9 C 109/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené shora ve výroku I. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu jízdy městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní dne 10. 3. 2021 bez platného jízdního dokladu. 2. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (zápisu o provedené kontrole [číslo] ze dne 10. 3. 2020, předžalobní výzvy k plnění ze dne 20. 5. 2020 včetně dokladu o odeslání, přihlášky pohledávky ze dne 9. 9. 2020, zprávy o splnění oddlužení ze dne 29. 4. 2021 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2021, č.j. [insolvenční spisová značka]) dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná cestovala dopravním prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 10. 3. 2021 [anonymizováno] – linkou [anonymizováno], přičemž se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis. Přihláškou pohledávky ze dne 9. 9. 2020 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalované u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] svou pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení, včetně příslušenství. Ze zprávy o splnění oddlužení vyhotovené insolvenčním správcem žalované dne 29. 4. 2021 vyplývá, že předmětná pohledávka byla v insolvenčním řízení v celém rozsahu uhrazena. Usnesením Krajského soudu v Praze dne 3. 5. 2021, č.j. [insolvenční spisová značka], mj. vzal soud splnění oddlužení žalované na vědomí (výrok I.) a osvobodil žalovanou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli (výrok č. VII.), přičemž tento výrok VII. nabyl právní moci dne 21. 5. 2021. 3. Věc byla právně posouzena podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, a § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění, a dále dle § 413 a 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, v platném znění. 4. Je nepochybné, že žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost stanovenou shora citovanými ustanoveními (podle nichž je cestující povinen prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice a přirážku k jízdnému, kterou stanoví přepravní podmínky žalobkyně, jejich výše nesmí přesáhnout 1 500 Kč; uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem), a cestovala v popsaném případě bez platného jízdního dokladu. Nicméně v řízení bylo prokázáno, že předmětná pohledávka již byla uspokojena v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], a tudíž nepochybně nárok zanikl. I kdyby nebyla pohledávka v plném rozsahu uspokojena, žalovaná byla od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, od pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v řízení nepřihlíželo, a od pohledávek věřitelů, kteří pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli, osvobozena (viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3.5.2021 č.j. [insolvenční spisová značka]). Předmětná pohledávka vznikla před zahájením insolvenčního řízení (řízení bylo zahájeno podáním insolvenčního návrhu dne 1.7.2020, jízda bez platného dokladu byla uskutečněna dne 10.3.2020), a tudíž i kdyby byla v části neuspokojena, vztahují se na ni účinky osvobození od placení pohledávek, neboť se jedná o pohledávku, která měla a mohla být do probíhajícího insolvenčního řízení přihlášena. 5. Z výše uvedených důvodů je žaloba nedůvodná, a proto ji soud v plném rozsahu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci plně úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení; jelikož však žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.