7 C 220/2020-50 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 5. 5. 2020 domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 81 492 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce a žalovaná společně užívají rodinný dům [adresa] v obci [obec] (dále jen„ předmětný dům“), který je součástí zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění účastníků, veškeré náklady na provoz a údržbu domu však hradí žalobce. Žalobce proto požaduje, aby mu žalovaná uhradila polovinu všech nákladů na provoz a údržbu předmětného domu, které žalobce vynaložil v období od listopadu 2018 do března 2020. Konkrétně se jednalo o platby SIPO ve výši 134 572 Kč, pojištění domu ve výši 11 160 Kč, doplatek za elektřinu ve výši 15 773 Kč a daň z nemovitých věcí ve výši 1 479 Kč, tj. celkem ve výši 162 984 Kč, z čehož jedna polovina činí 81 492 Kč. Tvrdil také, že vyzval žalovanou k úhradě žalované částky ve lhůtě sedmi dnů od výzvy, která byla doručena dne 8.4.2020. Protože žalovaná ničeho nezaplatila je od 16.4.2020 v prodlení a žalobce tedy požadoval od tohoto data také zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky. 2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Uvedla, že žalobce se v rámci řízení o péči a výživném pro nezletilé děti účastníků zavázal, že bude hradit veškeré náklady na bydlení v předmětném domě, v němž bude bydlet i žalovaná a nezletilé děti. Tato dohoda byla následně zohledněna ve výši výživného stanoveného žalobci na nezletilé děti účastníků rozsudkem Okresního soudu ze dne 18. 1. 2018, č. j. 30 Nc 202/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018, č. j. 101 Co 129/2018-297, kterým byla schválena dohoda rodičů, na základě které byly nezletilé děti svěřeny pro dobu před a po rozvodu manželství do střídavé péče rodičů, a současně byla žalobci uložena povinnost hradit na výživu nezletilé [jméno] částkou 6 000 Kč a na výživu nezletilého [jméno] částkou 5 000 Kč, žalované výživné stanoveno nebylo. Nižší platby výživného soud určil, jak je zřejmé z odůvodnění rozsudků, právě s ohledem na závazek žalobce platit bydlení, jak nezletilých, tak i žalované. Namítala také, že nemovitost nemohla užívat ve stejném rozsahu jako žalobce, například parkovat auto v garáži. Žalovaná dále zpochybnila také výši některých žalobcem vyčíslených nákladů na bydlení, když uvedla, že platbu za satelitní TV ve výši 550 Kč měsíčně nepovažuje za nutný náklad na bydlení, dále nesouhlasila s položkou pojištění domu ve výši 11 160 Kč, když pojištění bylo sjednáno pouze žalobcem bez jejího souhlasu. 3. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že se rozhodně nezavázal hradit náklady samotné žalované na bydlení v době po rozvodu manželství, jeho závazek se týkal výlučně nákladů dětí. Pokud by měl žalobce hradit náklady na bydlení žalované, jednalo by se fakticky o výživné pro rozvedeného manžela, k němuž se žalobce nikdy nezavázal ani mu žádný soud tuto povinnost neuložil. Poukazoval přitom na odůvodnění rozsudku, na nějž se odvolávala žalovaná, kde soud výslovně uvedl, že k dorovnání životní úrovně manželů, pokud je rozdílná, slouží jiné právní instituty, než kterým je výživné k nezletilým dětem. Dále uvedl, že uvedený závazek hradit náklady na provoz předmětného domu byl připraven převzít za situace, kdy by fungovala střídavá péče o nezletilé děti a žalovaná by hradila v době, kdy bude mít nezletilé ve své péči, veškeré jejich náklady. To se však nestalo, neboť střídavá péče nefunguje a veškeré náklady nezletilých dětí včetně nákladů na bydlení hradí žalobce. Výživné pro nezletilé děti, které uhradil k rukám žalované, si žalovaná ponechala pro svoji potřebu. Za této situace považuje požadavek žalované, aby za ni hradil náklady na bydlení, za rozporný s dobrými mravy. Žalobce má také za to, že samotná žalovaná dohodu ohledně hrazení nákladů na předmětný dům odmítla uzavřít, když výslovně odmítla podepsat písemnou dohodu sjednanou u mediátora a při jednání dne 15. 11. 2017 s ní vyslovila nesouhlas. Žalobce dále argumentoval tím, že od ledna 2019 v předmětném domě nepobývá nezletilý syn, který je po většinu času na internátu v [obec], v domě v [jméno] [města] mohl být tak dva tři dny v měsíci. Nepobývala tam ani nezletilá dcera účastníků, která od března 2019 bydlí u otce. Žalobce je tak nucen vynakládat výdaje za bydlení dětí jinde. V předmětném domě tedy po většinu času (do 17.4.2020, kdy se podle svých tvrzení odstěhovala) pobývala pouze samotná žalobkyně, která má dostatek finančních prostředků, aby se mohla podílet na nákladech na bydlení. Pokud jde konkrétně o náklady na satelitní TV, žalobce uvedl, že žalovaná věděla, že je částka placena a satelitní TV též využívala. Pojištění domu pak žalobce považuje za nutný výdaj, přičemž uvedl, že pouze pokračoval v zavedené praxi z dřívější doby. 4. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobce, že by nezletilé děti v předmětném domě v rozhodném období nebydlely, odkazovala přitom na skutečnosti popsané v opatrovnickém řízení. Uvedla, že oba nezletilí v minulosti projevili zájem zůstat bydlet ve společném rodinném domě, mají zde trvalý pobyt a mají zde své plně vybavené pokojíky. Je pravda, že pobyt nezletilého [jméno] v předmětném domě je od února 2019, kdy s ohledem na svou sportovní kariéru přestoupil do [název sportovního klubu] v [obec], sporadický, neboť přebývá na hotelu [anonymizováno] [název sportovního klubu] kde absolvuje i povinnou školní docházku, tréninky, zápasy a turnaje. Otec mu také s úmyslem eliminace kontaktu s žalovanou zajistil možnost pobývat jinde, například u své matky, u svých přátel či známých. Pobyt nezletilé [jméno] v domě se omezil od podzimu 2019, kdy žalobce opět s úmyslem eliminace kontaktu dcery s žalovanou zajišťoval dceři pobyt jinde, například u své matky nebo v jiném bytě. Do března roku 2020 však děti stále do domu v [jméno] [města] docházely, byť to bylo sporadické. Upřesnila později ve svém podání, že dcera [jméno] přestala ve společném domě pobývat až od poloviny února 2020 a syn [jméno] přestal v době svého volna pobývat v domě od 12.3.2020. Setrvala na svém postoji, že na požadovanou platbu nemá žalobce nárok, neboť se zavázal k platbě nákladů všech osob, včetně žalované, na bydlení v domě. Tato dohoda, sjednaná v rámci dohody o střídavé péči o děti, nebyla nikterak časově omezena, pokud neuvažujeme s dosažením zletilosti dětí. 5. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 6. Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. října 2018, č. j. 19 C 161/2017-37, soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno. 7. Z informace o stavbě z nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že součástí společného jmění žalobce a žalované je rodinný dům [adresa] stojící na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], zapsaný na [list vlastnictví]. 8. Z poukázky k dani z nemovitých věcí vyměřené na rok 2019 soud zjistil, že žalobce uhradil daň ve výši 1 479 Kč. 9. Z faktury na doplatek elektřiny ev. [číslo] společně s výpisem z účtu s datem 27. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce uhradil doplatek za elektřinu ve výši 15 773 Kč. 10. Z pojistné smlouvy pro pojištění rodinného domu a domácnosti č. 3950801500 společně s potvrzením o odchozí úhradě ze dne 13. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce uhradil za pojištění domu částku 11 160 Kč. 11. Z dokladů SIPO k platbám za listopad 2018, prosinec 2018, leden 2019, a únor 2019, březen 2019, duben 2019, květen 2019, červen 2019, červenec 2019, a srpen 2019, září 2019, říjen 2019, listopad 2019, prosinec 2019, leden 2020, únor 2020, a březen 2020 bylo zjištěno, že žalobce uhradil celkem 134 572 Kč. 12. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení poloviny nákladů na provoz předmětného rodinného domu za období od 1.11.2018 do 22.11.2019, které vypočetl ve výši 87 177,50 Kč. 13. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 4. 2020 spolu s doručenkou datové zprávy ze dne 8. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě nákladů, které za období od 1.11.2018 do 31.3.2020 vyčíslil ve výši 81 492 Kč, a to do 7 dnů od doručení této výzvy. 14. Z odpovědi žalované na výše uvedenou předžalobní výzvu datované 15. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaná odmítla žalobcem požadovanou částku uhradit, neboť se jedná o náklady na bydlení, k jejichž úhradě není povinna. Připustila pouze povinnost k úhradě jedné poloviny daně z nemovitostí. 15. Z protokolu o jednání ze dne 15. 11. 2017 v opatrovnické věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 Nc 202/2017 soud zjistil, že žalovaná při svém účastnickém výslechu uvedla, že výdaje s bydlením v tuto chvíli nemá, neboť je hradí do současné doby žalobce. Náklady na dům jsou vysoké, žalobce podle toho, co uvedl, hradí 16 000 Kč měsíčně. 16. Z protokolu o jednání ze dne 11. 12. 2017 v opatrovnické věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 Nc 202/2017 soud zjistil, že žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že počítá s tím, že střídavou péči budou rodiče praktikovat v