7 C 291/2020-62 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím uvedeným shora ve výroku I., II. a III. tohoto rozsudku z titulu půjčky. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný a společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne 25. 6. 2007 smlouvu [číslo] kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč. Žalovaný měl tuto částku spolu s poplatkem ve výši 3 840 Kč právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 40 týdenních splátkách po 246 Kč. Žalovaný však smluvenou částku neuhradil zcela, ke dni vyhlášení rozsudku mu dle žalobkyně zbývá uhradit částku 8 840 Kč, zaplatil tedy částku 1 000 Kč. Dne 19. 6. 2015 právní předchůdkyně žalobkyně převedla oprávnění požadovat zaplacení této částky na [právnická osoba] [anonymizováno], která následně dne 24. 8. 2018 převedla toto oprávnění na žalobkyni. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Aktivní legitimace žalobkyně je dána, neboť na ni pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák. Co se týče částky označené jako„ souhrnný poplatek“, soud dospěl k závěru, že jde o smluvní úrok. Jeho účel ve smlouvě nebyl definován, ze smlouvy není zřejmé, že by šlo o úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. To ostatně ani nebylo žalobkyní tvrzeno. Šlo tak o úplatu za půjčení peněz, což je dle praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či Škárová, M., § 658, in: Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M., a kol., Občanský zákoník II., 2. vyd., Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1855). Částku označenou ve smlouvě jako souhrnný poplatek tak soud posoudil jako kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V případě žalované půjčky se jedná o kapitalizovaný úrok 3 840 Kč za poskytnutí jistiny 6 000 Kč, která měla být vracena v 40 týdenních splátkách. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu 31 týdnů, činila by úroková sazba více než 83 % ročně. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně, procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží i výše roční procentní sazby nákladů uvedená ve smlouvě, která činila 294,1 %, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vzhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu (v rozhodné době zakotvené v příloze k zákonu č. 321/2001 Sb.) považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské unie. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) se pohybovaly v roce 2007 okolo 12 až 13 % ročně. Sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako„ souhrnný poplatek“, byl dle soudu nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši přesahující šestinásobek míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích (tzv. souhrnném poplatku) tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz) a úrok ve výši 2 840 Kč zamítl (výrok III.). Co do částky 1 000 Kč a zákonného úroku z této částky soud žalobu zamítl (výrok II.). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalovaném vrácení jistiny půjčky. Tím, že žalovaný zaplatil na půjčku ve výši 6 000 Kč částku 1 000 Kč, zbývá mu na jistině půjčky uhradit 5 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení v zákonné výši od 2. 7. 2015, soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši, kdy z návrhu žalobkyně je zřejmé, že k prodlení žalovaného došlo ještě za účinnosti nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení. Soud žalobkyni přiznal tento požadovaný úrok za totožné období, avšak počítaný pouze z přiznané částky, tj. z částky 5 000 Kč (výrok I.), ve zbývajícím pak žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 195,36 Kč. Tato částka představuje 13,12 % z jejich celkové výše 1 489 Kč, přičemž soud k této výši dospěl vypočtením rozdílu úspěchu žalobkyně a neúspěchu žalobkyně, když žalobkyni, která se domáhala celkem částky 8 840 Kč, bylo přiznáno celkem 5 000 Kč. Celkové náklady ve výši 1 489 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 189 Kč.