8 C 31/2020-64 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 26. 8. 2019 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 25 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce ze dne 24. 8. 2008. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný smlouvu o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 400 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 800 Kč do 30. 4. 2009. Žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas; žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 7 500 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení a neuhrazené části souhrnného poplatku ve výši 9 900 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 24. 4. 2008 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 400 Kč vrátit v pravidelných týdenních splátkách nejpozději do 30. 4. 2009 (viz smlouva o půjčce [číslo] ze dne 24. 4. 2008). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž uhradil toliko částku 7 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena nejprve na [právnická osoba] [anonymizováno], o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 25. 6. 2015 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 včetně přílohy smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015). Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne 17. 9. 2018 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 včetně přílohy smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018). Žalovaný ani přes zaslanou předžalobní upomínku ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu žalovanou částku ve výši 25 000 Kč z titulu uvedené smlouvy o půjčce nezaplatil (viz předžalobní upomínka včetně dokladu o odeslání předžalobní upomínky). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního subjektu a postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran, a to konkrétně podle zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), když k uzavření smlouvy o půjčce došlo za jeho účinnosti. 8. Podle ustanovení § 657 o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle ustanovení § 658 o. z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 11. Podle ustanovení § 3 odst. 1 o. z. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 12. Podle § ustanovení 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 13. Dle judikatury k občanskému o zákoníku z roku 1964 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 o. z., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 14. Podle ustanovení § 524 odst. 1 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. 15. Podle ustanovení § 524 odst. 2 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 16. Na základě shora citovaných zákonným ustanovení a uvedené judikatury dospěl soud k závěru, že sjednaný souhrnný poplatek, jenž svou povahou je úrokem (když za úrok se považují jakékoli poplatky, které svou povahou plní funkci úroku), je nepřiměřeně vysoký (činí více než 69 % z půjčené částky za 53 týdnů), když ve srovnatelném období banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok okolo 13,5 % ročně, jak vyplývá z veřejně dostupných informací ČNB (https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang). Takto stanovený úrok se příčí dobrým mravům (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 215/2015, popř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 219/2015), a je tedy neplatně sjednaný. 17. Žalovaný z titulu smlouvy o půjčce uhradil celkem částku 7 500 Kč. S ohledem na nemravnost sjednaného úroku a tedy jeho neplatnost je nutné zaplacenou částku započíst na poskytnutou jistinu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Soud tak dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze co do nároku na zaplacení dlužné jistiny ve výši 17 500 Kč (25 000 – 7 500), (výrok I. rozsudku). Ve zbytku byla požadovaná jistina včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení a kapitalizovaného úroku ve výši 9 900 Kč zamítnuta (výrok II. rozsudku). 18. Žalobkyni taktéž vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z přiznané částky ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 a ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den od 1. 7. 2019 do zaplacení (§ 1 nařízení vlády, kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku účinného od 28. 4. 2005). Soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení za období požadované v žalobě, tj. od 2. 7. 2015 do zaplacení. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěch obou účastníků ve věci byl téměř totožný. Při této úvaze soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle kterého je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala v žalobě zaplacení jistiny ve výši 25 000 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 9 900 Kč, považoval soud za základ sporu pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení částku ve výši 34 900 Kč (25 000 + 9 900). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 17 500 Kč, takže úspěch žalobkyně v řízení dosáhl 50,1 %, úspěch žalobkyně odpovídá 49,9 %. Vzhledem k tomu, že úspěch účastníků je téměř totožný, rozhodl soud ve výroku III. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.