázkou, jaké splátky to hradila a jakým způsobem byly hrazeny exekuce a co bylo jejich zdrojem. Předchůdce žalobce při tom při zjištění těchto skutečností neučinil žádné kroky k ověření pravdivosti těchto tvrzení (například dotazem do centrální evidence exekucí nebo jiných databází jako je např. SOLUS). Předchůdce žalobce tak neprověřením těchto údajů porušil ustanovení § 84 – 89 zákona, čímž způsobil, že předmětná smlouva je neplatná, a to neplatná absolutně. 8. Soud proto žalobci jako nástupci původního věřitele přiznal dle § 2991 a násl. o. z. nároky z bezdůvodného obohacení, tedy prostředky, které byly žalované poskytnuty ponížené o již vrácenou částku (kterou je z logiky věci třeba započíst na jistiny). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, přiznal soud žalobci též úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to pouze z doposud nesplacené jistiny ode dne 11. 7. 2020. 9. Soud pak zamítl neplatně sjednané úroky a poplatky a dále jistinu v rozsahu, ve kterém již byla žalovanou zaplacena. Vzhledem k tomu, že žalobci na tyto prostředky nevznikl nárok, soud zamítl též úrok z prodlení dle § 1970 o. z., neboť v tomto rozsahu žalobci na něj nárok nevznikl (žalovaná nebyla v prodlení). 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci měli oba účastníci přibližně stejný, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.