8 C 379/2020-18 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení celkové částky 61 940 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně je žalovaný vlastníkem bytové jednotky v domě [adresa] v [obec] u [obec]. Jako vlastník bytové jednotky je žalovaný členem [anonymizována tři slova] (žalobkyně) a z titulu členství je povinen platit příspěvky spojené s užíváním bytu. Žalobkyně zmocnila [právnická osoba] (správce) k účtování těchto poplatků; žalobkyně od správce obdržela vyúčtování záloh za období 1. 1. 2017 – 31. 12. 2019 (v celkem třech fakturách), kdy bylo zjištěno, že žalovaný na poplatcích dluží celkem částku 61 940 Kč, přičemž částka 11 961 Kč byla splatná dne 10. 6. 2018, částka 22 767 Kč dne 9. 6. 2019 a částka 27 212 Kč dne 4. 6. 2020. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný je vlastníkem bytu a garáže v domě [adresa] v zapsaném na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] (prokázáno informativním výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví]). Žalovaný za období od 1. 1. 2017 – 31. 12. 2019 řádně neplatil poplatky spojené s užíváním bytu a vznikl mu tak dluh ve výši 61 940 Kč (prokázáno vyúčtováním záloh za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, vyúčtováním záloh za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 a vyúčtováním záloh za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019). 5. Právní poměr žalobkyně a žalovaného posoudil soud podle § 1175 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 6. Podle § ustanovení 1180 odst. 1 o.z. nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. 7. Podle ustanovení § 1181 odst. 1 o.z. platí vlastník jednotky zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. 8. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný neplnil své zákonné povinnosti, když žalobkyni neplatil zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním předmětných nemovitých věcí (za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2019) a vznikl mu tak vůči žalobkyni dluh v celkové výši 61 940 Kč, který dosud neuhradil. 11. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 181,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 097 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 940 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 640 Kč ve výši 2 444,40 Kč.