9 C 77/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 26.5.2021 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit jí společně a nerozdílně částku uvedenou shora ve výroku I. Tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17.7.2003 poskytla žalovaným hypoteční úvěr ve výši 2 300 000 Kč, který byl čerpán dne 14.8.2023; žalovaní se touto smlouvou zavázali vrátit poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem do 25.8.2023 v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 14 551 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v kalendářním měsíci. Úroková sazba činila pro období do 24.6.2004 4,5% ročně, pro období od 25.6.2004 do 24.6.2009 5,5% ročně, pro období od 25.6.2010 do 24.6.2013 4,5% ročně a pro období od 25.6.2013 do 24.6.2016 3,18% ročně. Žalovaní úvěr řádně a včas nespláceli, a proto žalobkyně zaslala žalovaným dne 7.9.2017 výzvu k okamžitému splacení celé části dosud nesplaceného úvěru. Celková výše nesplaceného úvěru činila ke dni 6.9.2017 částku 1 228 447,98 Kč. 2. Žalovaní uplatněný nárok neuznali. Namítli, že ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně dospěla k výši žalované částky, dále namítli promlčení uplatněné pohledávky, neboť byla podána až po třech letech od splatnosti vymáhané pohledávky, a konečně též namítli, že správná výše požadovaných úroků z prodlení má činit 8,05% ročně z žalované částky, nikoliv jak je uvedeno v žalobě 8,25% ročně z žalované částky. 3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutkové závěry: 4. Smlouvou o úvěru [číslo] bylo prokázáno, že dne 17.7.2003 uzavřeli žalovaní jako dlužníci a žalobkyně jako věřitel smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaným hypoteční úvěr ve výši 2 300 000 Kč a žalovaní se zavázali tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 4,5% ročně (do 24.6.2004) ze zůstatku jistiny, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 14 551 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci, nejpozději do 25.8.2023. Nedílnou součástí smlouvy (viz článek VIII. odst. 2 smlouvy) byly též Obecné podmínky žalobkyně pro úvěry občanům účinné od 26.3.2002 (dále jen„ Obecné podmínky“); dle článku VI. odst. 2 písm. a) ve spojení s článkem 3 těchto Obecných podmínek je žalobkyně oprávněna v případě prodlení dlužníka s jednou nebo více splátek jistiny či úroků požadovat okamžité zesplatnění celé jistiny, a to v termínu stanoveném v písemném oznámení žalobkyně dlužníkovi (článek VI. odst. 4 Obecných podmínek). Součástí smlouvy byl též Sazebník žalobkyně, kde v článku 6.1.15 Sazebníku účinného od 1.1.2015 byla sjednána výše poplatku za měsíční výpisy pro úvěry sjednané od 1.7.2020 ve výši 20 Kč měsíčně. Dodatkem [číslo] ze dne 16.6.2004, dodatkem ze dne 22.6.2010, dodatkem ze dne 24.6.2013 byla sjednána vždy nová výše úroku, a to pro období od 25.6.2004 do 24.6.2009 ve výši 5,5%, pro období od 25.6.2010 do 24.6.2013 ve výši 4,5% a pro období od 25.6.2013 do 24.6.2016 ve výši 3,18% Tomu odpovídala i úprava výše měsíční splátky. 5. Z interního účetního dokladu bylo zjištěno, že dne 15.8.2003 byl úvěr ve výši 2 300 000 Kč žalobkyní poskytnut na účet uvedený žalovanými v předmětné smlouvě o úvěru. 6. Z výzev k okamžitému zesplatnění pohledávky ze dne 6.9.2017 včetně dodejek bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovaným, že s ohledem na jejich prodlení s úhradou splátek úvěru požaduje žalobkyně okamžité splacení celé úvěrové částky ve výši 1 228 447,98 Kč (jistina 1 173 871,87 Kč, 28 421,70Kč úrok, poplatky ve výši 1 680 Kč a úrok z prodlení ve výši 24 474,41Kč), a to následující pracovní den po doručení této výzvy; žalovanému 1) byla výzva doručena dne 13.9.2017, žalované 2) byla zásilka uložena dne 8.9.2017 na poště, aniž by si ji žalovaná 2) vyzvedla. 7. Z historického výpisu účtu ze dne 5.9.2017 spolu s interním propočtem byla zjištěna transakční historie, tedy poskytnutí úvěru, úhrada jednotlivých splátek se započtením na úroky a jistinu úvěru, kalkulace jednotlivých poplatků za výpisy z účtu (celkem 34 ve výši 20 Kč jeden), kdy ke dni zesplatnění úvěru činila jistina 1 173 871,87 Kč, splatné úroky 28 421,70 Kč, poplatky 1 680 Kč a úroky z prodlení 24 474,41 Kč. 8. Po stránce skutkové má soud za prokázané, že na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovaným úvěr ve výši 2 300 000 Kč, který se žalovaní zavázali jako spoludlužníci vrátit žalobkyni spolu s úrokem, sjednaným vždy na určité období, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Vedle úhrady jistiny úvěru a úroku se žalovaní zavázali též hradit poplatky za měsíční výpisy z účtu ve výši 20 Kč. Žalovaní v rozporu s uzavřenou smlouvou sjednané měsíční splátky řádně a včas neplnili, a proto žalobkyně v souladu s článkem VI. odst. 2 písm. a) ve spojení s článkem VI. odst. 3 písm. e) Obecných podmínek (které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru) vyzvala žalované k úhradě celé dosud nesplacené části úvěru (jistina, úroky, poplatky za výpisy), a to od následujícího pracovního dne po dni doručení výzvy. Výzva byla žalovanému 1) doručena dne 13.9.2017, žalované 2) byla uložena na poštu dne 8.9.2017. 9. Žalovaní nikterak nerozporovali ani uzavření předmětné smlouvy, ani skutečnost, že sjednané splátky nebyly řádně plněny. Po stránce skutkové se námitky omezily na zpochybňování výše žalované částky. Soud se s touto námitkou neztotožnil, neboť výše žalovaného nároku byla prokázána historickým výpisem z účtu, kde jsou podrobně uvedeny jednotlivé splátky, předpisy poplatků, i účtování úroků z prodlení. Žalovaní tento listinný důkaz nikterak nezpochybnili, nevznesli žádnou konkrétní námitku k jeho obsahu a/nebo pravosti, a proto soud, pokud jde o výši žalovaného nároku, z tohoto důkazu vyšel. když výše tvrzeného nároku koresponduje s údaji uvedenými v této listině. 10. Po právní stránce soud posuzoval žalovaný nárok dle právní úpravy platné a účinné ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tj. ke dni 17.7.2003 (viz § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o.z.“). 11. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obch.zák.“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle § 397 obch.zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. 13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně jako věřitel poskytla žalovaným jako spoludlužníkům úvěr ve smyslu ustanovení § 497 obch.zák., který žalovaní řádně a včas neuhradili včetně sjednaného úroku. Žalobkyně pak byla v souladu s uzavřenou smlouvou (dle článku VI. odst. 2 písm. a) ve spojení s článkem VI. odst. 3 písm. e) Obecných podmínek) oprávněna vyzvat žalované k úhradě celého dosud nesplaceného úvěru, což učinila, avšak žalovaní v rozporu s výzvou na dluh neplnili. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny, úroku, úroku z prodlení (z jednotlivých splátek), jakož i poplatků je tedy důvodný. Protože jsou žalovaní v prodlení s peněžitým plněním, je dán nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení (dle § 369 odst. 1 obch.zák.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, k prvnímu dni prodlení. Tímto dnem je 15.9.2017, neboť výzva k úhradě celého dluhu byla doručena do sféry vlivu druhého z žalovaných (žalovanému 1)) dne 13.9.2017, v souladu s článkem VI. odst. 4 Obecných podmínek pak splatnost nastala dne 14.9.2017, tedy následujícím pracovním dnem po doručení výzvy, a tudíž první den prodlení je den následující po splatnosti. Výše úroků z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, je stanovena dle repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž nastalo prodlení, zvýšená o 8 procentních bodů. Výše repo sazby činila ke dni 4.8.2017 0,25%, výše úrokové sazby tak činí 8,25%. 14. Žalovaní namítali, že uplatněný nárok je promlčen, neboť byl u soudu uplatněn po uplynutí 3 let od výzvy k uhrazení. Předmětný nárok je nárokem ze smlouvy o úvěru, která se v souladu s ustanovením § 261 odst. 3 písm. d) obch.zák. řídí právě obch.zák., a to bez ohledu na povahu účastníků smlouvy. Proto i úprava promlčení nároků z předmětné smlouvy o úvěru se řídí ustanovením § 387 a násl. obch.zák. V ustanovení § 397 je pak stanovena 4letá promlčecí doba, která v souladu s ustanovením § 392 odst. 1 obch.zák. běží ode dne, kdy měl být zesplatněný úvěr uhrazen. Promlčecí doba v délce 4 let tak počala běžet ode dne 14.9.2017, žaloba byla u soudu podána 26.5.2021, tedy před uplynutím promlčecí doby, a tudíž vznesená námitka promlčení nebyla důvodná. Je třeba uvést, že nelze promlčení posuzovat podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen„ obč.zák.“ byť se v případě žalovaných jedná o spotřebitele. Úprava promlčení obsažená v obč.zák. nespadá mezi tzv. jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele ve smyslu ustanovení § 262 odst. 4 část věty první za středníkem obch.z