35 C 88/2021-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že žalovaný s ním postupně uzavřel 3 smlouvy o zápůjčce, a to dne 15. 9. 2018 smlouvu na částku 60 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit dne 15. 4. 2019, dne 13. 3. 2019 smlouvu na částku 112 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit dne 20. 5. 2019, a dne 23. 4. 2019 smlouvu na částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit dne 27. 4. 2019. Pro případ prodlení si strany sjednaly úrok z prodlení 0,25 % denně. Žalovaný, ač mu byly prostředky poskytnuty, ničeho neuhradil, takže žalobci nezbylo než se obrátit na soud. Žalobce požadoval vrácení předmětných jistin spolu se smluvním a zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce a žalovaný postupně uzavřeli 3 bezúročné smlouvy o zápůjčce, a to dne 15. 9. 2018 na částku 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit dne 15. 4. 2019, dne 13. 3. 2019 na částku 112 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit dne 20. 5. 2019, a dne 23. 4. 2019 na částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit dne 27. 4. 2019. Pro případ prodlení si strany sjednaly úrok z prodlení 0,25 % denně. Ve všech smlouvách pak žalovaný potvrdil převzetí peněžní částky (prokázáno jednotlivými smlouvami). Žalovaný však přes výzvu dluh neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou). 4. Soud se zabýval též tvrzením žalobce, že smlouvou ze dne 15. 9. 2018 byla žalovanému poskytnuta částka 60 000 Kč. Soud však konstatuje, že v daném dokumentu jsou částky vepsány ručně, přičemž je zřejmé, že původně byla do listiny vepsána částka 40 000 Kč a následně bylo připsáno„ + 20 000“. Z dokumentu však není zřejmé, kdy, kdo a za jakých okolností tento vpis provedl, takže z listiny není možné prokázat, že by strany (zejména žalovaný) tuto skutečnost potvrdily a takovouto smlouvu uzavřely. Soud s ohledem na to žalobce poučil dle § 118a o. s. ř., aby doplnil dokazování ohledně skutečnosti, že žalovanému částku zapůjčil. Žalobce však žádné důkazy nedoplnil a v tomto rozsahu neunesl břemeno důkazní. Soud za této situace v tomto rozsahu nárok zamítl včetně veškerého příslušenství. 5. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1958 odst. 1 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právní stránce soud hodnotil vztah účastníků jako 3 smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že si účastníci sjednali termín splatnosti jednotlivých zápůjček a žalovaný je nedodržel, dostal se do prodlení. Žalobci tak vznikl nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. 9. Soud se zabýval výší úroku z prodlení jako sankce za nedodržení termínu splatnosti. Soud konstatuje, že si strany ujednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné částky. S ohledem na § 1970 o. z. má toto ujednání přednost před zákonnou sazbou (nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného). 10. Soud se zabýval (s ohledem na výši tohoto úroku z prodlení) i otázkou, zda toto ujednání není v rozporu s dobrými mravy. Soud v tomto případě konstatuje, že úrok z prodlení jako druh sankce za nesplnění povinnosti včas byl sjednán mezi 2 fyzickými osobami, které se poskytováním zápůjček neživí. Nelze tak ve vztahu k žalovanému aplikovat ustanovení na ochranu spotřebitele. Je sice pravdou, že ujednání vytváří vysokou míru finanční zátěže, ta však je ve vztahu k žalovanému osamocená (žalovaný se vůči žalobci zavázal uhradit pouze smluvní úrok z prodlení, nikoliv jiné platby např. úrok nebo smluvní pokutu). 11. Je při tom třeba připomenout judikatorní závěry ve vztahu k přiměřenosti smluvní pokuty, že i smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně je platným ujednáním (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005). Je sice nepochybné, že v daném případě nejde o smluvní pokutu, ale smluvní úrok z prodlení v daném případě má stejný smysl jako smluvní pokuta, tedy zajistit řádné a včasné splnění povinnosti. Sjednaný úrok z prodlení pak nepřevyšuje limit smluvní pokuty daný rozhodovací praxí soudů. 12. Soud za této situace uzavřel, že ujednání o smluvním úroku z prodlení bylo učiněno ve všech smlouvách platně. Soud proto žalovanému uložil uhradit prokázané poskytnuté jistiny spolu se smluvním úrokem z prodlení, a to ve lhůtě dle § 160 o. s. ř. 13. Soud následně zamítl žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal neprokázané částky 20 000 Kč spolu s veškerým příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že si strany ujednaly smluvní úrok z prodlení, nevzniklo žalobci právo na další úrok z prodlení v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto tento návrh také zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 895,08 Kč, přičemž tato částka představuje 78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 850 Kč a nákladů cestovného z [obec] do [obec] a zpět za 2 jízdy v celkové částce 436 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem ze dne 15. 10. 2020 (předžalobní výzva) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 300 Kč, nákladů účastníka nezastoupeného advokátem ze dne 19. 2. 2021 (podání žaloby) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 300 Kč, nákladů účastníka nezastoupeného advokátem ze dne 3. 6. 2021 (příprava na jednání, které se nekonalo) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 300 Kč a nákladů účastníka nezastoupeného advokátem ze dne 29. 7. 2021 (účast na jednání soudu) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 300 Kč. 15. Soud žalobci nepřiznal náhradu za užití osobního automobilu, když přes výzvu soudu nedoložil velký technický průkaz. Soud tak pro účely cestovného vyšel z ceny přímé cesty [obec] – [obec] ve výši 109 Kč prostředky hromadné dopravy, které zjistil ze serveru [webová adresa], a tuto částku vynásobil [číslo].