9 C 129/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 22 000 Kč se splatností 10.7.2019. 3. Žalovaná je státním příslušníkem Rumunska, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva a dospěl k závěru, že pravomoc a příslušnost českých soudů je dána podle čl. 17 odst. 1 písm. c) a čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) a rozhodným právem je české právo podle čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 4. Z předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav (ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16.5.2018, karty zákazníka ze dne 16.5.2018, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021 a předžalobní výzvy ze dne 28.6.2021 vč. podacího lístku): Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou dne 16.5.2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky v hotovosti v den uzavření smlouvy ve výši 22 000 Kč. Peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit společně s částkou ve výši 15 191 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 935 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 8 596 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 650 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60ti měsíčních splátkách po 620 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 611 Kč byla stanovena na 10.7.2019. Žalovaná neuhradila sjednané splátky řádně a včas a ke dni 10.7.2019 činila dlužná jistina částku 14 765,30 Kč a dlužný poplatek 8 575,70 Kč. Pohledávka, včetně příslušenství byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2020 a postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6.1.2020. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k uhrazení dlužné částky, ta však na výzvu nereagovala a na dlužnou částku ničeho neuhradila. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Bylo prokázáno, že mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., na základě níž žalované vznikla povinnost vrátit poskytnuté zápůjčky i s dohodnutými poplatky a sjednaným úrokem (§ 2392 odst. 1 o. z.). Žalovaná tuto svou povinnost nesplnila řádně a včas, dluh doposud zcela neuhradila, dostala se tak do prodlení, v důsledku čehož je ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých splátek v prodlení a je povinna platit sjednaný úrok a dále úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. ve výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb., v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované k zaplacení poskytnuté zápůjčky ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když výše poskytnuté zápůjčky, respektive splátek pro její vrácení odpovídala reálným možnostem žalované. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o.z. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 386 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 934 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 14b odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), náleží odměna ve výši 300 Kč, a dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a za písemné podání nebo návrh ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. 14. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).