8 C 250/2021-19 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 28. 5. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozhodnutí s příslušenstvím. Uvedl, že rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 48 Af 35/2016-55, ze dne 13. 9. 2019 (dále jen„ rozsudek Krajského soudu“ a„ řízení u Krajského soudu“), bylo [státní orgán] [anonymizována dvě slova] uloženo uhradit žalované náhradu nákladů řízení u Krajského soudu, a to v částce 11 228 Kč. Uvedenou částku [státní orgán] [anonymizována dvě slova] uhradilo k rukám právního zástupce žalované, JUDr. [jméno] [příjmení], dne 3. 9. 2019. Následně byl rozsudek Krajského soudu zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 304/2019-40, ze dne 18. 1. 2021 (dále jen„ rozsudek Nejvyššího správního soudu“), a žalobci tak vznikl nárok na vrácení částky uhrazené [státní orgán] [anonymizována dvě slova]. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k plnění předžalobní upomínkou, žalovaná však neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: [státní orgán] [anonymizována dvě slova] byla rozsudkem Krajského soudu uložena povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení u Krajského soudu ve výši 11 228 Kč (prokázáno rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 48 Af 35/2016-55, ze dne 13. 9. 2019, výrok II.). [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] uhradilo částku ve výši 11 288 Kč dne 3. 9. 2019 na účet advokáta JUDr. [anonymizováno], který žalovanou zastupoval v řízení u Krajského soudu v Praze (prokázáno výpisem z účtu žalobce ze dne 3. 9. 2019). Následně byl rozsudek Krajského soudu zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu (prokázáno rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 304/2019-40 ze dne 18. 1. 2021). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky odpovídající uhrazeným nákladům řízení, kdy tato výzva současně splňovala náležitosti předžalobní upomínky (prokázáno výzvou k zaplacení ze dne 20. 4. 2021 včetně doručenky). Žalovaná však nijak nereagovala. 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), když k uzavření smlouvy došlo za jeho účinnosti. Aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby soud posoudil podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen„ daňový řád“) a zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky (dále jen„ zákon o finanční správě“). 8. Podle § 10 odst. 1 daňového řádu, správcem daně je správní orgán nebo jiný státní orgán (dále jen„ orgán veřejné moci“) v rozsahu, v jakém mu je zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní. Podle odst. 3 téhož ustanovení správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech souvisejících se správou daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost. 9. Podle § 1 odst. 1 zákona o finanční správě, Finanční správa České republiky je soustavou správních orgánů pro výkon správy daní. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jako orgány Finanční správy České republiky (dále jen„ orgány finanční správy“) se zřizují Generální finanční ředitelství, Odvolací finanční ředitelství a finanční úřady, které jsou správními úřady a organizačními složkami státu. Podle odst. 4 téhož ustanovení Generální finanční ředitelství je účetní jednotkou. Odvolací finanční ředitelství a finanční úřady nejsou účetními jednotkami a pro účely hospodaření s majetkem státu, účetnictví a pracovněprávních vztahů mají postavení vnitřních organizačních jednotek Generálního finančního ředitelství. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud se nejdříve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobce. Pro účely civilního řízení je finanční správa zastoupena organizační jednotkou, a to [žalobkyní] [anonymizována dvě slova] dle § 1 odst. 4 zákona o finanční správě. Žalobce jako správce daně má způsobilost být účastníkem řízení pouze ve věcech souvisejících se správou daní dle § 10 odst. 3 daňového řádu. Z uvedeného vyplývá, že pokud je předmětem tohoto řízení nárok související se správou daní, je aktivní legitimace dána. Z rozsudků Krajského soudu i Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že otázkou uvedených řízení byla nepochybně správa daní, když se jednalo mimo jiné úhradu DPH a osvobození od této daně. Náklady soudního řízení vzniklé při správě daní pak zajisté rovněž se správou daní souvisí a aktivní legitimace žalobce k podání žaloby je tak dána. 14. Na základě předložených listinných důkazů došel soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. [anonymizována tři slova] jakožto vnitřní organizační jednotka žalobce uhradilo žalované žalovanou částku, a to na základě platného právního titulu - rozsudku Krajského soudu. Následně byl rozsudek Krajského soudu zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu a právní důvod, na základě kterého [státní orgán] [anonymizována dvě slova] plnilo, odpadl. Nárok na zaplacení nákladů řízení vznikl žalované pouze na základě procesního práva (rozsudku Krajského soudu). Byl-li následně rozsudek zrušen, nemá žalovaná žádný jiný právní důvod zakládající její nárok na žalovanou částku a jednoznačně tak došlo k odpadnutí dřívějšího právního důvodu, na jehož základě organizační jednotka žalobce v minulosti plnila žalované. Tím došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení žalobou nárokované částky ve výši 11 228 Kč. 15. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud však shledal, že žalobci nemůže přiznat úrok z prodlení za celé jím požadované období. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení totiž nastává až výzvou věřitele dle § 1958 odst. 2 o. z. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019). Výzva k zaplacení pohledávky byla dle žalobcem předložené doručenky doručena žalované dne 1. 5. 2021 a následujícího dne (2. 5. 2021) se tak žalovaná ocitla v prodlení. Z toho důvodu soud nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení za období od 19. 1. 2021 do 1. 5. 2021 výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy neúspěch žalobce ve věci byl pouze nepatrný. Soud tak přiznal žalobci ve výroku III. náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 17. O povinnosti žalované zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč soud rozhodl ve výroku IV. podle ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-l