8 C 294/2021-31 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhal zaplacení celkové částky 58 063 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobce uzavřel tento se žalovanou nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl byt [číslo] v domě s [adresa] na adrese [adresa], který je ve výlučném vlastnictví žalobce. Smlouva byla uzavřena dne 15. 7. 2019 na dobu jednoho roku. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit měsíční nájemné ve výši 15 600 Kč a zálohu na služby ve výši 2 400 Kč, celkem tedy 18 000 Kč. Částka 18 000 Kč byla splatná vždy k 25. dni měsíce, který předchází měsíci, za nějž se nájemné platí. Žalovaná nehradila sjednané platby řádně a včas a dostala se tak do prodlení. V měsíci listopadu roku 2019 došlo dle žalobce k ukončení nájemní smlouvy v důsledku faktického odstěhování žalované. Žalovaná uhradila v celé výši pouze nájemné a zálohu na služby za měsíc červenec 2019. Za období srpen - listopad 2019 uhradila žalovaná na nájemné pouze částku 7 800 Kč, a dále byla na nájemné započtena kauce ve výši 15 600 Kč. Za stejné období uhradila žalovaná na zálohu za služby pouze částku ve výši 1 200 Kč. Za nájem tak zůstala po ukončení smlouvy žalovaná dlužna částku ve výši 46 800 Kč, za zálohu na služby zůstala dlužna částku ve výši 8 783 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná při odstěhování z bytu nesplnila svoji povinnost vrátit žalobci klíče od bytu, byl žalobce nucen vyměnit zámky v bytě, za což musel žalobce uhradit částku ve výši 2 480 Kč. Žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou, žalovaná však nad rámec výše uvedeného neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 15. 7. 2019 smlouvu o pronájmu nemovitosti - bytu [číslo] v domě [adresa] stojícím na pozemku [parcelní číslo], zapsaném na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, [stát. instituce] pro k. ú. [část obce], [územní celek] na adrese [adresa] (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 15. 7. 2019, protokolem o předání a převzetí bytu ze dne 15. 7. 2019). Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit žalobci měsíčně nájemné ve výši 15 600 Kč a zálohu na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 400 Kč, tyto platby byly splatné vždy k 25. dni měsíce, který předchází měsíci, k němuž se platby vztahují. Za období od 15. 7. 2019 do 30. 11. 2019 činilo nájemné částku 70 200 Kč, skutečné náklady spojené s užíváním bytu pak částku ve výši 9 983 Kč (prokázáno přehledem vyúčtování služeb za období od 15. 7. 2019 do 30. 11. 2019). Žalovaná na nájemné za předmětné období uhradila částku ve výši 7 800 Kč a na zálohy částku ve výši 1 200 Kč, na nájemné byla dále započtena složená kauce ve výši 15 600 Kč (prokázáno přehledem vyúčtování za období od 15. 7. 2019 do 30. 11. 2019 ze dne 3. 12. 2020, možnost započíst kauci prokázána z hlavy VI. čl. 1 nájemní smlouvy ze dne 15. 7. 2019). Žalovaná tak zůstala žalobci na nájemném dlužna částku ve výši 46 800 Kč a na nákladech souvisejících s užíváním bytu částku ve výši 8 783 Kč. Žalovaná se následně z bytu odstěhovala a nepředala žalobci ani klíče od bytu. Vzhledem k tomu, že žalobce považuje faktické odstěhování bytu za způsob skončení nájmu, nechal dne 21. 11. 2019 vyměnit zámky bytu, neboť považoval nájem za skončený. Za výměnu zámků uhradil žalobce zámečníkovi částku ve výši 2 480 Kč (prokázáno daňovým dokladem [číslo] 2019 ze dne 21. 11. 2019). Žalobce zaslal žalované dne 10. 12. 2020 předžalobní upomínku, kterou jí vyzval k úhradě žalobou nárokovaných částek (prokázáno výzvou k úhradě pohledávky ze dne 8. 12. 2020 včetně podacího lístku ze dne 10. 12. 2020). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na ustanovení § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zejména pak na § 2235 a násl. o. z., neboť smlouva uzavřená mezi účastníky je smlouvou o nájmu bytu. 8. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 9. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. 10. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu bytu a že žalobce splnil svoji povinnost ze smlouvy a přenechal byt žalované k užívání. Žalovaná svoji povinnost ze smlouvy neplnila, když řádně a včas neuhradila nájemné za období od 15. 7. 2019 do 30. 11. 2019 a zůstala na nájemném a nákladech spojených s užíváním bytu žalobci dlužna částku v celkové výši 55 583 Kč (70 200 + 9 983 - 15 600 - 7 800- 1 200). Potud byl nárok žalobce v řízení jednoznačně prokázán a po právním posouzení skutkového stavu také shledán jako důvodný. Jako důvodný též soud shledal nárok žalobce na zaplacení zákonných úroku z prodlení z dlužného nájemného a nákladů spojených s užíváním bytu, které žalobce požaduje vždy ode dne následujícího po splatnosti každého nájemného, tedy od 26. dne příslušného měsíce. Zákonné úroky z prodlení soud žalobci přiznal dle 1970 o. z. ve výši dle prováděcího předpisu – § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. 13. Soud se dále zabýval nárokem žalobce na zaplacení částky ve výši 2 480 Kč za výměnu zámků. Žalobci se v řízení podařilo prokázat tvrzení o tom, že žalovaná byt opustila a nepředala žalobci klíče. Soud se tak dále zabýval tvrzením žalobce, resp. jeho právním posouzení situace, dle kterého došlo faktickým opuštěním bytu ze strany žalované k zániku nájemního vztahu. Pro posouzení tohoto právního závěru je klíčové ustanovení § 2292 věty třetí o. z., která říká: Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. Právní nauka byla po dlouhou dobu roztříštěná v názoru, zda věta třetí § 2292 o. z. upravuje samostatný zvláštní způsob skončení nájemního vztahu, k tomu blíže viz BEZOUŠKA, Petr. Nájem v novém soukromém právu (zejména nájem bytu) - aktuální otázky. Srovnávací komentář, dostupné online na: http://www.bulletin-advokacie.cz/najem-v-novem-soukromem-pravu-zejmena-najem-bytu-aktualni-otazky.-srovnavaci-komentar. Jednoznačnou odpověď na tuto otázku tak mohla přinést až judikatura, což bylo ostatně předmětnou odbornou literaturou akcentováno. Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2105/2017, uvedl, že:„ V ustanovení § 2292 věty třetí o. z. tvoří bázi tam upravené domněnky část věty před druhou větnou čárkou („ Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený…“); presumovaný následek je pak upraven v části věty za druhou větnou čárkou („ …má se byt za odevzdaný ihned.“). Již z toho je zřejmé, že slovní spojení„ takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený“, neupravuje právní následek v podobě zániku nájemního poměru opuštěním pronajatého bytu nájemcem, jak se mylně domníval dovolatel. Uvedené slovní spojení totiž ve skutečnosti vyjadřuje„ kvalitu“, jakou se má vyznačovat jednání nájemce (spočívající v opuštění bytu), aby s ním bylo možno spojovat presumovanou skutečnost, jíž je odevzdání bytu pronajímateli ke dni, kdy ho nájemce opustil (srov. obdobně Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část /§ 2055 -3014 Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014 /dále jen„ Komentář“ /, str. 475). Zcela jednoznačně