36 C 364/2020 — Okresní soud Praha-východ

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení povinnosti platit žalované výživné, naposledy upraveného rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] v částce 2 500 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná v roce 2020 ukončila studium střední školy, je tak schopna se sama živit. Naproti tomu zdravotní stav žalobce není příznivý, v roce 2019 měl žalobce cévní mozkovou příhodu a v současné době pobírá pouze invalidní důchod. Veškerou léčbu hradí žalobci zdravotní pojišťovna. Žalobce má náklady na bydlení v částce 5 000 za nájemné a 1 200 Kč SIPO, jinak má pouze běžné náklady. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že v současné době studuje první ročník Vyšší odborné školy pedagogické a sociální, o čem žalobce informovala. Žalovaná žije v rodinné domácnosti s matkou, která hradí veškeré její náklady. Z důvodu pokračujícího studia není schopna se sama živit a není tak důvod k zrušení vyživovací povinnosti. 3. Potvrzením Vyšší odborné školy pedagogické a sociální, Střední odborné školy pedagogické a Gymnázia, se sídlem [adresa], ze dne [datum] bylo doloženo, že žalovaná je studentkou 1. ročníku denní formy vzdělávání na [ulice] odborné škole pedagogické a sociální, za zimní období má splněny všechny studijní povinnosti (uvedené bylo doloženo i rozhodnutím o přijetí ke studiu ze dne [datum] a kopií indexu). Dle sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 5. 2021 žalovaná není výdělečně činná ani nepobírá důchod a dle sdělení z 2. 6. 2021 žalobce není výdělečně činný a pobírá invalidní důchod v částce 16 186 Kč měsíčně. Zdravotní stav žalobce byl doložen propouštěcí zprávou Rehabilitačního ústavu [obec] ze dne 31. 8. 2020, lékařskou zprávou praktické lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] z 6. 9. 2020 a ze dne 16. 3. 2021, zdravotními záznamy z neurologie a potvrzením Rehabilitačního ústavu [obec] ze dne 2. 6. 2021 o probíhající ústavní rehabilitační péči, z nichž je zřejmá hospitalizace žalobce pro ischemii mozku (cévní mozkovou příhodu) v prosinci 2019, žalobce měl poškozené ledviny, následně se objevily epileptické záchvaty, od té doby probíhá intenzivní léčba a rehabilitace, jeho stav vyžaduje dopomoc další osoby. Rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla žalovaná (tehdy jako nezletilá ve věku cca pěti let) svěřena do výchovy matce a žalobci bylo stanoveno výživné (pro dobu po rozvodu) v částce 2 500 Kč měsíčně (příjem žalobce tehdy činil 14 000 Kč měsíčně, platil výživné na nerozvedenou manželku 1 000 Kč a matka žalované pobírala sociální dávky). Dle sdělení účastníků se jednalo o poslední úpravu výživného na žalovanou. 4. Pro rozhodnutí věci nebyly podstatné důkazy výslechem žalobce a matky žalované, neboť by neměly vliv na rozhodnutí soudu. 5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 6. Podle § 911 o. z., lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o. z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, zda povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 8. Základ nároku na výživné zletilého dítěte v novém občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2004 (obdobně jako za dřívější úpravy výživného v zákoně o rodině) je odvozen od (ne) schopnosti oprávněné osoby se samostatně živit. Za splnění tohoto předpokladu (nahlíženo objektivně) má oprávněná osoba vždy nárok na výživu vůči osobě povinné, výjimku stanoví pouze pravidla dobrých mravů. Další ustanovení občanského zákoníku pak již jen rozvíjí hlediska, které je nutno zohlednit při určení výše výživného (viz. § 913 a následující o. z.). Je deklarována povinnost obou rodičů přispívat na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů i právo dítěte se podílet na životní úrovni svých rodičů. Při určení rozsahu vyživovací povinnosti soud zohledňuje osobní péči rodiče. Při posouzení majetkových poměrů rodičů pak vždy bere ohled nejen na fakticky dosahované příjmy rodiče, ale i na celkovou hodnotu jeho movitého a nemovitého majetku a způsob života, respektive jeho celkovou životní úroveň. 9. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že žalobce v současné době není schopen výdělečné činnosti pro svůj nepříznivý zdravotní stav, přesto má pravidelný měsíční příjem v podobě vypláceného invalidního důchodu v částce 16 186 Kč měsíčně (tedy příjem vyšší než při poslední úpravě výživného v roce 2004), zvýšené náklady spojené s léčbou a rehabilitací jsou plně hrazeny zdravotní pojišťovnou, jinak má pouze běžné náklady na život. Žalovaná není výdělečně činná, soustavně se připravuje na výkon budoucího povolání, své studijní povinnosti řádně plní, je zřejmé, že není schopna se v současné době sama živit, přičemž náklady vysokoškolského studenta jsou vyšší než pětiletého dítěte, kterým byla v době poslední úpravy výživného v roce 2004. Žalovaná žije v rodinné domácnosti s matkou, která její náklady plně hradí. Výše příjmu matky žalované není pro řízení podstatná, neboť předmětem řízení je zrušení (nikoliv změna) výživného, jenž je dána okolnostmi na straně oprávněné osoby (schopnost se sama živit) a na straně povinné osoby. Zohlednění majetkových poměrů matky by mělo význam pouze při změně výše výživného žalobce. Za situace, kdy potřeba výživy žalované vůči žalobci co do základu trvá a žalovaná splňuje předpoklady jejího dalšího trvání do budoucna, není tak na místě žalobě vyhovět, proto soud žalobu zamítl. 10. Pro úplnost je nutno uvést, že se soud nezabýval přiměřeností výše aktuálně trvající povinnosti žalobce platit výživné, neboť to nebylo předmětem řízení a povinnost žalobce platit výživné byla posuzována z hlediska zákonných podmínek pouze co do svého základu. 11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení plně úspěšná a náleží jí tak nárok na zaplacení náhrady nákladů řízení vůči žalobci. Žalovaná má tak nárok na tři paušální náhrady nezastoupeného účastníka po 300 Kč (za sepis vyjádření, přípravu na jednání a účast na ústním jednání konaném dne 21. 6. 2021) podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 600 Kč. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).