11 C 226/2021-21 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně podala soudu dne 20. 7. 2021 návrh, jímž se domáhala uložení povinnosti žalovanému k úhradě částky 12 166 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalovanému byl zřízený osobní uživatelský účet na internetovém portálu společnosti [právnická osoba], a to na základě registrace žalovaným na stránkách [webová adresa], kde vyplnil svoje identifikační a kontaktní údaje a vyjádřil vůli být vázán všeobecnými obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba] (dále jen "VOP"). Po zřízení uživatelského účtu dle čl. 3 VOP, žalovaný zažádal u společnosti [právnická osoba] o spotřebitelský úvěr. [právnická osoba] žádost žalovaného přijala, ověřila na základě zajištěných podkladů jeho úvěruschopnost, zhodnotila ji jako dostatečnou pro požadovanou výši úvěru a dobu trvání a žádost o poskytnutí úvěru akceptovala. Žalovaný tak za pomoci prostředků komunikace na dálku uzavřel dne 14. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě mu byl vyplacen úvěr ve výši 7 000 Kč na bankovní účet, jenž žalovaný uvedl u své registrace. Na základě smlouvy měl být čerpaný úvěr včetně sjednaného úroku nejpozději do 15. 3. 2020. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen žalobci uhradit činila 8 890 Kč. Žalovaný však ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil řádně a včas a dostal se tak do prodlení. V souvislosti s prodlením žalovaného vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny do zaplacení. Žalobkyně účtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 7 000 Kč od 16.3.2020 do dne vydání předžalobní upomínky. Žalovaný byl o svém dluhu vyrozuměn předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř, avšak ani na základě této předžalobní výzvy nedošlo k úhradě předmětného dluhu. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. 3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není. 5. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu vyzvána k doplnění svých tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr a označila soudu důkazy k prokázání svých tvrzení, jinak může být se svou žalobou neúspěšná. 6. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním: 7. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 14.2.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 7 000 Kč. Výše úroku byla sjednána 0,9 % z vypůjčené částky denně v případě, že nedojde ke splnění podmínek akce„ První půjčka zdarma“, termín splatnosti půjčky 30 dní od odeslání finančních prostředků. Roční úroková sazba: 328. 50 %, RPSN činila 1 732,08 % (viz smlouva o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně dne 14.2.2020 vystavila fakturu na jméno žalovaného s termínem splatnosti 15.3.2020 na částku 7 000 Kč. V podrobnostech faktury bylo uvedeno„ půjčka: 30 dnů, 7 000 Kč, číslo smlouvy o spotřebitelském úvěru: [číslo]“ (faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru). Z výpisu účtu vedeného na jméno žalobkyně u Equa bank za období od 1. 2. 2020 do 19. 2. 2020 bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně odeslána částka 7 000 Kč na účet [celé jméno žalovaného] popis: půjčka dle smlouvy [číslo] (viz výpis z účtu) .Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 28.6.2021, jehož obsahem je předžalobní výzva k úhradě dlužné částky (viz předžalobní výzva vč. dokladu o odeslání). 8. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 9. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 14. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 7 000 Kč. Výše úroku půjčky byla sjednána 0,9 % z vypůjčené částky denně v případě, že nedojde ke splnění podmínek akce„ První půjčka zdarma“, termín splatnosti půjčky 30 dní od odeslání finančních prostředků. RPSN činila 1 732,08 %. Žalobkyně dne 23. 8. 2016 vystavila fakturu na jméno žalovaného s termínem splatnosti 15. 3. 2020 na částku 7 000 Kč. Žalobkyně zaslala částku 5 000 Kč na účet žalovaného dne 14.2.2020. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 10. 2020, jehož obsahem je předžalobní výzva k úhradě dlužné částky. 10. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil. 11. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 13. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 14. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2)“ Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku