7 C 266/2019-173 — Okresní soud Praha-východ

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Tvrdil, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] mu vznikl pracovní poměr u žalované se dnem nástupu do práce [datum] Původní smlouva byla dne [datum] nahrazena pracovní smlouvou na dobu neurčitou, ve které byl ujednán druh práce vedoucí právního oddělení s místem výkonu práce [anonymizováno]. Dne 17. 12. 2018 doručila žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu jeho nadbytečnosti. Nadbytečným se měl žalobce stát v důsledku rozhodnutí žalované ze dne [datum] o snížení stavu zaměstnanců a zrušení pozice vedoucího právního oddělení za účelem zvýšení efektivnosti a snížení nákladů s účinností od 17. 12. 2018. Pracovní poměr měl skončit uplynutím dvouměsíční výpovědní doby, tj. ke dni 28. 2. 2019. 2. Žalobce tvrdil, že jeho pracovní náplní bylo především vedení a koordinace dalších právníků. Předsedkyně představenstva se však rozhodla nahradit ho zaměstnancem [jméno] [příjmení] a z tohoto důvodu došlo dle názoru žalobce k účelové změně, která byla zastřena rozhodnutím o změně organizační. Rozhodnutí však nebylo přijato osobou k tomu oprávněnou, jelikož bylo přijato pouze předsedkyní představenstva, nikoliv představenstvem samotným. Dále pak nemělo za cíl zrušení pracovní pozice žalobce, ale jeho pouhá výměna. Výpovědním důvodem mělo být přitom zrušení pozice vedoucího právního oddělení, nicméně v průběhu soudního řízení žalovaná uváděla hned čtyři další verze. Vedle zrušení uvedené pozice uváděla žalovaná také vytvoření nové pozice v důsledku zrušení pozice žalobce a pozice pověřence pro ochranu osobních údajů, dále sloučení pozic žalobce a pozice pověřence pro ochranu osobních údajů a v neposlední řadě nedostatečnou kvalifikaci žalobce pro pozici pověřence pro ochranu osobních údajů. Poslední uvedený důvod by tak naplňoval předpoklady pro dání výpovědi podle § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“), nikoli podle § 52 písm. c) zák. práce. Žalovaná dále uváděla, že část pracovní náplně žalobce přešla na s žalovanou externě spolupracující advokáty, nicméně žádné konkrétní jména externích advokátů, ani konkrétní úkoly dle žalobce neuváděla. Vzhledem ke skutečnosti, že zaměstnanec [jméno] [příjmení], původně na pozici pověřence pro ochranu osobních údajů, i nadále vedle své původní pozice (respektive náplně práce) vede a koordinuje právníky či vykonává další obsah náplně práce žalobce, je zřejmé, že byl přeřazen na pozici vedoucího právního oddělení pouze s tím rozdílem, že tato pozice byla formálně přejmenována, avšak nebyla zrušena. Není rovněž pravdou, že by část náplně práce žalobce odpadla v důsledku poklesu počtu jemu podřízených zaměstnanců, jelikož žalobce i nadále vykonával práci, kterou dříve vykonávali tito zaměstnanci na pozici právníků, ani v důsledku dokončování pracovních úkolů, jelikož na tyto úkoly dále navazovaly pracovní úkoly nové. Nicméně i přesto, že by skutečně došlo k odpadnutí části náplně práce žalobce, byla žalovaná, před dáním výpovědi žalobci z důvodu jeho nadbytečnosti, povinna navrhnout změnu pracovního úvazku jeho snížením. Až v případě, že by žalobce návrh žalované neakceptoval, byla žalovaná oprávnění přistoupit k ukončení pracovního poměru formou výpovědi. Skutečnost, že pracovní pozice žalobce nebyla zrušena s účinností od 17. 12. 2018, podporuje rovněž to, že překážky v práci byly žalobci žalovanou nařízeny až ode dne 18. 12. 2018 s výhradou že mohou být přerušeny do konce výpovědní doby za účelem předání kompletní agendy pracovní pozice, a to i přesto, že pracovní poměr měl skončit dnem předcházejícím dni, v němž nastala účinnost organizační změny (k tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. 21 Cdo 353/2013). Podle žalobce je podstatná otázka, zda skutečně došlo ke zrušení pracovní pozice vedoucího právního oddělení a dílčí část pracovní náplně převzal zaměstnanec [jméno] [příjmení] na řadové pozici pověřence pro ochranu osobních údaje nebo zda došlo ke zrušení pozice pověřence pro ochranu osobních údajů a zaměstnanec [jméno] [příjmení] započal vykonávat práci na vedoucí pracovní pozici s tím, že část jeho pracovní náplně tvoří úkoly pověřence pro ochranu osobních údajů. V neposlední řadě žalobce namítal, že výpovědní důvod uvedený ve výpovědi nebyl vymezen natolik určitě, aby jej nebylo možné zaměnit, jelikož z výpovědi ani z rozhodnutí o organizační změně nelze vyložit konkrétní skutečnosti o obsahu organizační změny. Podle žalobce tak nebyly splněny hmotněprávní podmínky pro dání platné výpovědi, jelikož nebylo platně přijato rozhodnutí o organizační změně, nadbytečnost žalobce nenastala, a nebyla tak ani dána příčinná souvislosti mezi uvedeným rozhodnutím a nadbytečností žalobce. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že ve druhé polovině roku 2018 docházelo u ní k rozsáhlému zkoumání efektivnosti u ní vykonávaných činností napříč celou organizační strukturou, na právním oddělení pak koncem roku 2018. Pouze na centrále žalované došlo v té době ke zrušení 26 pracovních pozic, včetně 5 pozic vedoucích zaměstnanců. K organizační změně u žalované došlo pouze z toho důvodu, že pozici vedoucího právního oddělení spočívající ve vedení právníků a externích advokátů nebylo nutné vykonávat na plný úvazek mj. z důvodu poklesu osobní složky na tomto úseku. Žalovaná tvrdila, že pracovní náplní žalobce bylo zajistit, aby tým interních a externích právníků řešil právní záležitosti žalované. K naplnění tohoto úkolu vykonával žalobce řídící činnosti vůči podřízeným zaměstnancům, primárně objednával služby a vedl komunikaci s externími advokáty, nebo ve spolupráci s externím advokátem řešil konkrétní právní záležitosti a sám řešil určité právní záležitosti. Žalovaná dospěla k názoru, že za účelem zvýšení efektivnosti a snížení nákladů bylo možné provést organizační změnu spočívající ve zrušení pracovní pozice vedoucí právního oddělení a v přidělení pracovní náplně v podobě vedení právníků k pracovní náplni zaměstnance na pozici pověřence pro ochranu osobních údajů, [jméno] [příjmení], a v rozdělení zbývající pracovní náplně mezi externí advokáty. [příjmení] [jméno] [příjmení] přitom nebyl zaměstnancem řadovým, nýbrž z hlediska organizační struktury přímo podřízen [anonymizováno] řediteli, a sice na úrovni ředitelů [anonymizováno]; z pohledu hierarchie tak byl na vyšší pozici než žalobce, ačkoliv nebyl vedoucím zaměstnancem ve smyslu zákoníku práce (nebyl mu podřízen žádný jiný zaměstnanec). Pracovní úkoly dvou různých pozic byly sloučeny a přiřazeny jedné z nich. Žalovaná uváděla, že na právním oddělení pracovali ke dni 17. 12. 2018 dva zaměstnanci včetně žalobce a úzce s nimi spolupracovali čtyři externí advokáti (ke dni [datum] pět externích advokátů). Ke dni 30. 4. 2018 na pozici právník skončil zaměstnanec [jméno] [příjmení], který se stal pověřencem pro ochranu osobních údajů. Ke dni [datum] na další pozici právník skončila pracovní poměr dohodou se zaměstnavatelem zaměstnankyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Oproti stavu na počátku roku 2018, kdy měl žalobce tři podřízené zaměstnance, dva na pozici právník a asistentku, zůstal k 1.6.2018 žalobci pouze jeden podřízený zaměstnanec, a to asistentka. Chod právního oddělení žalované byl ke dni 17. 12. 2018 zajištěn sedmi osobami včetně pověřence pro ochranu osobních údajů. Od 18. 12. 2018 do dnešního dne přitom na právním oddělení pracuje jeden zaměstnanec, se kterým spolupracují i nadále čtyři stejní externí advokáti. V současné době tak chod právního oddělení zajišťuje šest osob včetně pověřence pro ochranu osobních údajů. Bylo rovněž rozhodnuto o tom, že od roku 2019 nebude pokračováno v manažerských kurzech společnosti [právnická osoba], kde si žalobce v rozsahu dvou pracovních dní v měsíci prohluboval kvalifikaci. Žalovaná také doplnila, že když uvažovala o tom, že část pracovní náplně převezme jiný zaměstnanec, brala v úvahu i skutečnost, že je povinna mít řádně fungujícího pověřence pro ochranu osobních údajů, s oblastní ochrany osobních údajů neměl žalobce dostatečné zkušenosti. Cílem organizační změny bylo snížení počtu zaměstnanců a nákladů, čehož bylo dosaženo s ohledem na skutečnost, že od 1. 6. 2018 žalobci zůstal pouze jeden podřízený zaměstnanec, a to na pozici asistentky. Žalobci proto odpadla značná část jeho pracovních úkolů souvisejících s organizací, řízením a zejména kontrolou práce podřízených zaměstnanců. V této souvislosti odkázala žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3065/2011, podle kterého je takový postup v souladu se zákonem. Žalovaná tak neshledává žádnou překážku, pro kterou by nebylo možné zvolit popsaný postup, a má za to, že výpověď dána žalobci byla zcela v souladu s § 52 písm. c) zák. práce, jelikož rozhodnutí o organizační změně předcházelo doručení výpovědi žalobci, současně byla dána příčinná souvislosti mezi rozhodnutím o organizační změně a důvodem nadbytečnosti žalobce. Žalovaná současně neshledává vadnost rozhodnutí o orga