35 C 425/2021-17 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že jeho předchůdce (společnost [právnická osoba]) uzavřel s žalovanou dne 6. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázala uhradit spolu s úrokem 29 % ročně kapitalizovaným částkou 4 901 Kč, poplatkem za administrativní činnost 6 952 Kč a poplatkem za komfortní splácení 4 406 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč. Žalovaná uhradila toliko 8 245 Kč. Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 6. 12. 2018 předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázala uhradit spolu s úrokem 4 901 Kč, poplatkem za administrativní činnost 6 952 Kč a poplatkem za komfortní splácení 4 406 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce). Žalovaná uhradila toliko 8 245 Kč (prokázáno přehledem plateb). Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což bylo žalované oznámeno dopisem (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek). Žalovaná přes výzvu ničeho dalšího neuhradila (prokázáno předžalobní výzvou). 5. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce (jeho předchůdce) zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 6. Žalobce dle svého tvrzení zkoumal schopnost žalované dluh splnit na základě údajů žalovanou sdělených, které zaznamenal do zákaznické karty. Tam též zaznamenal dokumenty, na základě kterých tyto skutečnosti ověřoval. 7. Žalobce taky vyšel z údajů, že žalovaná bydlí sama v pronájmu v obci Lázně Toušeň, má základní vzdělání a pracuje na plný úvazek za částku 16 612 Kč měsíčně jako prodavačka. Toto si ověřil ze 2 výplatních pásek. Nemá žádné jiné zápůjčky a její celkové měsíční výdaje činí 6 500 Kč (prokázáno zákaznickou kartou). 8. Soud však konstatuje, že tento způsob ověřování je zcela zjevně nedostatečný. Žalobce rezignoval jakýmkoliv způsobem zkoumat výdaje žalované, které se jeví přinejmenším jako příliš nízké. Pokud žalovaná bydlí v pronájmu, musí hradit nejenom nájemné, ale i služby spojené s bydlením, přičemž tyto platby standardně převyšují jí uvedenou celkovou částku. Žalobce se nad touto skutečností nijak nepodivil a nenechal si ani předložit nájemní smlouvu, údaje SIPO nebo cokoliv jiného (kdyby tak učinil, zanesl by tyto dokumenty do zákaznické karty) a bez dalšího považoval takové tvrzení za fakt. Za této situace tak zůstaly výdaje žalované v rovině tvrzení ve výši, která vzbuzuje pochybnost o jejich pravdivosti. Žalobce (respektive jeho předchůdce) tak nedostál povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobil neplatnost smlouvy. 9. Soud následně žalobci jako právnímu nástupci původního věřitele přiznal část žalovaných prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., tedy částku odpovídající poskytnuté jistině ponížené o již zaplacených 8 245 Kč (když tato částka nemohla být placena na neplatně sjednané úroky a poplatky, ale toliko na jistinu). Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v prodlení se zaplacením takto vzniklého zbytku jistiny, přiznal z ní soud žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 11. Následně soud zamítl již uhrazenou jistinu včetně požadovaného úroku z prodlení a dále neplatně sjednané úroky a poplatky. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.