9 C 65/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 22.4.2021 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit jí částku 34 750,13 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 16.12.2018 do zaplacení, smluvním poplatkem z prodlení z této částky ve výši 0,5% denně od 16.12.2018 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost k plnění ostatních žalovaných. Tvrdila, že uzavřela s žalovaným 1) smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč za účelem vestavby bytu do půdního prostoru domu [adresa], ulice [ulice], [obec]. Žalovaný 2) a žalovaný 3) pak jako ručitelé prohlásili, že dluh z této smlouvy uhradí, pokud jej neuhradí žalovaný 1). Dluh měl být vrácen do konce roku 2018 včetně sjednaného úroku ve výši 6% ročně z dlužné částky. Žalovaný 1) však uhradil do konce roku 2018 toliko částku 35 249,87 Kč, a tudíž vznikl žalobkyni nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 34 750,13 Kč, úroku ve výši 4 035,54 Kč a smluvního poplatku z prodlení sjednaného v článku VIII. předmětné smlouvy ve výši 0,5% z dohodnuté čtvrtletní splátky za každý den prodlení. 2. Ve věci bylo nařízeno jednání na 14.9.2021, k němuž se žalovaní nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni a byla jim řádně doručena žaloba (žalovanému 1) bylo předvolání spolu s žalobou doručeno dne 26.7.2021, žalovanému 2) dne 29.7.2021 a žalovanému 3) dne 26.7.2021). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaných. 3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do poplatku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I.). 4. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 13.9.2010 uzavřela žalobkyně jako věřitel a žalovaný 1) jako dlužník smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 1) úvěr pro účely vestavby bytu do půdního prostoru domu [adresa], ulice [ulice], [obec] ve výši 70 000 Kč a žalovaný 1) se zavázal úvěr splatit do 15.12.2018 spolu s úrokem ve výši 6% ročně, a to v pravidelných čtvrtletních splátkách ve výši 2 770,40 Kč. Pro případě prodlení se splácením úvěru smluvní strany sjednaly poplatek z prodlení ve výši 0,5% denně z dohodnuté čtvrtletní splátky za každý den prodlení (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 13.9.2010 [číslo]). Jak prokazují prohlášení ručitelů ze dne 13.9.2010 a 14.7.2010 žalovaný 2) a žalovaný 3) prohlásili, že pohledávku žalovaného 1) ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13.9.2010 uspokojí, pokud tak žalovaný 1) sám neučiní, a to na výzvu žalobkyně do 10ti dnů od této výzvy. Z předžalobní výzvy adresované žalovanému 1) ze dne 30.4.2019 spolu s doručenkou bylo zjištěno, že žalovaný 1) dluh řádně a včas neplnil, a proto je žalobkyně vyzvala k úhradě zbývající dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy. Dopisem ze dne 3.7.2010 pak žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky žalovaného 2) a žalovaného 3, neboť žalovaný 1) svůj dluh neuhradil (prokázáno dopisem ze dne 3.7.2019 adresovaného žalovanému 2) a žalovanému 3) spolu s doručenkami). 5. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o.z.“ dle právní úpravy účinné ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy, tj, k 13.9.2010. 6. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen„ obch.zák.“ smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 504 obch.zák. dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 8. Dle § 303 obch.zák. kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým ručitelem. 9. Dle § 306 odst. 1 obch.zák. věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní. 10. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný 1) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 obch.zák, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému 1) úvěr ve výši 70 000 Kč, který žalovaný 1) však v rozporu s uzavřenou smlouvou řádně ve stanovené lhůtě (do 15.12.2018) neuhradil (§ 504 obch.zák.), a tudíž je dán nárok žalobkyně na úhradu dlužné částky zahrnující nesplacenou jistinu a sjednaný úrok. 11. Pokud jde o žalovaného 2) a žalovaného 3), ti prohlásili písemně, že dluh z předmětné úvěrové smlouvy uhradí, pokud jej řádně a včas neuhradí žalovaný 1) coby dlužník. Tím se v souladu s ustanovením § 303 obch.zák. stali ručiteli žalovaného 1). Bylo prokázáno, že žalobkyně řádně dle § 306 odst. 1 obch.zák. vyzvala žalovaného 1) k úhradě dlužné částky poté co uplynula splatnost sjednaná úvěrovou smlouvou; protože žalovaný 1) ani ve lhůtě stanovené v této výzvě dluh neuhradil, je dán nárok žalobkyně požadovat toto plnění též po žalovaném 2) a žalovaném 3) co po ručitelích. 12. Z výše uvedených důvodů soud žalobě (po jejím částečném zastavení) vyhověl (výrok II.). Povinnost k plnění byla žalovaným stanovena tak, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních, čímž je právě vyjádřeno postavení žalovaného 1) jako dlužníka a žalovaného 2) a žalovaného 3) jako ručitelů. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.). 13. Pokud jde o náklady řízení, soud dospěl k závěru, že není na místě přiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Vyšel z toho, že ohledně části řízení (poplatek z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky), které bylo zastaveno, mají nárok na náhradu nákladů řízení žalovaní dle § 146 odst. 2 o.s.ř. neboť k zastavení této části řízení došlo výlučně z důvodu částečného zpětvzetí žaloby (a nikoliv pro chování žalovaných, ale poté, co soud předestřel předběžný právní názor na posouzení důvodnosti uplatněných nároků). Žalobkyně byla nepochybně úspěšná co do zbývající části uplatněného nároku (jistina a úrok z ní), nicméně v poměru k nároku, ohledně něhož bylo řízení zastaveno (poplatek z prodlení ve výši uplatněný žalobou činil ke dni vydání rozhodnutí částku 174 271,90 Kč), se jedná o částku významně nižší. Bylo proto na místě uvažovat o poměrné náhradě nákladů řízení žalovaným odpovídající jejich úspěchu ve věci (dle § 142 odst. 2 o.s.ř.), nicméně vzhledem k tomu, že žalovaným v řízení žádné náklady nevznikly (byli nečinní), rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.