8 C 445/2020-63 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala v záhlaví tohoto rozsudku uvedené částky s odůvodněním, že dne 30. 1. 2015 žalovaný uzavřel s věřitelem (společnost [právnická osoba] právní předchůdkyně žalobkyně) smlouvu [číslo] (dále Smlouva),, na základě které mu byla poskytnuta částka 16 000 Kč, kterou se zavázal žalobkyni vrátit spolu s úrokem 23,72 % ročně kapitalizovaným částkou 2 240 Kč, poplatkem za administrativní činnost 3 200 Kč a poplatkem 6 400 Kč za inkaso splátek v 58 týdenních splátkách po 487Kč. Žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 406 Kč. Žalovaný však uhradil za dobu trvání smluvního vztahu do postoupení pohledávky 6 000 Kč. Věřitel zanikl prostřednictvím fúze sloučením a jeho nástupce pak postoupil pohledávku na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 22 246 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115 a 101 odst. 1 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 30. 1. 2015 žalovaný uzavřel s věřitelem smlouvu, na základě které mu byla poskytnuta částka 16 000 Kč, kterou se zavázal žalobci vrátit spolu s úrokem stanoveným pevnou částkou 2 240 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % p. a. dle čl. 1 smluvních podmínek k uzavřené smlouvě, poplatkem za administrativní činnost 3 200 Kč a poplatkem za inkaso splátek 6 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 487 Kč (prokázáno smlouvou). Žalovaný dle žaloby uhradil toliko 6 000 Kč. V řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný hradil něčeho nad tento rámec. Věřitel zanikl prostřednictvím fúze sloučením (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku) a jeho nástupce pak postoupil pohledávku na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 (prokázáno touto smlouvou a oznámením o postoupení pohledávek). Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou). 5. Soud posoudil vztah účastníků tak, že věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském zákonu a změně souvisejících předpisů (dále jen„ zákon“). 6. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalované dluh uhradit, když nesplněním této povinnosti by věřitel způsobil absolutní neplatnost smlouvy (viz § 9 zákona a rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 7. Věřitel při zkoumání majetkové situace žalovaného vyšel z údajů, které mu on sdělil a doložil (vyplývá z předložené zákaznické karty). Věřitel vycházel ze skutečnosti, že žalovaný prokázal pracovní smlouvou a výplatními páskami celkový příjem 40 000 Kč měsíčně. Dále vycházel z celkových výdajů žalovaného 16 000 Kč za nájem a 15 000 Kč měsíčně výdaje domácnosti, splátky půjčky alimenty 5000 Kč výdaje na telefon 500 Kč. Žalovaný ve svém vyjádření bez dalšího upřesnění a prokázání uvedl další příjmy 11 500 Kč. Soud posoudil tyto majetkové poměry a uzavřel, že pokud by k těmto nákladům žalovaný začal hradit sjednané splátky vycházeje z prokázaného příjmu, měsíčně by mu nad rámec běžných výdajů zbyla částka 4 500 Kč. S touto částkou by žalovaný měl vystačit pod dobu delší, než jeden rok. Po formální stránce by měl žalovaný prostředky k uhrazení úvěru, je však třeba vzít v úvahu, že zbývající částka nad rámec běžných výdajů (za situace kdy nelze přihlédnout k pouhému sdělení ohledně částky dalších příjmů), kterou by měl po dlouhou dobu, neskýtá záruku případného vytváření rezervy pro případ nenadálé události (např. potřeba nahrazení domácího spotřebiče). Za této situace soud uzavřel, že věřitel nezkoumal schopnost žalované dluh uhradit s náležitou péčí, čímž způsobil absolutní neplatnost smlouvy. 8. S ohledem na tyto závěry soud zamítl žalobu, pokud jde o všechny úroky a poplatky, neboť tyto platby nebyly platně sjednány. 9. Na základě shora uvedeného je zřejmé, že původní věřitel na základě neplatné smlouvy plnil. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je dle § 2991 a násl. o. z. povinen vrátit. Soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni (jako nástupci věřitele) poskytnuté prostředky 16 000 Kč ponížené o již zaplacenou částku 6 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z takto vzniklé částky dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 o. s. ř. 11. Soud pak zamítl žalobu, pokud jde o neplatně sjednané plnění, plnění, které již bylo zaplaceno, a úrok z prodlení z částek, ze kterých nebyla žalovaná v prodlení. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za situace, kdy úspěšnějšímu žalované žádné náklady řízení nevznikly.