35 C 394/2021-28 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že banka (společnost [právnická osoba], která bude dále označována jen jako„ banka“) s žalovaným dne 4. 3. 2016 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] v níž se zavázala mu poskytnout konsolidovaný úvěr v částce 190 000 Kč, který se on zavázal uhradit v 72 měsíčních splátkách po 7 834,97 Kč, a to počínaje dnem 16. 4. 2016. Strany se dohodly na úroku 17,90 % ročně. Žalovaný však nesplácel řádně, takže byl dluh dne 26. 8. 2019 zesplatněn. Žalovaný tak dlužil na jistině částky 105 957,46 Kč a na úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni ke dni 28. 1. 2019 částku 3 424,30 Kč. Žalobce svou aktivní legitimaci dovozoval ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021. Žalobce požadoval zaplacení dlužné jistiny včetně příslušenství. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že banka s žalovaným dne 4. 3. 2016 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] v níž se zavázala poskytnout žalovanému konsolidovaný úvěr v částce 190 000 Kč, který se on počínaje dnem 16. 4. 2016 zavázal uhradit v 72 měsíčních splátkách po 7 834,97 Kč. Strany se dohodly na úroku 17,90 % ročně (prokázáno smlouvou o úvěru včetně obchodních podmínek a sazebníku). Žalovanému byly prostředky poskytnuty tak, že na jeho běžný účet byla připsána částka 31 584,64 Kč a ve zbytku byly prostředky převedeny na konsolidaci úvěrů. Žalovaný však nesplácel řádně, takže byl dluh dne 26. 8. 2019 zesplatněn (prokázáno úplným výpisem úvěrového účtu a zesplatněním). Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalovaný uhradil celkově částku 193 662,11 Kč, další prostředky přes výzvu neuhradil (prokázáno úplným výpisem z úvěrového účtu a předžalobní výzvou). 5. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 9 zákona zabýval tím, zda žalobce (respektive banka jako jeho předchůdce) zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to dle § 588 o. z. neplatnost absolutní pro rozpor se zákonem a zcela zjevně veřejným pořádkem (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 6. Banka dle žalobních tvrzení vycházela z údajů, které žalovaný bance sdělil, tedy že má čistý měsíční příjem 22 000 Kč a celkový příjem domácnosti činí 45 000 Kč měsíčně. Dále zlustrovala žalovaného v dostupných registrech, ze kterých zjistila, že žalovaný nemá žádné další dluhy, a dále z interních zdrojů zjistila, jaké má žalovaný závazky vůči ní. Podle analytických modelů pak ověřila reálnost příjmů žalovaného a stanovila jeho výdaje. 7. Soud z takto předložených tvrzení uzavřel, že banka nezkoumala schopnost žalovaného dluh splnit. Při plnění této povinnosti je třeba vycházet z maximálně ověřených zdrojů, přičemž se obecně nepostačuje spoléhat na údaje sdělené klientem, které jsou ověřeny toliko statistickými modely, ale je třeba trvat na jejich ověření dostupnými údaji. Zejména je třeba z dostupných údajů ověřit reálný příjem toho, komu věřitel úvěr poskytuje (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39). 8. Z žalobních tvrzení se pak podává, že se banka spokojila se sdělením příjmů žalovaným a tuto skutečnost ověřila toliko hypotetickým modelem, když jí nic nebránilo tento údaj ověřit i jinými způsoby. Tím zatížila smlouvu vadou, která způsobila neplatnost smlouvy. 9. Soud za této situace již pro nadbytečnost nezkoumal, zda banka skutečně zkoumala schopnost žalovaného dluh splnit, a uzavřel, že smlouva je dle § 588 o. z. neplatná. 10. Soud se poté zabýval tím, zda nedošlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z., tedy poskytnuté jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovaný již na neplatnou smlouvu uhradil více, než kolik činilo jeho bezdůvodné obohacení, soud uzavřel, že nároky z této neplatné smlouvy již zcela zanikly, když úroky byly neplatně sjednané. Soud proto žalobu zcela zamítl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.