6 C 213/2021-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku s příslušenstvím z titulu smluv o zápůjčce ze dne 16. 5. 2018 a 20. 12. 2017 uzavřených mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 16. 5. 2018 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok (poplatek) v celkové výši 11 322 Kč, a to formou pravidelných týdenních splátek po 697 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena k 27. 3. 2019. 4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 20. 12. 2017 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 19 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok (poplatek) v celkové výši 13 608 Kč, a to formou pravidelných týdenních splátek po 725 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena k 31. 10. 2018. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že původní věřitel ([právnická osoba]) postoupil veškeré shora uvedené pohledávky žalobkyni. 6. Podle ustanovení § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán z převážené části důvodně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve sjednané výši, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy, žalovaný však svou povinnost poskytnutou finanční částku spolu s poplatkem (úrokem) ve sjednané výši vrátit v plném rozsahu nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu jistin ve výši 11 993,81 Kč a 3 609,94 Kč, a poplatků (úroků) ve výši 5 678,19 Kč a 1 798,06 Kč se zákonnými úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když pohledávky odpovídající dluhům žalovaného byly na žalobkyni postoupeny původním věřitelem. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. 13. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, soud však v této části shledal žalobu nedůvodnou, neboť smluvní úrok (označený jako„ poplatek“) byl srozumitelným a transparentním způsobem mezi účastníky sjednán v textu samotné smlouvy (na první straně smlouvy). Takto sjednaným celkovým dlužným částkám (jistina + poplatek - úrok), které jsou nadto explicitně na prvé straně smlouvy uvedeny, odpovídá i nastavení splátkového kalendáře. Úrok svou povahou odpovídá úplatě za poskytnutí peněz a dle názoru soudu jej nelze ujednat pro jiný účel. Žalobkyni tedy nelze přiznat„ další úrok“ ve smluvené výši již jen proto, že se z povahy věci jedná o sankční navýšení úroku, ačkoli z textu smlouvy tato možnost nevyplývá (žalovaný nebyl transparentním a srozumitelným způsobem coby spotřebitel informován o tom, že výše úroku je ve skutečnosti odvislá od případného prodlení se splácením). Zákonná úprava obsažená v o. z. ve vazbě na zákon o ochraně spotřebitele a obecné zásady spotřebitelského práva počítá s ujednáním jiného druhu sankcí pro případ prodlení (smluvní pokuta, případně smluvní úrok z prodlení). Jiný výklad není možný, jelikož ve smlouvě samotné je úrok jednoznačně vyjádřen pevnou částkou a„ odvození“ dalšího úroku neodpovídá podle soudu tomu, jak by daným ustanovením průměrný spotřebitel porozuměl. Měla-li by být smluvními podmínkami založena další obdobná povinnost nad rámec textu smlouvy samotného, pak (odhlédne-li se od otázky, v jakých případech je takový postup ve spotřebitelském právu vůbec možný) musí být tato nová povinnost vyjádřena zcela jednoznačně a srozumitelně, což v projednávané věci nepochybně není splněno. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení dalšího smluvního úroku z dlužných jistin zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla neúspěšná pouze v nepatrném rozsahu (ohledně části požadovaného příslušenství) náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. 15. O vrácení přeplatku soudního poplatku bylo rozhodnuto dle ust. § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť poplatková povinnost žalobkyně činila 800 Kč (položka 2 bod 1 písm. c/ Sazebníku), když tarifní hodnota je představována pouze součtem jistin v celkové výši 17 401,81 Kč, nikoli příslušenstvím v podobě úroku.