9 C 135/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 65 361,86 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný dne 18.11.2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla tato žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku spolu s poplatkem právní předchůdkyni vrátit v 18 měsíčních splátkách, a to nejpozději do 18.5.2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 23.9.2019. Žalobkyně tak požaduje úhradu celé dlužné jistiny ve výši 40 125,26 Kč a dlužného poplatku ve výši 25 236,60 Kč včetně zákonného úroku z prodlení a úroku ve výši 29 % ročně z nesplacené jistiny. Dne 18.11.2020 byly předmětné pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek, které žalovaný ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř“) předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli dne 18.11.2018 smlouvu o zápůjčce, jejíž součásti jsou smluvní podmínky, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku (spolu s úrokem ve výši 12 253 Kč, poplatkem za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 16 630 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11 015 Kč) vrátit, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 995 Kč (poslední ve výši 4 983 Kč) nejpozději do 18.5.2020 (prokázáno smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 18.11.2018). Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smlouvy, poskytnout žalované částku 50 000 Kč splnila, tedy sjednané peněžní prostředky žalovanému poskytla, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy (prokázáno smlouvou o zápůjčce [číslo]). Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplnil (prokázáno Tabulkou umoření ze dne 12.1.2021). Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18.11.2018 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako správce e-shopu, jeho celkové měsíční příjmy činí 43 427 Kč, má jednu vyživovací povinnost, je rozvedený, má vlastní bydlení, jeho měsíční výdaje činí 10 000 Kč; k tomu doložil výplatní pásky za měsíce září a říjen 2018. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.11.2020 bylo zjištěno, že é pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek, které žalovaný ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 28.6.2021 včetně podacího lístku). 5. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouvou o zápůjčce dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“) 6. Podle ustanovení § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1751 odst. 1 o.z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 8. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 12. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákona č. 257/2016 Sb.), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek z uzavřené smlouvy, žalovaný však svou povinnost poskytnuté finanční částky vrátit nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné částky ve výši 65 361,86 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 40 125,26 Kč a dlužného úroku a poplatků v celkové výši 25 236,60 Kč. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného k zaplacení poskytnuté zápůjčky ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když výše poskytnuté zápůjčky, respektive splátek pro její vrácení (celkově ve výši 4 995 Kč měsíčně) odpovídala reálným možnostem žalovaného, tj. jeho příjmu cca 43 000 Kč měsíčně a nákladů ve výši 10 000 Kč měsíčně. Protože je žalovaný v prodlení s tímto peněžitým plněním, je dán též nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z jistiny dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o.z. V této části tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.). 14. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 125,26 Kč za období od 19.5.2020 do 18.12.2020, který žalobkyně kapitalizovala na částku 6 917,15 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 125,26 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, tedy úroku za období po splatnosti poslední splátky. Soud však v této části shledal žalobu nedůvodnou, neboť smluvní úroky nebyly takto mezi účastníky sjednány. Žalobkyně prokazovala své tvrzení ujednáním uvedeným na straně 1 smlouvy o zápůjčce, avšak dle názoru soudu nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny z tohoto ujednání nevyplývá. Ze smlouvy včetně smluvních podmínek je zřejmé, že smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou ve výš 12 253 Kč. Dle článku 9.1 smluvních podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou do splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. V případě nezaplacení dlužné částky řádně a včas však žalobkyni právo na zaplacení„ dalšího„ smluvního úroku z dlužné jistiny půjčky ve výši 29 % ročně nevzniklo. Jiný výklad není možný, jelikož ve smlouvě samotné je úrok jednoznačně vyjádřen pevnou částkou (slovy„ úrok ve výši„ 12 253 Kč“) a odvození dalšího úroku z č